Stejná práce = stejná odměna?

Socialismus, třídní boj, centrální plánování. Tato a další slova rádi používají různí »experti« když se nějaký zaměstnanec domáhá svých práv. 

V titulcích většinou není uvedeno, kdo ti »experti« vlastně jsou, a člověk tak snadno nabude dojmu, že jde o nestranné odborníky nejspíše z akademie věd, kteří střízlivě posuzují situaci bez toho, aby někomu nadržovali. Až někde dole v textu se pak dočteme, že experti jsou vrcholní manažeři nadnárodních bankovních domů a jejich dlouholetá kariéra stojí na tom, že brání zájmy svých chlebodárců, za což jsou odměňováni statisícovými platy. Takový »expert« pak rád v novinách patřících nějakému miliardáři upozorní čtenáře, že chtít férovou mzdu za poctivou práci je návrat do totality, a pokud jim jenom trochu záleží na svobodě demokracii, tak musí po sobě nechat co nejvíce šlapat.

Nedávno server Aktuálně.cz přinesl článek »Všichni mají nárok na pražské platy, potvrdil Ústavní soud. Socialismus, míní experti«. O co jde? Zaměstnanci České pošty přišlo divné, že za stejnou práci jako jeho pražský kolega dostává o 3500 korun méně, a ozval se. V normálním světě by se vedení pošty omluvilo a chybu v platových rozdílech napravilo. Bohužel nežijeme v normálním světě, a tak tento případ došel až k Ústavnímu soudu…

Opravdu se z elementárního požadavku na férovou odměnu za práci musí stát spor, o němž musí rozhodovat Ústavní soud? Přitom právě státní podnik, který navíc v posledních osmi letech vedla aktuálně na levicovou stranu hrající si ČSSD, by měl být tím, kdo ukazuje, jak mají vypadat příkladné pracovní podmínky. Místo toho vysílá pošta české veřejnosti jasný vzkaz: Než abychom řadovým zaměstnancům platili férově, to se raději budeme do nekonečna soudit, a přitom nemáme problém vyplácet vrcholovým manažerům statisícové platy a odměny.

Co s tím? V tomto konkrétním případě vyrovnat mzdu všech zaměstnanců pošty. Princip »stejná práce, stejná odměna« musí být dodržen. Je potřeba vyslat jasný vzkaz, že se chudší regiony naší země nemůžou stát pro firmy místem levné pracovní síly. Pokud chceme, aby se tyto regiony ze své složité ekonomické situace co nejdříve dostaly, tak je růst mezd tou nejlepší cestou. To samé ale musí platit i pro státy EU. Jinak budeme navždy jenom ekonomickým vazalem Západu! Je na čase rovněž přestat označovat dobře placené zaměstnance nadnárodních korporací za experty a jejich názory přestat vnímat jako nestranné.

A v neposlední řadě musíme bojovat za minimální důstojnou mzdu pro všechny zaměstnance. Takovou, která nebude sloužit jen k přežívání, ale umožní každému poctivému pracujícímu naplno užívat všech výhod naší společnosti. Ať už jde o bydlení, sport, rekreaci nebo kulturu. A pokud bude někdo tyhle požadavky označovat za socialistické, pak je, myslím, v pořádku mít v dnešní společnosti socialistické požadavky.