Drobásky po kapsách: Kapitola 4. Nádražácký mejdan

Druhý den pršelo. Přešli jsme s Karlem Fišrem náměstí před nádražím. Auta na lesklém asfaltu rozstříkávala špinavou břečku z kaluží a okna restaurace Budvarka matně prosvítala clonami deště. V jasně osvětleném automatu jsme si dali dvě piva,,na stojáka“ a pak jsme přešli kolem oprýskaných fasád starých domů dál do Rorejcovy ulice, kde bydlí toaletářka Boženka.

 
Unikli jsme deprimujícímu pohledu na černé , sychravé a holé pahýly stromů do útulného tepla Boženčiny kuchyně. Na kamnech se vařila voda a za chvíli před námi stály sklenice voňavého grogu. Boženka měla na stole rozluštěnou křížovku. 
 
,,Kluci,poraďte mi s tím,já s tím nemůžu hnout!“ „A co nevíte, paní Pomichálková?“ zeptal jsem se mezi dvěma hlty.„Svůdná žena na čtyři! Nic mě nenapadá!“ Karel si zapálil cigaretu. ,,Čuba!“ vybafl. „Jů, to snad ne!“ lekla se Boženka, ale já už jsem se smál. ,,Napište tam radši slovo ‚vamp‘, to bude určitě správnější!“ Sklonil jsem se k prasklému umývadlu. ,,Tak kde máte to nový?“ Položil jsem odpojené umývadlo na zem, zatímco Karel už přinášel z chodby nové. ,,Trochu to tady z toho vodpojenýho vodpadu smrdí, musím to zkorigovat,“ dopil ve stoje grog. „Já se musím trochu dát dohromady, v noci jsem skroro nespal. Tábořili jsme s Ernestem na baucuku!“ „Ty na toho Ernesta jednou doplatíš, Karle! Takový prohejřený noci, to už není pro tebe, taky už nejseš nejmladší,“ varovala přítele Boženka, ale Karel jako by neslyšel. Popotáhl z cigarety a dal se do vyprávění.
 
„Kdybyste viděli…dneska to bylo velký! Ernest tam měl nějakou mladou průvodčí, moc pěknou kočku, a už v sedum večír sme byli všici jak děla. Ta holka se ptá: ‘jak budem večeřet?‘, a Ernest, ten vůl na to: ‘Nahý‘! A když se ta holka zarazila, tak ji chytil za blůzu až vodlítlo pár knoflíčků a zařval na ni‚ svlíkej se nebo ti dám přes dršku!‘ - von je to vůl, von by toho byl schopnej. A tak jsme za chvíli byli všichni tři úplně nahý a vona najednou, že jí spadla smuteční páska za postel, jak se svlíkala, tak lezla pod tu postel pro tu pásku, vystrčila na nás zadnici a Ernest, ten vůl, zezadu na ni a už ji bral, až se postel zvedala…vona nemohla nic dělat, protože měla hlavu až u zdi pod postelí, jak hledala tu pásku.. Když byl Ernest hotovej a šel si zase sednout ke stolu, měla holka vodřený záda, jak tam dole jima zvedala drátěnku, tak jsme jí to polili vodkou, aby nedostala z tý baucukářský špíny ňákou infekci, a aby ji to tak nebolelo, tak jsme ji ještě dovožrali, takže byla jak puma. 
 
Lítala potom venku kolem baucuku nahá, jak byla a bábě Suchánkový z baráku vodnaproti mohly vypadnout voči z důlků, svýho dědka hnala dozadu do baráku, ale von to vobešel a čuměl z kůlny - vona ta holka stála za to - figuru jak Pamela, vlasy k lopatkám, hezká jak vobrázek, divím se, že se dala do kupy s takovým prevítem, ako je Ernest.“
 
„To jsem zrovna chtěla říct,“ Boženka se sklonila nad kamna a přihodila polínko do otevřených dvířek. ,,Von je hezkej, vypadá jak Jean Marais a má spoustu prachů, ale jinak je to gauner a vožrala. Chová se k žencký jako k votrokyni, každou vojede a zmlátí, ale vony za ním lezou zas...slepice…támhle slušnej kluk vo holku nezavadí, nevím, co viděj na takových grázlech!“
 
