Ďábel v duši

Zásoby starší tvorby jsou už vyčerpány. Ještě než začnu zveřejňovat nové prózy, dávám v pauze mezi svátky k nahlédnutí něcio z poezie. Věřím, že i v dnešní realistické době se najdou citlivé duše, které dokáží vnímat krásná slova a myšlenky.

ĎÁBEL V DUŠI

Už zase ďábla v duši nosím

A bolavé srdce o milost prosím

Sálavá ohnivá kola

Žár, co mne dusí a zdolá

Jak ústa černé Madony

Mne bolí, pálí a volá…

Zrak čistý jak číše z křišťálu

Zastře mou mysl už tak zasněnou, vinnou,

Zmámenou havraním vlasem

Altově flétnovým hlasem

A hříšně útlým pasem

A všechny rány světa zdálky mne minou

Co mi to ty ďáble šeptáš?

Proč mé vůle, proč se neptáš?

Proč mám zpívat píseň známou

Opojnou a obehranou,

Hedvábný sen růžový,

O němž se nikdo nedoví?

Proč bolavou duši deptáš?

Kdo mi zbité srdce zhojí?

Kdo mi duši vysvobodí?

Kdo mou mysl vyléčí

Trpělivě a s péčí?

Lékaři to odřekli,

Za penězy utekli

A já se ďábla v duši bojím….