Milanova zarudlá tvář prozrazovala nezasvěceným jeho silnou zálibu v pití. Ve chvílích, kdy nebyl opilý to byl rozumný, inteligentní a tolerantní šéf čety instalatérů a zámečníků. Vydržel to zpravidla do svačiny.
O přestávce přešel náměstí před nádražím a vstoupil do restaurace Budvarka, kde už čekali kamarádi z traťové distance. Seděl tam traťmistr, pár lidí z kanceláří a několik traťových zaměstnanců.
Jak se Milan objevil, začali si ho dobírat pro jeho vášeň pro Spartu. Ne že by proti Spartě něco měli – naopak, většině z nich mohl být celý fotbal ukradený. Mají docela rozumný názor, že jde o pouhou zábavu a sport. Ale když se objeví fanatik, člověku to nedá, aby si nerýpnul…
Rýpat do fotbalových fanatiků je činnost zábavná. Občas si také přidám polínko do ohně. Pro sparťana jsem slávistou, pro slávistu příznivcem Bohemky, jak to okolnosti vyžadují..V posledních letech prý platí za největší cvoky fanoušci ostravského Baníku.. Už párkrát jsem to ale málem fyzicky odnesl, jen moje vrozená diplomacie mne zachránila před citelnou exekucí…
Milan se k polednímu začal potit a jal se velebit Spartu, což byl další signál pro přítomné, aby podrobili klub nemilosrdnému rozboru. Hostinský, který přinesl Milanovi další pivo, mu neopomněl diskrétně špitnout do ucha „Tady máš speciálně vychlazený, aby ta tvoje sparťanská palice trochu vystydla!“
Milan do poslal do zadní části těla, načež se Joska nevinně zeptal: „Hele Milane, co je na tom pravdy, že v Praze prej teď vůbec nejsou k dostání odrezovače? Ty bydlíš v Počernicích, tak bys to mohl vědět!“
Milan mu na to skočil. Řekl, že o tom zatím nic neslyšel a ptal se, proč se na to Joska ptá. „To budeš natírat radiátory?“
„Ne, ale minulej tejden pršelo“ řve už Joska smíchy, „a železná Sparta zrezavěla!“
Kolem stolu se všichni chechtají, jen Milan zrudl „Ty seš totální blb!“ řve, „Ty se nech vyšetřit vole!“
A za chvíli napolo vstane a křičí na Josku „Sedni si k jinýmu stolu, seš tak blbej, že nevidíš!“
„Milane, představ si“ povídám s vážnou tváří, předstíraje, že měním téma hovoru, „že jsem tuhle šel kolem hračkářství. Vzpomněl jsem si, že se blížej Vánoce a já nemám nic pro kluka pod stromeček. Tak jsem nakouknul do výlohy a tam mne zaujala taková ta veliká krabice s nějakou hrou. Bylo to krásně barevný, byl tam namalovanej vobrázek fotbalisty a přes něj takovým tím psacím písmem velkej nápis SPARTA…“
„Hele, co zas kecáš!“ skáče mi Milan do řeči. Ale já jsem se nedal vyrušit.
„Vlezu teda do krámu a ptám se prodavačky, co je to hru v tý krabici ve výloze, jak je na ní napsáno Sparta? Prodavačka vzala krabici, přinesla ji na pult, otevřela….a oni tam byli samí dřevění panáci!“
Chlapi kolem stolu řvou smíchy a zrudlý Milan do toho křičí „Ty blbče jeden, ty si zejtra přines občanku, dostaneš do ní razítko, protože tě vyhodím. VYHODÍM!“ huláká, a všem nějaký čas trvá, než rozlíceného šéfa uklidní.
Druhý den ovšem samozřejmě o ničem neví a je stejně blahosklonný jako dřív, pokud ovšem někdo nezačne neopatrně kritizovat Spartu…
Jen s pitím v pracovní době to Milan přeháněl tak, že to neuniklo ani šéfům na ústředí. Pro nemístný alkoholismus musel za trest opustit místo šéfa řemeslníků a byl přeložen do Prahy na ministerstvo…a jestli neumřel, je tam dodnes
