Snad se na mne pan Kundera nezlobí za to, že jsem si tak trochu vypůjčil do názvu tohoto povídání upravenou verzi titulu jeho slavné knížky. Jenže můj příběh vypráví o něčem jiném, a jak možná čtenář uzná, jiný, vhodnější titulek bych k němu velmi těžko hledal.
Jarní sluníčko zapadalo za paneláky na protější straně ulice a pro Polabí typické topoly vrhaly dlouhé stíny přes vozovku a široký betonový chodník až k nám. Za rohem bylo slyšet startování nějakého auta a pak bouchly plechové dveře. Auto se rozjelo a hluk jeho motoru zanikl v dálce. Ochladilo se. Přestěhovali jsme se s přítelem Oldou z terasy restaurace Barborka dovnitř do lokálu. Debata o děvčatech, láskách a rozchodech, přerušená stěhováním, pokračovala, když nám servírka v kratičké minisukni přinesla další sklenice piva. Olda se zhluboka napil, opřel se do opěradla židle a povídal:
„Kdybych byl prevít, nejspíš by přede mnou žádná sukně nebyla v bezpečí. Naštěstí jsem slušný člověk, a lásky své ženy si hluboce cením a vážím, jsem jí za ni vděčný a nikdy bych ji nezradil. Jenomže jsem muž. Pouhá hříčka přírody, která si bůhvíproč udělala z nás mužů lovce. I když máme doma dokonalé zázemí a bezpečný týl, stále se vydáváme na dobrodružné výpravy za novými a novými milostnými avantýrami a často si neuvědomujeme, že tím své věrné, odpovědné a milující ženě ubližujeme. Ne všichni totiž dokážeme včas couvnout a mnozí z nás odcházejí od hodné a milé ženy do nejistoty nového vztahu. Já ne- a uvidíte proč…
Moje první láska se jmenovala Radunka. Bylo mi sedm let a Radunka bydlela s rodiči v naší ulici o tři domy dál. Měla dlouhé copy a to mě fascinovalo. Vzpomínky jsou dnes už značně vybledlé a mlhavé, pamatuji se vlastně jen na okamžik, ve kterém mě Radunka ještě s kamarádkou v průjezdu zatlačily do kouta a stáhly mi punčochové kalhoty, aby zjistily, v čem se vlastně kluci a holky liší. Strašně jsem se styděl a Radunku uraženě opustil, přičemž jsem se rozešel tak důkladně, že jsem přestal zdravit i rodiče…
V páté třídě jsem pak miloval Helenku. Nevěděla o tom. Abych zjistil, kde bydlí, sledoval jsem ji cestou ze školy nenápadně ve vzdálenosti asi patnácti metrů. Loudala se moc pomalu, a já za ní jel na kole, takže při pomalé jízdě mi řídítka klinkala do stran a málem mě porazilo předjíždějící auto. Lekl jsem se a spadl hlučně na chodník, odřel jsem si ruku, narazil koleno a ohnul jsem si řídítka. Tak skončila druhá láska.
V devítce už to začínalo být vážnější. Některé holky byly vyspělé, že by jim mnohem starší dívky mohly závidět. Zejména Jiřinka měla blůzičku vypnutou, div jí neulétly knoflíčky od blůzky a my kluci jsme sice nenápadně, ale zároveň tak, že jsme div neporazili školní lavici, pokukovali. Mě ale víc fascinoval silný vodopád tmavých vlasů, sčesaný do strany a přehozený přes rameno dopředu…ostatně na dlouhovlásky jsem nemocný dosud, i dnes, v pokročilém věku…ale vypnuté blůzičky mi dnes učarují také, a myslím, že víc, než tehdy…
Věruška byla mnohem vyšší než já, ale tehdy mi to ještě nevadilo. Zjistil jsem si její adresu a posílal jí domů anonymní psaníčka, plná vášnivých vyznání, na víc jsem neměl odvahu. Přiznal jsem se jí po čtyřiceti letech na třídním sjezdu a oba jsme se při té vzpomínce zasmáli. Léta plynula, lásky přicházely a odcházely, po vyučení jsem nastoupil do zaměstnání, hrál a přáteli muziku a v létě sjížděl na lodi jihočeské řeky, také moře jsem párkrát uviděl na vlastní oči, a pak přišly první trapné pokusy o sex, při kterých jsem obvykle shořel jako papír. Janička z Kutné Hory, okatá, štíhlá a náležitě klenutá přijela ke mně na víkend v představě divoké noci, přivezla si sebou krajkové noční prádélko…jenomže když jsem ji v milostném opojení prádélka zbavoval, otočila otráveně krásné velké oči ke stropu a znuděně řekla „Co vy chlapi na tom hejbání vidíte“- a odpadl jsem jak Napoleon u Waterloo. To byl konec další lásky…
Nebudu jmenovat další nehody a trapasy, bylo jich nesčítaně a byl jsem z nich nešťastný. Až přišla Ilonka. Byla to láska na první pohled, poznal jsem ji na mejdanu u přátel a hned jsme si padli do oka. Už nevím, jak k tomu došlo, ale Ilonka, už léta vdaná a matka dvou dětí, konečně ze mě udělala muže. Chodil jsem s ní tři roky a byla to láska jako trám. Jen rozvést se nechtěla a já už měl bohémského života po hospodách po krk. Přišel čas rozumu a já jsem se chtěl usadit a zklidnit. Tak jsem s Ilonkou sice dodnes kamarád, ale hledal jsem jinde. Ema z Moravy byla eroticky náruživá, prožil jsem necelý rok žhavého sexu a dovolenou na Lipně, když mě to přestalo bavit. Co je moc, to je moc…Pak jsem si našel konečně rozumnou mladou ženu a oženil jsem se.
Jenomže čert nikdy nespí, stále se mi líbí i jiné ženy. Za dobu manželství jsem byl mnohokrát v pokušení nevěry, a že jsem odolal, není ani tak moje zásluha, jako spíš fakt, že dívkám, které se mi líbily, jsem se nelíbil já. Ta předposlední mě dokonce ponížila natolik, že mé dopisy a pak i mé telefonní číslo předala svému pozdějšímu milenci a ten mě připravil o půl roku života, zničil mi nervy a udělal mi peklo na zemi. Tuhle dámičku, která se zprvu zdála být báječnou ženskou, už v životě nepozdravím, bolí to dodnes…
Poslední žena, které si velmi vážím, je ta nejkrásnější ženská, jakou znám. Ta mě sice také odmítla, ale zůstali jsme kamarádi, píšeme si, rozumíme si a máme se svým způsobem rádi. Ale musím respektovat její přání, že o ní nebudu mluvit, takže končím. Pokorně jsem se vrátil ke své ženě, starám se o domov a zahradu, sem tam si zajdu na pivo a nic mi nechybí. Taky už mám svá léta a je na čase, abych si dal pokoj…“ …a vtom Olda přerušil svůj dlouhý monolog a vytřeštil oči na procházející mladou ženu: ….,,ale hele támhleta je kus baby, koukni se na ni…!“
