Nebožtík
NEBOŽTÍK
Tak jsem vám byl nebožtíkem! Vážně! Úplným, studeným nebožtíkem s bílýma ztuhlýma nohama, podobnýma vosku, se strnulým pohledem, upřeným ne jediný bod v betonovém stropu hrobky.
Kamarádi posílali kondolence mé rodině a ti nejvěrnější přijeli na pohřeb spolu s příbuznými. Moje krásné a božské kamarádky Hanička, Ivanka, Květuška a další mi brečí na hrobě, Helena chodí v černých šatech a moc jí to sluší, dceruška volá po tatínkovi…je to zvláštní pocit..
V duchu se omlouvám svému dávno zesnulému otci za to, že jsem se na něho kdysi v pubertě utrhoval a těším se na to, že se s ním po letech zase uvidím.
U hlavy mi zavánějí tlející květiny a na hrudi píchá jehličí z těžkého pohřebního věnce.
Studené kamenné kvádry hrobky jsou orosené a kapičky vody stékají po jejich hrubém povrchu do mechem zarostlých spár. Myšlenky mi zalétly do nedávné minulosti, kdy jsem se shora, když jsem seděl na varhanních píšťalách v obřadní síni krematoria až nahoře u stropu díval na svou rakev, jak po dojemných proslovech bývalého šéfa zajíždí za oponu toho truchlivého divadla za zvuků larga z Dvořákovy Novosvětské. Bylo to velmi působivé, bylo mi líto sama sebe tak, že jsem z úzké píšťaly málem spadl dolů mezi věnce a květiny. Pak jsem se vznášel nad hřbitovem, až jsem našel místo, kam mě potom odnesli. Tak tu teď ležím a koukám do stropu. Co tady proboha budu celé věky dělat? Já snad nudou umřu….najdu někde mezi ostatními duchy o půlnoci spřízněné duše? Kamarády, s nimiž budu moci klábosit při nektaru z hřbitovního kvítí? Strašit opozdilce, krátící si v noci cestu kolem hřbitovní zdi?
V rohu hrubky se zvedá kostlivec.Haraší kostmi, které mu narážejí v žebroví jedna na druhou.Svírá mi rameno tak silně, že sebou házím jako magor po celé rakvi. Otvírám oči a vidím denní světlo.
„Taky už bys mohl vstát“ lomcuje mi Helena ramenem, „už je půl osmé!“
Přes záclony svítí do pokoje ranní slunce, otevřeným oknem je slyšet zpěv kosů, kteří tím zvukem oslavují radost ze života. Z kuchyně až sem voní čerstvá káva.
Ještě nikdy jsem nevstával tak rád. Tak čile. Obyčejně si ukradnu ještě aspoň pár minut, otočím se na druhý bok a přikryji si hlavu přikrývkou. Zpravidla se i protahuji a zívám na celé kolo. Dnes ne. Dnes jsem snadno a lehce vyskočil z postele. Dnes jsem vstal z mrtvých. Vyskakuji jako voják při poplachu, jako hasič při zahoukání sirény a při zazvonění telefonu.
Možná, že mne k tomu snu inspirovaly morbidní horory. Možná ony stále ještě nevysvětlené teorie o posmrtném životě a o existenci záhrobního duchaření. Jisté však je, že ve svém rodném městě jsem už kdysi za nebožtíka považován byl
Když jsem se před více než dvaceti lety odstěhoval, zemřel v téže době můj přibližně stejně starý jmenovec. Náhoda tomu chtěla, že bydlel dokonce v téže ulici, takže se mnohokrát stávalo, že mi byla doručována jeho pošta a mně zase jeho. A protože jeho úmrtí spadalo do doby mého zmizení z města – byl jsem častým účastníkem všelijakých společenských akcí, večírků, koncertů atd., lidé automaticky spojili dvě události v jednu. Byli proto značně udiveni, když jsem čas od času přijel do města na návštěvu. Někteří mě prosili, abych je nechal žít, že už budou hodní, Jsou ještě mladí, nic si neužili, mají život před sebou a nechce se jim ještě odejít.
Bavilo mne to. Dodnes mne hřeje známé pořekadlo, že člověk, který bývá omylem považován na nebožtíka, se zpravidla dožívá vysokého věku. Tak jsem zvědavý, do kolika let si ještě budu užívat slunce, krásy přírody a hezkých žen, společnosti přátel a života. Svět je i přes všechny špatnosti a zla dnešní doby přeci jen nádherný, nebude se mi z něj, až přijde čas, chtít odcházet…
Pavel Kopáček
Pasažér
Pršelo. Provazy deště bičovaly zmučenou a promočenou zem. Nebe plakalo a temné výhružné mraky se snesly až těsně nad střechy domů, opíraly se mohutnými břichy o komíny. Nymburské nádraží, plné lidí s deštníky a špatnou náladou, křižovaly vlaky všemi směry, občas prosvištěl mezinárodní rychlík, nebo hlučně zarachotil nákladní vlak s uhlím. Na třetím nástupišti pršelo děravou střechou i na schody do nevlídného podchodu, ohavně počmáraného sprejery.
