Fiktivní reportáž o návštěvě mimozemské kosmické lodi nad Máchovým jezerem v roce 2030. Reportáž pochází z minulého století, proto obsahiuje několik drobných nesrovnalostí, nepříklad zmínku o povinné vojenské službě, která dnes už naštěstíneexistuje.
OZÁŘENÍ
PROLOG.
Klidná hladina Máchova jezera se třpytila v záři vycházejícího slunce. Na východě oranžově foskoreskovala pod rudým, nízko visícím kotoučem, ozařujícím zalesněné kopce za jezerem měkkým svitem. Borný byl ještě trochu zamlžený. Od loděnice jachtařského klubu vyplula do klidného rána bílá plachetnice.. Bylo 7 hodin 45 minut 3.srpna 2030. V zahradní restauraci U kotvy se bíle natřené kovové židličky opíraly o opuštěné stoly, ale v zasklené verandě hotelu už diskrétně ševelící číšníci s elegantní suverenitou podávali snídani movitým hostům. Bylo slyšet, jak se kdesi v kuchyni vrchní s kýmsi dohaduje o dodávkách piva Venku na terase se majitel hotelu Záruba v předklonu opíral o zábradlí a s cigaretou v ruce se kochal svěží ranní scenérií jezera. V kempu Klůcek kreslilo slunce přes větve stromů na barevná plátna stanů fantastické obrazy. Vrchní v kuchyni zmlkl.
Bylo 7 hodin 55 minut. Klidnou hladinu jezera u zářivě žluté pláže pod Borným zčeřily dvě výskající dívky, se smíchem na sebe cákaly chladnou vodu, pak se ponořily až po hlavy a už docela tiše plavaly ke středu jezera. Zanedlouho z nich byly vidět jen dvě ztmavlé hlavy daleko od břehu. Bylo 8 hodin.
Náhle cosi obrovského bez varování překvapivě přikrylo slunce. Obrovská rotující stříbrná věc, barevně světélkující mnohabokými stěnami rychle přikryla celou oblohu. Setmělo se jak při předzvěsti silné bouře. Prostor zaplnil ohlušující hukot, připomínající start těžkého letadla. Blikající barevnou tmu doprovodilo silné záření, ozvala se mohutná rána, země se chvěla jak při zemětřesení a klidná hladina jezera se změnila ve vlnobití
Záruba odskočil od zábradlí a nevěřícně zíral na oblohu. Záhadné létající těleso se náhle dalo do pohybu, střelhbitě vyletělo kolmo k obloze a během několika vteřin zmizelo ve vysokých vrstvách atmosféry.
V osm patnáct byl kraj už opět líbezný a mírný, jen vlny ještě trochu narážely do břehů jezera a kolem Myšího ostrova poděšeně létali rackové. Plachetnice jachtařského klubu se kolébala na neklidné hladině a její posádka pomáhala na palubu dvěma vyděšeným plavkyním.
Tisk měl o senzaci postaráno. V dalších dnech plnila návštěva kosmické lodi nad Máchovým jezerem první stránky deníků celého světa a křičela palcovými titulky bulvárních plátků. Všechny světové televizní stanice věnovaly této události zvláštní celovečerní programy a astronomická pracoviště, observatoře a hvězdárny vřely horečnou činností.
Celá tato nevšední událost však měla ještě jeden, na každodenní život obyvatel Země zásadní dopad. Začalo to několik hodin po odletu neznámé kosmické lodi. Zvláštní záření, radiance, vysílaná záhadným způsobem z útrob tohoto tělesa, zasáhlo celý svět. Jeho působení na lidskou mysl zjistili svými přístroji astronomové, meteorologové, později psychologové a psychiatři. Začaly se dít podivné a zvláštní věci.
O DVA DNY POZDÉJI.
Televizní zpravodajství 5. srpna, 19 hodin 30 minut, stanice LABE:
Záření, které proniklo na zemský povrch z kosmické lodi neznámého původu má v posledních hodinách na obyvatelstvo podivný vliv. Vězni v nápravných zařízeních se houfně hlásí k výslechům a dlouze se doznávají k trestným činům, které spáchali i nad rámec důkazů a nad rámec svého odsouzení, a o kterých neměly vyšetřující orgány ani ponětí. „Nemám to svědomí déle tajit, co jsem všechno provedl“ řekl našemu zpravodaji recidivista Hamáček, „Oběť musela strašně trpět a její pozůstalí ještě víc. Chci se kát až do smrti a už nikdy nechci přijít lidem na oči!“
Před policejními stanicemi, soudy a věznicemi stojí fronty dosud neobjevených, nesouzených a neusvědčených vrahů, zlodějů, tunelářů, dealerů drog, obchodníků s děvčaty a dalších „úspěšných a schopných“, kteří si náhle uvědomili, co činí a kterým nedá spát probuzené svědomí.
Rozhlasová stanice Radio FOCUS, 5. srpna, zpravodajství v 18.00:
Demonstrace majitelů činžovních domů za snížení přemrštěného nájemného před budovou parlamentu proběhlo bez incidentů. Ministr pro místní rozvoj vyšel mezi demonstranty a prohlásil, že požadavkům domácích vyhoví že po dohodě na nebližším zasedání vlády povolí snížení nájmů na nezbytné minimum. Mnohý majitel pak prohlásil, že důchodcům a sociálně slabým nájemníkům promine nájemné úplně. Ministr pak ještě naznačil záměr vlády popohnat k odpovědnosti viníky neuvěřitelného zdražení nemovitostí z počátku devadesátých let .
