Pasažér

Pršelo. Provazy deště bičovaly zmučenou a promočenou zem. Nebe plakalo a temné výhružné mraky se snesly až těsně nad střechy domů, opíraly se mohutnými břichy o komíny. Nymburské nádraží, plné lidí s deštníky a špatnou náladou, křižovaly vlaky všemi směry, občas prosvištěl mezinárodní rychlík, nebo hlučně zarachotil nákladní vlak s uhlím. Na třetím nástupišti pršelo děravou střechou i na schody do nevlídného podchodu, ohavně počmáraného sprejery.

Seděl jsem na červeném koženkovém sedadle v motoráčku na Jičín, promáčené nohy na tělese topení, a sledoval oroseným oknem spěch, ruch a chaos na peróně. Snad přistoupí někdo známý, ať je s kým popovídat a zahnat uplakanou náladu.  Žádná spřízněná duše! To je ale otrava! Vytáhl jsem časopis a v bídném světle zamračeného dne jsem se pustil do luštění křížovky. Mokrá bunda na věšáku za mnou mě studila do krku. Už aby to jelo! Máme zpoždění, čekáme na vlak od Kolína. Po deseti minutách mě začaly bolet oči, schoval jsem časopis a rozhlédl se kolem sebe. Na sedadle přes uličku mě zaujal rozložitý muž středního věku, oblečený v maskáčových kalhotách z nějaké vojenské uniformy a v klobouku se sklopenou střechou. V souladu s dnešní vychovaností mladých mužů klobouk nesejmul z hlavy ani uvnitř vozu. Maskáčové kalhoty jsou příšerný nevkus, nikdy bych to na sebe nevzal…Muž se rozvalil přes dvě sedadla, vytáhl krajíc chleba s nějakým salámem a dal se do jídla. Odvrátil jsem oči. Pohled na nádhernou tmavovlásku s vlasy na ramena a s patřičně vypjatou blůzkou byl mnohem zajímavější. Štíhlé nohy v džínové minisukni přehodila přes sebe a četla si nějakou knížku, temná záplava vlasů jí spadala podle půvabného obličeje jako černý závoj. Holky, kde jste byly, když jsem byl mladý..teď už se mohu tak akorát jen koukat…(a víte, že to také není špatné?)

Do vagonu se nahrnula početná skupina cestujících, zaujímali volná místa, zvedali zavazadla do sítí, sklápěli deštníky, svlékali mokré svrchníky a přinesli dovnitř vlhký vzduch. Maminky napomínaly rozjívené děti a skupinka dělníků si hlasitě vyměňovala vtípky a zážitky z pracoviště. Stále nikdo známý. Když mám osamělou náladu, ponořím se do myšlenek a nechci nikoho vidět, zaručeně se mi vnutí někdo upovídaný a nevítaný. Teď bych si rád zlepšil náladu. Kdyby tak přistoupila třeba Eva, Lenka nebo Káťa..ale kde nic, tu nic. Ke druhému nástupišti konečně přijel zpožděný osobní vlak. Skla kabiny lokomotivy otírala pravidelná kyvadla stěračů, z mokrých střech vozů přes zamlžená okna stékala dešťová voda. Lidé se vyhrnuli na peron, někteří přestoupili i do našeho vlaku, průvodčí zavolal „hotovo“, mávl zelenou plácačkou a výpravčí v červené brigadýrce zapískal. Souprava se zasyčením zavřela dveře a s trhnutím se dala do pohybu. Peron zmizel kdesi vzadu, ve voze se rozjasnilo a zakrátko po projetí pod nymburským nadjezdem vlak minul poslední městské domy, protáhl se mezi zahrádkářskými koloniemi a vyjel na volnou trať.

Opřel jsem se pohodlně v sedadle, natáhl nohy pod protější volnou sedačku a po setření oroseného okna dlaní jsem mohl pozorovat krajinu. Jenže podzimní scenérie v rovinatém Polabí je fádní a nezajímavá, jen občas projíždíme malebnými vesničkami a městy. Venku přestalo pršet a jako zázrakem se objevilo slabé slunce. Krajina za oknem se na okamžik proměnila v jakýsi surrealistický obraz Salvatora Dalího.

