Červený autobus
Maluju moc rád. To si sednu ke stolku u okna, otevřu plechovou krabičku s namalovaným žlutým slonem pod palmou, ve které mám barevné tužky „progresa“, a v malém šuplíčku pod rádiem blok se spoustou papírů. Nalistuji nějaké nepokreslené a maluji. Nejraději si maluji autobus. Nejdřív namaluju kola, pak dlouhé linie karoserie, světlomety a nakonec spoustu okének. Tatínek si ze mě dělá legraci a říká, že tolik oken žádný autobus nemá. Ale já vím své…Až budu velký, stanu se řidičem autobusu. Nejraději toho městského, červeného. Když mě strýček, který je řidič městského autobusu, jednou v létě celé odpoledne vozil po městě na čestném sedadle spolujezdce, na které jinak cestující nesmějí sedat, cítil jsem se jako král ulice. Město nám leželo u nohou. Sem tam jsem zahlédl někoho známého, on mě viděl také a já jsem si připadal důležitý jako pan starosta. A když jsem viděl tím velikánským předním oknem spolužáka Vondru, jak se na mě dívá z chodníku, byl jsem hrdý, že mě vidí a že závidí. Dobře mu tak, krkounovi, tuhle mi nechtěl půjčit kolo. A to jsem se chtěl jenom projet kolem parku! Jenže tatínek nechce, abych byl řidičem autobusu, chce, abych byl spojařem. Nevím, co to je, ale tatínek by mi jistě nepřál nic strašného. Říká, že to se mnou myslí dobře, hlavně když něco provedu, on to musí řešit a večer má dlouhou hlasitou řeč…
Venku se obloha zatáhla tmavými mraky, začalo sněžit, setmělo se, musel jsem rozsvítit, abych na malování viděl. Za oknem padají bílé vložky, velké jak pingpongové míčky, tiše se snášejí na promrzlou zem, třepetají se v tichém světle pouličních lamp jak bílí motýli a lehce dosedají na silný bílý koberec. Všude je klid, jen občas naší ulicí projede osamělé auto se zapnutými stěrači, na okamžik promítne žluté obdélníky světla až ke mně do pokojíku na zeď, pak zmizí za roh a nechá na neporušené sněhové pokrývce tmavé koleje. Dívám se do ulice, čelo přikládám na studené sklo okna. Po chodníku přešel osamělý chodec, pod paží provázkem stažený vánoční stromeček. To si tedy vzpomněl brzo! My už máme stromeček od rána ustrojený, třásně a lesklé ozdoby tajemně probleskují pološerem obývacího pokoje, kam jsem se proplížil jen potají, abych si trochu zamlsal čokolády z kolekce. Světlo matně proniká zasklenými dveřmi z předsíně, proplížím se potichoučku zpátky, pomalu a opatrně přivírám dveře, aby zámek necvakl a neprozradil moje nedovolené chutě….
A pak už je večer. V kuchyni je slavnostně prostřeno, na rudém ubrusu se lesknou nablýskané sklenice, bílé ubrousky jsou umně stočeny v talířích se zlatými okraji a kolem těch talířů je naskládáno tolik lesklých příborů, že asi nebudu vědět, na co je který. Uprostřed stolu trůní čtyřramenný svícen se zapálenými svíčkami, a tatínek s maminkou ve svátečním oblečení rozčileně pobíhají kolem. „Dala jsi chladit pivo?“ „Nepřekážej mi tady, vidíš, že nesu salát!“ „Ty si sedni ke stolu a nepřekážej!“…Ale nakonec se i oni usadí nad polévkou, tatínek si narovná kravatu, slavnostně vstane a pronese přípitek, přeje nám, abychom se za rok opět takhle ve zdraví sešli, vzpomene na dědu s babičkou, kteří už mezi námi nejsou. Pak si sedne, popřejeme si dobrou chuť a večeříme. Z přehrávače tiše znějí koledy, jinak je ticho, jen ze stěny tiše tikají hodiny a na stolku u dveří se nad čtyřmi svíčkami otáčí a jemně cinká Andělské zvonění….