Deník LET SVĚTEM 9. srpna ve zvláštním vydání!
Silnice E55 u Dubí na Teplicku zeje prázdnotou, kamiony i zahraniční osobní vozidla tudy projíždí bez zastavení. Děvčata, která zde řadu let dělala ostudu celé střední Evropě usoudila, že svou čest za peníze prodávat nebudou. Sex patří k lásce a kšeftování s ním je ohavnost. Pro nedostatek zákazníků ve městech zanikla síť sexklubů, shopů a swingerspart.
Týdeník ENIGMA, vycházející téhož dne!
Podnikatel Wasserman, o kterém se v dobře informovaných kruzích tvrdí, že je chamtivec, schopný prodat vlastní maminku se na podnikové radě dal slyšet, že snižuje svůj půlmilionový plat na třicet tisíc, zbytek pak rozděluje mezi své zaměstnance, a „Protože to samozřejmě nestačí, zvyšuji jejich výplaty na evropskou úroveň. Ty peníze jsem nikdy nemohl utratit“ Po skončení porady řekl našemu reportérovi „Oni živořili za pár tisíc- moji zaměstnanci přece musejí žít na takové úrovni, jak se na dvacáté první století sluší a patří!“
TV zpravodajství, stanice LABE 10. srpna, 18.00:
Parlament České republiky pod nátlakem podnikatelů a vlivných osobností zrušil zákony, zvýhodňující chamtivce a podvodníky před slušnými a pracovitými lidmi. Vyhlásil všelidovou demokracii, postavenou na referendu.
Redakce deníků, časopisů, rozhlasu, televize i internetového zpravodajství se předháněly v senzačním odhalování náhlých změn v lidských charakterech.
Narkomané odhodili omamné látky a přestali se zabíjet drogami!“
„Čmáráním po zdech posedlí sprejeři čistili celou noc pomalované zdi v brněnské čtvrti Královo Pole, v Praze se pak skládali na zaplacení přelakování vozů metra, tramvají a vagonů vlaků Českých drah“
„Vyholené hlavy skinheadů se leskly horlivostí ve snaze pomoci Romům při hledání práce, vzdělání a bydlení. Skini nosí romským dětem hračky i ošacení a pilně se zúčastňují romských aktivit“.
Zatímco neuvěřitelné zprávy, které by jistí politici ještě před nedávnem s úsměškem označili za populistickou demagogii, plnily přední strany novin a časopisů, seděl zamyšlený generál Baštýř na terase svého honosného domu nad Prahou, ale překrásnou scenérii historického města, která se mu nabízela úchvatným panoramatem, vůbec nevnímal. Vypil už bůhvíkolikátou kávu, klepal do přeplněného popelníku další tabák z vyklepané cigarety a koňaky už vůbec nepočítal. Přimhouřenýma očima sledoval proužek dýmu před očima a polohlasně meditoval: „Co já jsem to vlastně za zrůdu? Jaké právo mám vytáhnout mladé kluky od mám, od rodin, milenek, od práce, která je baví a živí? Jaké právo mám k tomu, abych je proti jejich vůli oblékal do uniforem, řval na ně, dělal z nich poslušné ovce a učil je zabíjet stejné nešťastníky, jako jsou sami jen proto, že na sobě mají zase jiné uniformy a které zase takoví lotři jako jsem já je ženou zase zabíjet ty naše kluky- a i u nich je to proti jejich vůli. Není to vlastně ten nejstrašnější zločin, jakého je lidstvo schopno? Proč jsem se jenom k tomuhle propůjčil? Pro peníze? Pak jsem lotr! Pro vlast? Cha cha… tomu už dneska nevěří ani malé dítě! Snad se mi nechtělo zamlada honit normy někde ve fabrice za směšný plat, snad jsem toužil po jakési pofidérní slávě, maršálské holi či hrdinství…nebo jsem snad chtěl udělat dojem na hezká děvčata fešáckou důstojnickou uniformou? Vždyť je to jenom nažehlené pozlátko k oblbnutí davu…“
Generál seděl na terase v meditacích celé odpoledne. Večer v šest hodin vstal, odešel do haly k telefonu, vytočil číslo ministerstva obrany a zlomeným hlasem požádal o penzionování.
Telefonista sekretariátu ministerstva si povzdychl. Vstal, natáhl se pro formulář, s rutinou ho vyplnil a položil na vrchol hromady stovek podobných žádostí. Unaveně přepnul telefon na záznamník a odešel do protější restaurace na večeři.
Konec srpna 2030, opět u Máchova jezera:
Klidná hladina jezera se třpytila v záři slunce,která bíle a zlatě oblévala svítivé skály Myšího ostrova. Od budovy jachtařského klubu vyplula bílá plachetnice. Zářivě žlutá pláž pod Borným byla plná naháčů. V hotelu hlasitě halasili penzionovaní důstojníci zrušené armády a hoteliér se v kuchyni s kýmsi dohadoval o dodávkách cementu a cihel na stavbu rodinných domků, které dal na protějším břehu jezera postavit pro lidi bez přístřeší. Byl krásný letní slunečný den. Ve vysokých vrstvách atmosféry nehybně stála cizí kosmická loď. Posádka, složená z lidem podobných bytostí s úsměvem sledovala přístroje, ukazující účinky ozáření na myšlení obyvatel planety pod nimi. „Je to zvláštní, že aby se lidé začali chovat a myslet jako lidi, museli jsme zasáhnout my“ pomyslel si cizí velitel, než dal rozkaz k odletu domů, do vzdálené galaxie.