„Kontrola jízdních dokladů!“ Průvodčí prochází od oddělení k oddělení, cvaká lístky a kontroluje průkazky na slevy. „Jízdenky prosím!“ A lidé prohledávají kapsy kabátů a sak, šmátrají v taškách a kabelkách, připravují jízdenky ke kontrole, jen tlouštík v klobouku se cpe dál, žvýká a lhostejně zírá z okna. „Vaši jízdenku, prosím!“ Postarší otylý průvodčí si povytáhl koženou kabelu. „Nemám!“ procedil lhostejně tlouštík, nepřestávaje žvýkat.  „Tak zaplatíte pokutu. Měl jste v Nymburce dost času si koupit jízdenku v pokladně. V případě, že někdo nestihne, jsme ochotni za příplatek deset korun prodat jízdenku ve vlaku. Tak co? Zaplatíte?“ „Nezaplatím ani pokutu, ani jízdenku! Máte zpoždění a já už z principu nezaplatím!“ „Tak vás budu muset v nejbližší stanici vysadit!“ „Já se vysadit nedám! Jedu do Křince a ne do nějaké Jíkve!“

Průvodčímu se zatočila hlava. Sejmul brigadýrku ze zpocené pleše a bezradně si ji zase nasadil. „Já se teda budu muset spojit s policií. S váma to asi po dobrým nejde!“ bručel rozmrzele, nechal tlouštíka tlouštíčkem a pokračoval v kontrole jízdenek. Za okny ubíhala krajina, občas se mihlo osamělé stavení, na silnici u závor stála kolona po dešti umytých, lesklých aut. „No nezlobte se lidi“ obrátil se muž k zkoprněnému a ztichlému vagonu, „princip je princip. V Japonsku by normálně vraceli jízdný, když má vlak zpoždění…“ ..a zakousl se opět do svého salámu.

Jak to s tím pánem dopadlo, nevím. Jen z dálky jsem zahlédl dva policisty, přivolané patrně průvodčím během jízdy z vlaku zřejmě mobilem, v rozhovoru s ním na peroně křineckého nádraží.

Venku se vyjasnilo, vlak pokračoval dál k Jičínu a život se vrátil do zajetých kolejí

Autor: Pavel Kopáček | čtvrtek 9.1.2014 8:06 | karma článku: 8,53 | přečteno: 440x
  • Další články autora

Pavel Kopáček

Kam jsme došli, kdo to ví?

„Dobrý den, paní Nováková, jak jde život? A co tatínek, už je z nemocnice doma?“ konverzuji na ulici ve „svém“ revíru se známými a zároveň plním schránky na vratech domů, v průjezdech a na schodištích dopisy, tiskovinami a složenkami. „Pane Dvořák, máte dobírku“ zvoním ve třetím patře rohového domu, „tady mi to podepište, tady dole, hned u vašeho jména!“...a jdu zase o dům dál...

5.5.2013 v 19:03 | Karma: 34,25 | Přečteno: 2703x | Diskuse| Poezie a próza

Pavel Kopáček

Alice

Alice je zvláštní kočka. Nikdy předtím jsem takový druh neviděl, chundelaté stvoření se zelenošedou srstí, vlnitou a chlupatou jako byly vlasy nebožtíka ministra Dostála, s ohonem mnohem delším, než kočky mívají a pruhovaným jako mívají mývalové. Moje dcera naopak tvrdí, že Alice vypadá jako rys, snad na tom také něco je.. Moudré šedozelené oči, kterýma nás klidně pozoruje, přátelská povaha a přítulnost, zejména v momentě, kdy jí neseme do misky něco na mls svědčí o tom, že bývalý pán s ní zřejmě nezacházel špatně, dokud se jí nezbavil – a já zde raději nechci spekulovat, jakým způsobem.. Každopádně Alice už je dva nebo tři roky toulavá kočka, která bloumá střídavě u nás v zahradě, nebo v prostorách vedlejší továrny

28.4.2013 v 16:14 | Karma: 13,46 | Přečteno: 506x | Diskuse| Poezie a próza

Pavel Kopáček

O směšných láskách

Snad se na mne pan Kundera nezlobí za to, že jsem si tak trochu vypůjčil do názvu tohoto povídání upravenou verzi titulu jeho slavné knížky. Jenže můj příběh vypráví o něčem jiném, a jak možná čtenář uzná, jiný, vhodnější titulek bych k němu velmi těžko hledal.