Pavel Kopáček
Vánoce jinýma očama
Mrzne, z nebe se sypají vločky sněhu, ostrého jak malé broky, dostávají se mi i za silnou šálu, studí a zároveň pálí, pohupují se kolem lamp jako malé padáčky a v ostrém větru se snášejí na promrzlou zem. Choulím se do starého kabátu, který mi kdosi odložil k popelnici u paneláku na sídlišti U Jána a do špinavé šály, připomínku starých krásných časů doma....Je mi zima a mám hlad. Snad něco k jídlu najdu v uličce za bistrem, je tam kontejner, do kterého barman Milan hází zbytky, které hosté nedojedí... Vyhýbám se pohledu na poklidná světla oken bytů šťastných lidí. Blikají v nich řetězy světel, barevné nebo jen tak světlé, ale dokumentující dnešní Štědrý večer. Lidé za těmi okny jsou sytí, spokojení, teď nejspíš sedí u večeře....Copak asi teď dělá Inka? Nejspíš snáší dobroty na můj stůl v mém domě u mého krbu tomu svému grázlovi, za kterého mě vyměnila...Někdy se ohřívám v tramvaji, to jedu až na konečnou a zpátky, ale lidé mi nadávají, že prý smrdím...no kde se mám sakra vykoupat...
Pavel Kopáček
Červený autobus
Když jsme se s klukama v postranní uličce za školou dost vyřádili, bundy mokré od tajícího sněhu po kuličkování, udýchaní po hokeji, který jsme provozovali na kousku asfaltového chodníku, vyhrabaného ze sněhu, popadli jsme tašky a bundy, sloužící dosud jako brankové tyče, a šli domů. Uložil jsem starou hokejku do sklepa. Vondra má širokou brankářskou. Tu mu závidíme, a on ji nechce nikomu půjčit. Tak ať si ji nechá, když je takový! Maminka mi nejdříve mírně vyhubovala, jak to vypadám, a že když budu takhle mokrý chodit venku, tak nastydnu a nedočkám se Ježíška, a když jsem se umyl, převlékl a snědl svačinu, krajíc chleba se s máslem – salám mi ,maminka nedala, prý je půst -, poslal mě tatínek do mého pokojíku, abych nepřekážel, že mají práce jak na kostele. Ptal jsem se ho, kolik práce je na kostele, ale on mě se smíchem odbyl, že to jednou poznám, teď abych šel, a když nemám úkoly, tak ať si něco maluju.
Pavel Kopáček
Šlápněte na to, pane řidiči!
Kdo to sakra je? Bloumám po náměstí, po nebi se sem tam prohánějí potrhané mráčky, podzimní slunce se sice jen chvílemi, ale stále ještě příjemně, opírá do zad, pod nohama šustí první barevné listí, zaparkovaná auta odráží svými skly sluneční paprsky a po širokém chodníku podél výkladních skříní proudí davy. Je všední odpoledne, hospodyně, obtížené kabelami s nákupy, míří od supermarketu, z řeznictví, nebo od kadeřníka směrem k stanici tramvaje. Zpomalil jsem krok. Už ji zase vidím! Vyšla z prodejny potravin a míří na poštu. Štíhlá blondýnka v džínovém kompletu, světlé vlasy zastřižené aľa Makepeacová, což se mi moc nelíbí, protože jsem odjakživa „nemocný“ na dlouhovlásky, ale této mladé ženě to i tak velmi sluší. Kdo to jenom je? Zdá se mi, že se mezi ostatními lidmi nese jako královna, ostatní ženy v její přítomnosti jako by zšedly a znevýrazněly. Ten milý, příjemný a usměvavý obličej mi někoho připomíná- ale koho? Já ji odněkud znám! Ale odkud? Snad někde prodává, nebo je to kadeřnice, která mě kdysi dávno stříhala....? Nebo je to sestřička z nemocnice, kde jsem před pár lety ležel s kýlou?
Pavel Kopáček
Dopis do Nebe
V posledním vstupu jsem slíbil druhý příspěvek do literární soutěže k 100. výroí narození Bohumila Hrabala. Tady je:
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Moskva se chlubí kořistí z Ukrajiny: Abramsy, Leopardy i českým BVP
V Moskvě ve středu začala výstava západní vojenské techniky, kterou používá ukrajinská armáda a...
Na jednání o míru nepřijdeme, vzkázali Rusové. Švýcaři je ani nezvali
Švýcarsko iniciuje vlastní mírovou konferenci o Ukrajině. S pozváním Ruska na setkání, které se má...
Pavel zkritizoval všechny. Nefér jsou Babišova slova i kampaň SPOLU, míní
Kampaň, která dělá z hnutí ANO zastánce ruských zájmů, je podle prezidenta Petra Pavla stejně nefér...
O menopauze musíme mluvit, burácela herečka Halle Berry před Kapitolem
Slavná herečka Halle Berry se zapojila do americké politiky, když podpořila senátorky snažící se o...
Sluší se, aby zaměstnanec věděl, proč je propouštěn, řekl Juchelka
Poslanci se přeli o změnu zákoníku práce. Opozici se ho nepodařilo vrátit vládě k přepracování....
Nespí vaše dítě? Přečtěte si, jak nespavost vyřešit
Nespavost a problémy se spánkem se v různé míře objevují až u 30 % dětí. Mohou se projevovat častým buzením, problémy s usínáním, brzkým vstáváním...
- Počet článků 218
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 764x