Pasažér

Pršelo. Provazy deště bičovaly zmučenou a promočenou zem. Nebe plakalo a temné výhružné mraky se snesly až těsně nad střechy domů, opíraly se mohutnými břichy o komíny. Nymburské nádraží, plné lidí s deštníky a špatnou náladou, křižovaly vlaky všemi směry, občas prosvištěl mezinárodní rychlík, nebo hlučně zarachotil nákladní vlak s uhlím. Na třetím nástupišti pršelo děravou střechou i na schody do nevlídného podchodu, ohavně počmáraného sprejery.

Seděl jsem na červeném koženkovém sedadle v motoráčku na Jičín, promáčené nohy na tělese topení, a sledoval oroseným oknem spěch, ruch a chaos na peróně. Snad přistoupí někdo známý, ať je s kým popovídat a zahnat uplakanou náladu.  Žádná spřízněná duše! To je ale otrava! Vytáhl jsem časopis a v bídném světle zamračeného dne jsem se pustil do luštění křížovky. Mokrá bunda na věšáku za mnou mě studila do krku. Už aby to jelo! Máme zpoždění, čekáme na vlak od Kolína. Po deseti minutách mě začaly bolet oči, schoval jsem časopis a rozhlédl se kolem sebe. Na sedadle přes uličku mě zaujal rozložitý muž středního věku, oblečený v maskáčových kalhotách z nějaké vojenské uniformy a v klobouku se sklopenou střechou. V souladu s dnešní vychovaností mladých mužů klobouk nesejmul z hlavy ani uvnitř vozu. Maskáčové kalhoty jsou příšerný nevkus, nikdy bych to na sebe nevzal…Muž se rozvalil přes dvě sedadla, vytáhl krajíc chleba s nějakým salámem a dal se do jídla. Odvrátil jsem oči. Pohled na nádhernou tmavovlásku s vlasy na ramena a s patřičně vypjatou blůzkou byl mnohem zajímavější. Štíhlé nohy v džínové minisukni přehodila přes sebe a četla si nějakou knížku, temná záplava vlasů jí spadala podle půvabného obličeje jako černý závoj. Holky, kde jste byly, když jsem byl mladý..teď už se mohu tak akorát jen koukat…(a víte, že to také není špatné?)

Do vagonu se nahrnula početná skupina cestujících, zaujímali volná místa, zvedali zavazadla do sítí, sklápěli deštníky, svlékali mokré svrchníky a přinesli dovnitř vlhký vzduch. Maminky napomínaly rozjívené děti a skupinka dělníků si hlasitě vyměňovala vtípky a zážitky z pracoviště. Stále nikdo známý. Když mám osamělou náladu, ponořím se do myšlenek a nechci nikoho vidět, zaručeně se mi vnutí někdo upovídaný a nevítaný. Teď bych si rád zlepšil náladu. Kdyby tak přistoupila třeba Eva, Lenka nebo Káťa..ale kde nic, tu nic. Ke druhému nástupišti konečně přijel zpožděný osobní vlak. Skla kabiny lokomotivy otírala pravidelná kyvadla stěračů, z mokrých střech vozů přes zamlžená okna stékala dešťová voda. Lidé se vyhrnuli na peron, někteří přestoupili i do našeho vlaku, průvodčí zavolal „hotovo“, mávl zelenou plácačkou a výpravčí v červené brigadýrce zapískal. Souprava se zasyčením zavřela dveře a s trhnutím se dala do pohybu. Peron zmizel kdesi vzadu, ve voze se rozjasnilo a zakrátko po projetí pod nymburským nadjezdem vlak minul poslední městské domy, protáhl se mezi zahrádkářskými koloniemi a vyjel na volnou trať.

Opřel jsem se pohodlně v sedadle, natáhl nohy pod protější volnou sedačku a po setření oroseného okna dlaní jsem mohl pozorovat krajinu. Jenže podzimní scenérie v rovinatém Polabí je fádní a nezajímavá, jen občas projíždíme malebnými vesničkami a městy. Venku přestalo pršet a jako zázrakem se objevilo slabé slunce. Krajina za oknem se na okamžik proměnila v jakýsi surrealistický obraz Salvatora Dalího.

