Nový Satiricon - část první

  NOVÝ SATIRICON       Soubor textů politicko-společenské satiry.     Možná,že budete tyto články číst v době, kdy už kritizované jevy pozbudou aktuálnosti, nicméně jsou dokladem doby, ve které vznikly. Můžete si učinit obraz jevů a dějů z přelomu 20/21. století. Pavel Kopáček 2OO1

PROLOG

Pokud skutečně existuje posmrtný život, pevně doufám, že pan Petronius blahé paměti, proslulý ‚arbiter elegance‘ římské společnosti na dvoře Neronově, jehož duch mi právě zírá přes rameno, mi odpustí, že já - nula mezi plebejci - si dovoluji pro své dílo požít názvu jeho Satiriconu do svých neumělých amatérských výplodů. Snad je pro mě polehčující okolností fakt, že jsem k titulu přidal přívlastek ‚Nový‘.

Zatímco zmíněný Petronius ironizoval zhýralé a kruté příslušníky nejvyšší římské elity, já si dělám ‚lidovou srandu‘ z nenasytnosti sytých, z vychytralosti zdražováním posedlých, zpanštělých „demokratů“, ale i z mnohých z nás, slušných obětí, bez protestů pracujících víc, než je zdrávo, abychom ze svých ubohých příjmů mohli ještě více plnit nejen bezedné kapsy zbohatlých snobů, ale i zachraňovat rozkradené a rozdané národní hospodářství.

Nehodlám se zde rozepisovat o společnosti, neschopné za normální práci v zákonné pracovní době zajistit svým občanům úroveň jednadvacátého století. Ti, kteří si pro sebe zajistili závratně vysoké příjmy tvrdí, že na ‚evropské‘ mzdy si musíme ještě několik desetiletí počkat (což samozřejmě neplatí o nich ). Zarážející fakt, potvrzený současnými volebními preferencemi, že tento stav většině lidí vyhovuje – ba údajně by volili dokonce pravicové fanatiky, kteří by sociální nerovnosti ještě více prohloubili - o mentalitě, povaze a myšlení občanů tohoto státu cosi vypovídá. Čtěte následující řádky okem shovívavým, neboť nemají v úmyslu tvářit se jako hluboké umění, mají jiné poslání. Poslání dokumentu, poslání vyvolat úsměv, ale také zamyšlení.

Nebožtíku Petrniovi se tímto omlouvám.

A ABY BYLO JASNO - tato knížka není psána v úmyslu vzpomínat na zašlou slávu ‚minulého režimu‘, jak by se snad mohlo zdát, a jak mě jistě mí pravicově orientovaní přátelé budou napadat. Rozhodně se mi nestýská po nesvobodě slova, po idiotském míchání politiky do všech odvětví lidské činnosti, od sportu přes hudbu a literaturu až po vědu. Nestýská se mi ani po uboze zásobených obchodech a po omezeném cestování (i když já jsem paradoxně tehdy cestoval neporovnatelně víc než nyní). Jako někdejší rockový muzikant ovšem nemohu zapomenout na čas, strávený více na ‚koberečcích‘ mocných než na jevišti, na rozhánění slušného publika policií a pomocnou stráží VB, na cenzuru textů atd….

Na druhé straně mě však nemůže nechat lhostejným morální a kulturní degenerace dnešní společnosti, ve které jsou lidé – a to zpravidla ti, kteří mají víc peněz, než stačí do smrti utratit - pro peníze schopni doslova všeho. Od podvodů přes krádeže a zlodějny až po vraždu. Tito lidé přestali číst, protože pro stálou honbu za penězi na to nemají čas - a v posledních letech se odnaučili i psát. Raději telefonují, nebo se baví s počítačem.

Ti, kteří se jakýmsi řízením osudu dostali k velkým penězům, se k těm méně šťastným často (zaplaťpánbůh ne vždy)chovají jako k obtížnému hmyzu.Vyhánějí je z jejich domovů nestydatě vysokými nájmy (a to už i těmi ‚regulovanými), odpojují jim vodu, topení i elektřinu, aby je donutili k vystěhování, vykrádají jejich úspory z bank, podvádějí a okrádají je v malém i ve velkém. Vyrabují zprivatizované továrny, prodají stroje a vyházejí zaměstnance, to vše za přívětivé nevšímavosti státu, policie a orgánů, činných v trestním řízení, protože postihovat lumpy by bylo nedemokratické…

Když jsme v listopadu 1989 cinkali klíči, těšili jsme se na právní, morálně vyspělou společnost lidí slušné úrovně. Místo toho přihlížíme na degeneraci morální, kulturní i společenskou. Polistopadové vlády popsané jevy nejen tolerují, ale mnohými špatnými, ukvapenými a nedomyšlenými zákony dokonce podporují, představujíce si tak demokracii. Odvážlivec, který se opováží upozornit lidi na tu spoustu špinavostí, podvodů, zlodějen, korupce a lumpáren všeho druhu bývá označován za ‚malého českého závistivce‘, za ‚nostalgického vzpomínače totalitních časů‘, za ‚primitiva s krátkou pamětí‘ a v nejlepším případě za komunistu, anarchistu či levicového extremistu.

Proto vznikla tato knížka. Není to žádná převratná novinka - podobnou veršovanou satiru provozovala před lety skupina Peterka a spol., dnes občas šlehne veršem pan Fousek, duo Těžkej Pokondr a jiní. Princip je v podstatě v použití notoricky známých písniček, ovšem s vyměněnými texty. Kromě toho jsou v této sbírce i legrační veršíčky, které nejsou psány na žádnou melodii. Nejsou nijak označeny, na rozdíl od těch písničkových. Ty jsou v podtitulu označeny původním názvem, aby čtenář poznal, o jakou píseň jde.

S pozdravem a s vírou v lepší časy                          váš autor

MůJ DOMOV

Domove můj líbezný

mlékem,strdím oplýváš,

stříbrem v srdci struna zní

Svou hudbou duši hladíváš.

Vysoké hory, hluboké strže,

Širá pole, stinný háj,

Tou krásou jsem okouzlen, stržen,

Ty louky, lesy, řeky, stáj

Na bílé vesničky v zeleni stromů

Na modré stuhy potoků, oči tůní,

Z ciziny vždycky vracel jsem se rád

A srdce dojetím pláče a duní

Země krásná, vlasti milovaná

V tvém objetí se hřeji,

Laskavá,líbezná, stokrát malovaná

…a počmáraná spreji….

NÁROD

My Češi, národ Husitů,

My žijeme tu stále,

Jen místo za pravdu

Rvem se na fotbale

Okrádáme stařenky,

Týráme vlastní děti,

Hnus skrývají pudřenky

A z morálky je smetí

Sochy mizí v nocích temných

Z parků, rynků zadem,

A z vyloupených kostelů

Poslední obraz kradem.

Abychom měli na drogy

Na herák, marijánu,

Přepadneme trafiku

Benzínku či banku.

Za dvacet let vše zničili,

Prodali či rozbili,

A stát se v dluzích klátí,

Vždyť zchudlý lid to vrátí!

Že boží mlýny prý už melou

My smějeme se tuze

A z nakradených miliard

Mlynáři dáme tuzér…