A pak z ničehož nic z obývacího pokoje zní jasné, hlasité zvonění. Když jsem byl malý, věděl jsem, že to zvoní Ježíšek. Teď vím, že to nějak připravil tatínek, ale když jsem se vyptával jak, neprozradil to. Prý je to tajemství. Nechali jsme porce kapra se salátem nedojedené na stole, sfoukli svíce a šli do pokoje. A tam svítil a zářil sterými světly stromeček, tatínek v rychlosti zapaloval prskavky a z gramofonu tiše zněly varhany. Chvíli jsme nábožně a dojatě postávali u stromečku, tatínek začal zpívat Narodil se Kristus Pán a maminka se k němu trochu váhavě přidala. Měl jsem co dělat, abych se nerozesmál, protože maminka nemá hudební sluch a zpívá strašně falešně. Pokojem voněla purpura, rozpálená kamna vydávala příjemné teplo a atmosféra sálala takovým tím zvláštním poklidným a zároveň slavnostním ovzduším, které se vyskytuje jen jednou v roce o Vánocích. Potom už tatínek rozsvítil velký lustr, rozbalovaly se dárky, tatínek fotografoval všechny nejdřív u stromečku a potom při rozbalování dárků, byli jsme dojatí a naměkko, maminka trochu plakala a objala tatínka, já jsem potom dal pusu oběma najednou a všem nám bylo krásně. A zvenku temným oknem nakukovala noc, na sklo se občas přilepila osamělá zvědavá vločka sněhu.
A hádejte, co jsem dostal! Autobus na baterie, červený, na dálkové ovládání! A ještě hodinky a nějaké svetry a rukavice, ale nevětší radost jsem měl z toho autobusu…A tak zatímco tatínek s maminkou u stolu při sledování televize pojídali cukroví a chlebíčky, popíjeli víno a kávu, já jsem jezdil kolem pokoje jako Chiron. To budou kluci koukat! A nejvíc Vondra!
Potom mě naši dali spát a odešli do kostela na půlnoční. Ještě než jsem usnul, snědl jsem ještě trochu bramborového salátu od večeře a potají, aby tatínek neviděl, jsem se napil trochy piva. Potom jsem spal, zdálo se mi o stromečku, o Ježíškovi a všechno to prolínal obraz červeného autobusu…Byly Vánoce.
Pavel Kopáček
Až budu tátou
„Až budu tátou, tak tady všechny ty lesy vykácím!“, hudroval sedmiletý Pavlík, když celý utrmácený v letním horku musel s rodiči a strýcem sbírat malinké lesní jahody. Strejda z nich potom doma udělá báječnou jahodovou pěnu, po které se Pavlík může utlouci, ale když je má sbírat...a když ono to trvá tak dlouho! A slunce nemilosrdně pálí, Pavlíkovi se lepí žízní jazyk na patro... A doma zahálí elektrický vláček, který doopravdy svítí a houká, a ve vilce přes ulici čeká Standa Hořejšů, s kterým se tak nádherně hraje na cirkus! A na loupežníky a partyzány! Pavlík hlasitě reptá, až ho maminka musí napomínat. „Když nebudeš sbírat, strejda ti pak z té dobré pěny nedá ani líznout!“ To zabralo. A tak Pavlík urputně rve ty protivné mrňavé červené kuličky (a polovinu jich přitom sní..) Dospělí se na sebe po straně culí. Pavlíkův výrok o pokácených lesích ještě po letech bude bavit společnost...
Pavel Kopáček
Slunce, voda, vzduch, léto....
Jsme u moře už třetí den. Počasí nám přeje, azurové nebe je bez mráčku a voda báječně teplá. Sedíme ve vodě na mělčině u pláže a necháváme se přelévat vlnami, které s železnou pravidelností dorážejí na pobřeží. Nad starobylým přístavním městem se na vysoké skále tyčí kamenná pevnost ze šestnáctého století, prý na obranu před piráty. Pozorujeme obrovské lodě v dálce na obzoru a obdivujeme odvážlivce, kteří se nechávají táhnout motorovým člunem, takže padák, který mají upevněný na těle je vynese vysoko do zářivého nebe nad zátokou.