„No,voni chlapi nejsou vo nic lepší,“ srkl jsem si grogu, ,,taky se kolikrát zakoukáme do nějaké přelítavý štětky jenom proto, že má hezký nohy a že si dá říct…hodný holky s tím nadělají spoustu fórů, hledaj romantiku nebo co, zatímco kluci – teda aspoň většina, já takovej nejsem - chtěj holku hned na prvním rande přefiknout. Je to těžký, kor v týhle době, když jsme morálně a kulturně degenerovaný.“
 
„Největší gól potom byl,“ pokračoval Karel, ,,když se potom slezli vostatní chlapi, co bydlej v tom baucuku, z hospody Na Čerčance, vagón byl plnej chlapů v montérkách a v různejch stupních vožralosti, vona mezi nima kolovala úplně nahá, každou chvíli někomu jinýmu na klíně, brečela a furt se u každýho ujišťovala, že není kurva…‘voni mi všude nadávaj, že sem děvka - že to není pravda.‘ kručela do těch chlapů, a voni ji hladili po těch nahejch kozách, hráli si s bradavkama a hrabali se jí i mezi nohama, a ujišťovali ji, že není kurva, jak by tak hodná holka mohla bejt děvka….no bylo to velký! Pak ji tam prej každej vojel, tak to muselo skončit, to bylo jasný vod začátku, předávali si to jako štafetu, ale to já už sem tam nebyl, měl sem toho až po krk a šel jsem si lehnout. Dyk to bylo ňákejch rumů! Pivo teklo proudem, byl tam i ňákej šnaps, ani nevim,co se tam všechno vychlastalo…“
 
Chvilku bylo ticho, než jsme s Boženkou Karlovo vyprávění strávili. Pak povídá Boženka:
„No hezky to vedete, chlapi! Karle, ty bys s tím Ernestem neměl kamarádit, špatně dopadneš!“
Když jsem usadil umývadlo na konzole a dotáhl odpadní syfon, převlečnou matku a řetízek se zátkou, posadil jsem se k těm dvěma ke stolu, z kterého padaly vajgly na zem, jak se už nevešly do popelníku. Karel při vyprávění nočních zážitků hulil jak tabáková plantáž. Teď se napil nové porce grogu a už zase začínal mít špičku.
 
„Hele Petře, teď se seberem, dem do Budvarky, seděj tam chlapi, budou vyprávět, jak to bylo dál.“ 
„Já nejdu, neblbni, máme ještě to ústřední stavědlo, nesmíme to přehánět! Znáš heslo Mirka Víška- Pépé, neboli Předcházej Průserům…Ani Čejka ti nebude žrát všechno“! „Ty seš posera! Tak běž makat, já jdu sám!“ 
 
Už jsem to v duchu viděl. Vrátím se na konci směny do dílny bez Karla, který v restauraci Budvarka opět „padne za vlast“, a na otázky, kde jsem ho nechal, si budu muset zase něco  vymyslet, , abych mu neudělal průšvih, když už si ho tak přičinlivě dělá sám. Pamatuji se třeba, jak velký šéf Jánský přistihl Karlíka totálně odbouraného na pracovišti a když na něho uhodil, kolik že toho vypil, prohlásil Karel nevinně, aniž mrkl, že „málo, pane šéf, dneska bylo moc práce, tak nebyl čas. Stihnul sem jenom devět piv a placatici rumu!“
 
Jindy se zase při podobné akci vymlouval,že „sněd ňáký špatný buřty“.
Přesto tady panuje nepsaný zákon, že jeden druhého neshodí. Donášení a žalování mistrovi nebo šéfovi se považuje za podraz a ani já Karla ani nikoho jiného bonzovat nebudu. Když se provalí sám, je to o něčem jiném.
 
Když později Jánský zemřel, přišel na jeho místo Milan Kratochvíl. Měl červený nos a s chlapy byl v Budvarce pečený vařený, zpravidla byl opilý první.. Když to překročilo všechny rozumné meze a o Milanovi se doslechli až na nejvyšším podnikovém vedení, zbavili ho funkce a za trest ho přeložili do Prahy na ministerstvo.
 
Venku přestalo pršet a ulice byly plné kaluží. Autobusy z nedalekého autobusového nádraží rozstříkávaly špinavou vodu přes celý chodník. Jen tak tak jsme uskočili před ohavným zlitím. A zatímco Karel s rukama v kapsách zamířil k pohostinným dveřím Budvarky, táhl jsem těžkou tašku s nářadím přes rameno, pod druhou paží staré prasklé umývadlo, do údržbářské dílny za pátým nástupištěm našeho nádraží.