„Kontrola jízdních dokladů!“ Průvodčí prochází od oddělení k oddělení, cvaká lístky a kontroluje průkazky na slevy. „Jízdenky prosím!“ A lidé prohledávají kapsy kabátů a sak, šmátrají v taškách a kabelkách, připravují jízdenky ke kontrole, jen tlouštík v klobouku se cpe dál, žvýká a lhostejně zírá z okna. „Vaši jízdenku, prosím!“ Postarší otylý průvodčí si povytáhl koženou kabelu. „Nemám!“ procedil lhostejně tlouštík, nepřestávaje žvýkat.  „Tak zaplatíte pokutu. Měl jste v Nymburce dost času si koupit jízdenku v pokladně. V případě, že někdo nestihne, jsme ochotni za příplatek deset korun prodat jízdenku ve vlaku. Tak co? Zaplatíte?“ „Nezaplatím ani pokutu, ani jízdenku! Máte zpoždění a já už z principu nezaplatím!“ „Tak vás budu muset v nejbližší stanici vysadit!“ „Já se vysadit nedám! Jedu do Křince a ne do nějaké Jíkve!“

Průvodčímu se zatočila hlava. Sejmul brigadýrku ze zpocené pleše a bezradně si ji zase nasadil. „Já se teda budu muset spojit s policií. S váma to asi po dobrým nejde!“ bručel rozmrzele, nechal tlouštíka tlouštíčkem a pokračoval v kontrole jízdenek. Za okny ubíhala krajina, občas se mihlo osamělé stavení, na silnici u závor stála kolona po dešti umytých, lesklých aut. „No nezlobte se lidi“ obrátil se muž k zkoprněnému a ztichlému vagonu, „princip je princip. V Japonsku by normálně vraceli jízdný, když má vlak zpoždění…“ ..a zakousl se opět do svého salámu.

Jak to s tím pánem dopadlo, nevím. Jen z dálky jsem zahlédl dva policisty, přivolané patrně průvodčím během jízdy z vlaku zřejmě mobilem, v rozhovoru s ním na peroně křineckého nádraží.

Venku se vyjasnilo, vlak pokračoval dál k Jičínu a život se vrátil do zajetých kolejí

Autor: Pavel Kopáček | čtvrtek 9.1.2014 8:06 | karma článku: 8,53 | přečteno: 440x
  • Další články autora

Pavel Kopáček

Vánoce jinýma očama

Mrzne, z nebe se sypají vločky sněhu, ostrého jak malé broky, dostávají se mi i za silnou šálu, studí a zároveň pálí, pohupují se kolem lamp jako malé padáčky a v ostrém větru se snášejí na promrzlou zem. Choulím se do starého kabátu, který mi kdosi odložil k popelnici u paneláku na sídlišti U Jána a do špinavé šály, připomínku starých krásných časů doma....Je mi zima a mám hlad. Snad něco k jídlu najdu v uličce za bistrem, je tam kontejner, do kterého barman Milan hází zbytky, které hosté nedojedí... Vyhýbám se pohledu na poklidná světla oken bytů šťastných lidí. Blikají v nich řetězy světel, barevné nebo jen tak světlé, ale dokumentující dnešní Štědrý večer. Lidé za těmi okny jsou sytí, spokojení, teď nejspíš sedí u večeře....Copak asi teď dělá Inka? Nejspíš snáší dobroty na můj stůl v mém domě u mého krbu tomu svému grázlovi, za kterého mě vyměnila...Někdy se ohřívám v tramvaji, to jedu až na konečnou a zpátky, ale lidé mi nadávají, že prý smrdím...no kde se mám sakra vykoupat...

16.12.2013 v 19:38 | Karma: 11,47 | Přečteno: 383x | Diskuse| Poezie a próza

Pavel Kopáček

Červený autobus

Když jsme se s klukama v postranní uličce za školou dost vyřádili, bundy mokré od tajícího sněhu po kuličkování, udýchaní po hokeji, který jsme provozovali na kousku asfaltového chodníku, vyhrabaného ze sněhu, popadli jsme tašky a bundy, sloužící dosud jako brankové tyče, a šli domů. Uložil jsem starou hokejku do sklepa. Vondra má širokou brankářskou. Tu mu závidíme, a on ji nechce nikomu půjčit. Tak ať si ji nechá, když je takový! Maminka mi nejdříve mírně vyhubovala, jak to vypadám, a že když budu takhle mokrý chodit venku, tak nastydnu a nedočkám se Ježíška, a když jsem se umyl, převlékl a snědl svačinu, krajíc chleba se s máslem – salám mi ,maminka nedala, prý je půst -, poslal mě tatínek do mého pokojíku, abych nepřekážel, že mají práce jak na kostele. Ptal jsem se ho, kolik práce je na kostele, ale on mě se smíchem odbyl, že to jednou poznám, teď abych šel, a když nemám úkoly, tak ať si něco maluju.

8.12.2013 v 13:38 | Karma: 11,35 | Přečteno: 333x | Diskuse| Poezie a próza

Pavel Kopáček

Šlápněte na to, pane řidiči!