Pavel Kopáček
Léto budiž pochváleno - Letní povídka
Prožíváme prázdninové období celou duší devíti let, lítáme po rozpáleném městě, lížeme zmrzlinu, kornout za korunu šedesát, velkou za dvě dvacet, prolézáme s kamarády stráně za městem nebo smáčíme nohy v kašně v parku, někdy taky s kamarádem Jardou pácháme bombové útoky pomocí skleničky s práškem do pečiva a trochou vody....a ve středu a v neděli chodíme se sestrou Ankou na pohádky do kina na odpolední promítání pro děti.
Pavel Kopáček
Pro strach má mít člověk uděláno
Na kostele odbila půlnoc. Ulice byla tmavá, chuchvalce mlhy se převalovaly nízko nad zemí, jen místy chabě svítily ostrůvky bledého světla pouličních lamp, matně pronikaly mlhou a tvořily osamělé kruhy kolem stožárů. Smutné holé větve stromů připomínaly pařáty kostlivce. Klapot mých kroků se hlasitě nesl tichým prostorem. Chvílemi jsem měl nepříjemný pocit, jako kdybych za sebou slyšel ještě jedny kroky. Zastavil jsem se a kroky ztichly. Když jsem ale po krátké chvíli pokračoval v chůzi, ozvaly se znovu. Mimoděk jsem zrychlil, kroky též, znovu jsem se zastavil , kroky ustaly. Teprve později jsem si uvědomil, že se to zvuk mých vlastních kroků odráží od stěn okolních ztichlých a tmavých domů, zdvojil se a děsil osamělého nočního chodce. Oddychl jsem si úlevou a zasmál vlastní naivitě. Jsem já to ale blbec...
Pavel Kopáček
Na pohřbu
Přestože byl krásný letní den, slunce jásavě barvilo červeň střech domů v Hřbitovní ulici, i zeleň, obklopující náhrobky městského hřbitova, bylo zde smutno. Hloučky pozůstalých spolupracovníků a přátel muže, který se dnes loučí s tímto světem, aby navěky odpočíval v tom druhém, záhadném a podivném, z kterého se ještě nikdy nikdo nevrátil, postávaly na asfaltovém prostranství před širokým schodištěm, vedoucím do obřadní síně. Zahlédl jsem mezi davem několik známých hlav, s trochou obtíží jsem se prodral zástupem lidí a poplácal po zádech kamaráda Mirka: „Tebe taky je vidět jenom na pohřbech! Co pořád děláš?“ Přítel zamžoural za silnými skly brýlí. „Jé, to jsi ty? Tebe bych tady nečekal! To víš, důchodce, já jinak nikam nechodím, abych chodil do hospody jako zamlada, na to mi důchod nestačí...a co ty? Pořád chodíš topit? Cože- promiň, já už taky blbě slyším...tak ty už seš taky v důchodu? To to letí, to to letí...ale vůbec na to nevypadáš..“
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
NATO by Rusy porazilo, Putin má jedinou naději, řekl polský ministr zahraničí
Rusko by se mělo bát Severoatlantické aliance, protože ho v případě střetu s ní čeká „nevyhnutelná...
Pokleknete a budete prosit. Generál slíbil zničit NATO do roku 2030
Velitel čečenských sil bojujících na Ukrajině a věrný obdivovatel ruského prezidenta Vladimira...
Počkej na mě! Vyprovodil tátu do války, jeho fotka otevírala peněženky
Seriál Jeho rozzářená tvář bývala za druhé světové války vystavena v každé třídě a kanadským žáčkům...
Bijec migrantů živoří. Salvini zamrzl v minulosti, spásu hledá v bájném mostu
Premium Někdejší hvězda italské krajní pravice Matteo Salvini politicky živoří. Jeho strana Liga před...
Strach z problémového nájmu? Majitelé bytů mají získat garanci za nájemníky
Premium Stát chce motivovat majitele nemovitostí k poskytování bydlení i rizikovým nájemcům. Pronajímatelé...
Dvacet let v Unii řečí čísel. Češi dominují v kaprech, letí také Erasmus
Dvě dekády po vstupu do Evropské unie je co se týče peněz Česko více než bilion korun v plusu. Z...
Klempíř - Pokrývač do Německa
Arcon Personalservice GmbH
nabízený plat:
75 260 - 90 320 Kč
- Počet článků 218
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 764x