Toho zimního dne poseděl Kája v nádražní restauraci déle než obvykle. Když se chystal odejít od pobryndaného umakartového stolu bez ubrusu, plného rozsypaného popele z přeplněného popelníku, přiřítil se Ernest ze stavebního vlaku, zvaného nádražáckou hantýrkou „baucuk“.
„Kam bys chodil vole, venku je zima, doma nemáš zatopýno a nikdo tě tam nečeká! Poď si dát panáka!“Slovo dalo slovo, runda střídala rundu a za večerního šera pak letěl Kája na poslední chvíli k lokálce, která ho měla dopravit na předměstskou zastávku, kde mu před časem dráha přidělila místnost k přespávání. Než se vláček rozjel, kvanta spotřebovaného alkoholu způsobila, že Kája usnul, a to tak tvrdě, že ho až po hodině jízdy probudil průvodčí. Venku za okny vagonu už byla tma, drobně sněžilo a souprava zastavovala na nádraží v Uhlířských Janovicích. Kája se zděšeně vyřítil z vozu, ale zanedlouho zjistil, že zpáteční spoj mu jede až za dvě hodiny. Co teď? To tady má mrznout na peroně v cizím městě?
Došel tedy na náměstí, dal si tam v restauraci večeři, a pak dvěma pivy a zazděnými prcky obnovil odpolední opici. A tak se stalo, že na zpáteční cestě opět usnul spánkem spravedlivých, přejel svou zastávku na předměstí a probudil se až na konečné na hlavním nádraží. Dostane se konečně do postele? Zatracený Ernest!
Kája přikrmil zvířátko za krkem dalším přísunem alkoholu, aby nějak vyplnil čas do odjezdu dalšího vlaku. Mohl by býval jet na předměstí městskou dopravou, dvojka tam jezdí každých dvacet minut – ale když v nádražní restauraci je teplo a příjemně…
Když dopadl na sedadlo v kupé, usnul tentokrát okamžitě. Zdálo se mu o Jiřině, jak spolu jedou do Slaného a jak je jim spolu krásně, jak Jiřina křičí při sexu a jak je svět krásný..Probudil se tentokrát až na konečné stanici vlaku v Ledečku nad Sázavou. Bylo ticho, souprava byla odstavena na vedlejší koleji, aby jako první ranní dělnický spoj jela zpátky.. Kája tedy zůstal na sedadle, přikryl se kabátem a spal dál. Ráno tím vlakem přijel rovnou do práce.
Sugestivně líčil své noční příhody, takže chlapi v šatně, když se dost vychechtali, prohlásili, že nyní už jim je jasný význam rčení ‚kyvadlová přeprava‘. Dříve o tom marně přemýšleli, nemohli usnou a hádali se o tom doma se svými manželkami a dětmi, ale teď už je jim to naprosto jasné.
Kamkoli vstoupil, stal se Kája hrdinou. Kluci na ulici na něj pokřikovali „Ahoj kyvadlo!“, a sotva otevřel dveře své oblíbené nádražní restaurace, výčepní už zdálky kýval za pultem sklenicí kyvadlovým způsobem za nemalého veselí přítomných.
S Kájou to to však šlo z kopce. Jednou za čas sice jel k rodičům na Moravu, vrátil se čistý, vymydlený, ve vypraných a vyžehlených šatech. Přivezl si zásobu potravin ze zabíjačky…
Jenže po krátké době Kája rozprodal maso v hospodě, aby měl na pití, a sádlo ze zabíjačky plesnivělo v kbelíku pod stolem v pokojíku na předměstské zastávce. Už opět chodil ve zválených, promaštěných montérkách a špinavé košili…
Jednoho předjarního dne přišel do práce rovnou z nějaké putyky totálně opilý, zmazaný a v podělaných spodcích. Šířil kolem sebe smrdutý zápach a způsobil rozhorlené protesty ostatních dělníků v šatně. Svlékl se tedy, podělané spodky přehodil přes otevřená dvířka skříňky a šel se osprchovat. Když se vrátil, čistý a voňavý mýdlem, ty podělané spodky, z kterých kapala na podlahu řídká stolice, zase natáhl na sebe….
Za půl roku po této příhodě se Kája opět kdesi opil, doplazil se do své místnůstky na předměstí, usnul se zapálenou cigaretou v posteli a uhořel.