21.4.2013 v 18:57 | Karma: 7,46 | Přečteno: 298x | Diskuse| Poezie a próza

Pavel Kopáček

Za korunami stromů vyšlo slunce.

Po únavné noci se zvolna rozednívalo. Střelba utichla. Jen tu a tam ještě štěkly ojedinělé výstřely z temného lesa na druhé straně údolí. Tráva před zákopem zvlhla ranní rosou a na krajinu spadla lehká průhledná mlha. Svalil jsem se na dno zákopu a unaveně sňal přílbu.

8.4.2013 v 7:55 | Karma: 6,13 | Přečteno: 175x | Diskuse| Poezie a próza

Pavel Kopáček

Schody do nebe

Fuj! To je ale schodů! Sunu se těžce vzhůru, nohu střídám nohou, sotva popadám dech, často musím zastavovat a zklidnit plíce, hrozící prasknutím. Svaly na stehnech a lýtkách bolí únavou a čelo mám zrosené potem. Země pode mnou už není vidět, ztratila se v mlžných závojích bílých mraků, zde v těchto pustých místech lze občas zahlédnout vzdálené letadlo, nebo ptáka s mávajícími křídly, jakoby na pozdrav. Jinak je tu klid, slunce nerušeně a vytrvale ozařuje nekonečné moře nadýchaných oblaků a ty hrozné schody, schody do nebe. Ztrácejí se dole pode mnou v oblacích, nahoře pak v slunečné záři, oslepující oči a matoucí mysl, nelze vidět konec tohoto únavného stoupání.

31.3.2013 v 16:41 | Karma: 8,78 | Přečteno: 381x | Diskuse| Poezie a próza
  • Nejčtenější

Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici

25. dubna 2024  12:40,  aktualizováno  14:38

Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...

Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů

29. dubna 2024  6:21,  aktualizováno  13:19

Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...

Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let

1. května 2024  12:58

Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...

Moskva se chlubí kořistí z Ukrajiny: Abramsy, Leopardy i českým BVP

1. května 2024  15:38

V Moskvě ve středu začala výstava západní vojenské techniky, kterou používá ukrajinská armáda a...

To nemyslíte vážně! Soudce ostře zpražil bývalého vrchního žalobce

1. května 2024  10:17

Emotivní závěr měl úterní jednací den v kauze údajného „podvodu století“, v němž měly přijít tisíce...

Na jednání o míru nepřijdeme, vzkázali Rusové. Švýcaři je ani nezvali

2. května 2024  22:11

Švýcarsko iniciuje vlastní mírovou konferenci o Ukrajině. S pozváním Ruska na setkání, které se má...

Pavel zkritizoval všechny. Nefér jsou Babišova slova i kampaň SPOLU, míní

2. května 2024  21:36,  aktualizováno  21:50

Kampaň, která dělá z hnutí ANO zastánce ruských zájmů, je podle prezidenta Petra Pavla stejně nefér...

O menopauze musíme mluvit, burácela herečka Halle Berry před Kapitolem

2. května 2024  21:41

Slavná herečka Halle Berry se zapojila do americké politiky, když podpořila senátorky snažící se o...

Sluší se, aby zaměstnanec věděl, proč je propouštěn, řekl Juchelka

2. května 2024  5:42,  aktualizováno  20:58

Poslanci se přeli o změnu zákoníku práce. Opozici se ho nepodařilo vrátit vládě k přepracování....

  • Počet článků 218
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 764x
Bývalý hudebník, zpěvák a textař,nyní amatérský literát (dvě ocenění v literárních soutěžích).Zveřejněná kniha může být chápána jako nabídka nakladatelům, pokud čtou tento blog. Více informací na http://profil.lide.cz/160Pavel/profil/