Kdo to sakra je? Bloumám po náměstí, po nebi se sem tam prohánějí potrhané mráčky, podzimní slunce se sice jen chvílemi, ale stále ještě příjemně, opírá do zad, pod nohama šustí první barevné listí, zaparkovaná auta odráží svými skly sluneční paprsky a po širokém chodníku podél výkladních skříní proudí davy. Je všední odpoledne, hospodyně, obtížené kabelami s nákupy, míří od supermarketu, z řeznictví, nebo od kadeřníka směrem k stanici tramvaje. Zpomalil jsem krok. Už ji zase vidím! Vyšla z prodejny potravin a míří na poštu. Štíhlá blondýnka v džínovém kompletu, světlé vlasy zastřižené aľa Makepeacová, což se mi moc nelíbí, protože jsem odjakživa „nemocný“ na dlouhovlásky, ale této mladé ženě to i tak velmi sluší. Kdo to jenom je? Zdá se mi, že se mezi ostatními lidmi nese jako královna, ostatní ženy v její přítomnosti jako by zšedly a znevýrazněly. Ten milý, příjemný a usměvavý obličej mi někoho připomíná- ale koho? Já ji odněkud znám! Ale odkud? Snad někde prodává, nebo je to kadeřnice, která mě kdysi dávno stříhala....? Nebo je to sestřička z nemocnice, kde jsem před pár lety ležel s kýlou?

21.11.2013 v 17:43 | Karma: 12,48 | Přečteno: 682x | Diskuse| Poezie a próza

Pavel Kopáček

Dopis do Nebe

V posledním vstupu jsem slíbil druhý příspěvek do literární soutěže k 100. výroí narození Bohumila Hrabala. Tady je:

6.9.2013 v 15:34 | Karma: 6,10 | Přečteno: 245x | Diskuse| Poezie a próza

Pavel Kopáček

Pocta panu Bobanovi

V současné době byla vyhodnocena literární soutěž u příležitosti 100. výročí narození Bohumila Hrabala. Poslal jsem do zmíněné soutěže dva příspěvky. jeden (poezie) zveřejňuji nyní, druhý - prózu dám na blog koncem týdne.

3.9.2013 v 12:40 | Karma: 6,99 | Přečteno: 273x | Diskuse| Poezie a próza
  • Nejčtenější

Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici

25. dubna 2024  12:40,  aktualizováno  14:38

Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...

Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů

29. dubna 2024  6:21,  aktualizováno  13:19

Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...

Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka

2. května 2024  17:21

Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...

Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let

1. května 2024  12:58

Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...

Moskva se chlubí kořistí z Ukrajiny: Abramsy, Leopardy i českým BVP

1. května 2024  15:38

V Moskvě ve středu začala výstava západní vojenské techniky, kterou používá ukrajinská armáda a...

Na jednání o míru nepřijdeme, vzkázali Rusové. Švýcaři je ani nezvali

2. května 2024  22:11

Švýcarsko iniciuje vlastní mírovou konferenci o Ukrajině. S pozváním Ruska na setkání, které se má...

Pavel zkritizoval všechny. Nefér jsou Babišova slova i kampaň SPOLU, míní

2. května 2024  21:36,  aktualizováno  21:50

Kampaň, která dělá z hnutí ANO zastánce ruských zájmů, je podle prezidenta Petra Pavla stejně nefér...

O menopauze musíme mluvit, burácela herečka Halle Berry před Kapitolem

2. května 2024  21:41

Slavná herečka Halle Berry se zapojila do americké politiky, když podpořila senátorky snažící se o...

Sluší se, aby zaměstnanec věděl, proč je propouštěn, řekl Juchelka

2. května 2024  5:42,  aktualizováno  20:58

Poslanci se přeli o změnu zákoníku práce. Opozici se ho nepodařilo vrátit vládě k přepracování....

Chcete, aby vaše děti měli v dospělosti bohatství? Přečtěte si, jak na to!
Chcete, aby vaše děti měli v dospělosti bohatství? Přečtěte si, jak na to!

Správné finanční návyky a dovednosti vznikají právě v dětství. Mnoho dětí je přijímá přirozeně od svých rodičů, kteří jsou pro děti velkým vzorem....

  • Počet článků 218
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 764x
Bývalý hudebník, zpěvák a textař,nyní amatérský literát (dvě ocenění v literárních soutěžích).Zveřejněná kniha může být chápána jako nabídka nakladatelům, pokud čtou tento blog. Více informací na http://profil.lide.cz/160Pavel/profil/