Českými medii proběhla v říjnu zpráva o tom, že obchodní dohoda s Kanadou (CETA) možná padne. Způsobit to měl jeden malý belgický region jménem Valonsko.
Jeho vláda i parlament se rozhodli, že tak, jak je smlouva vyjednána, je nepřijatelná a nesouhlasí tak s uzavřením dohody na evropské úrovni. Své kritické postoje sdělovali Evropské komisi (EK) už v květnu. Ta jim však odpověděla, že všechny jejich obavy jsou zbytečné a ráda jim vše vysvětlí. Nevysvětlila. Valonské stanovisko znemožnilo původní termín ratifikace a valonský socialistický premiér Paul Magnette se stal hrdinou všech, kteří roky protestují proti smlouvám jako je CETA a TTIP.
Valonsko má důvod se bránit dalšímu posilování vlivu nadnárodních firem. Je to kdysi velmi silný průmyslový region Belgie, jehož významným průmyslovým podnikem byly závody Alcerol Mittal, která u nás působí v Ostravě. Když se Mittal rozhodl propouštět ve Valonsku, aby svou výrobu z části přesunul jinam a část jí nahradil právě v Ostravě, začala valonská vláda čerpat prostředky z tzv. Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci (EGF). Ten poskytuje pomoc pracovníkům, kteří byli propuštěni v důsledku velkých strukturálních změn v celosvětovém obchodu souvisejících s globalizací, jinými slovy, když chce nadnárodní společnost ušetřit peníze a přesunout výrobu jinam.
Dovedete si představit, že zablokování smlouvy CETA vyvolalo na straně EK a všech politiků obrovskou vlnu hysterie a paniky. Několik dní byl Magnette i jeho vláda vystavena extrémnímu tlaku ne nepodobnému tomu, kterému kdysi čelil řecký premiér Tsipras, když v referendu vyhrálo „ne“ škrtacímu balíčku, který jeho zemi předložili mezinárodní věřitelé. Na Magnetta tlačila jak Komise, tak nejrůznější politici. Přijel i Martin Schulz, předseda Evropského parlamentu a sám člen evropských socialistů, aby svého soudruha přesvědčil, že CETA se musí přijmout. Když přesvědčování nezabíralo přišla na řadu vyhrožování. Valonsko si, pokud bude na nesouhlasu se smlouvou s Kanadou trvat, nešáhne už ani na euro z EGF a problematické bude i čerpání jiných evropských peněz. Navíc přišla Komise s návrhem Společného vysvětlujícího nástroje, deklarace, která opakuje, jak je vše v CETA v pořádku. Kombinací cukru a biče nakonec Valonsko souhlasilo.
Není však všem dnům konec. Premiér Magnette se na začátku prosince nechal slyšet, že Valonsko by mohlo zablokovat ratifikaci smlouvy, pokud belgická vláda nedokáže prosadit, aby byla CETA přezkoumána Soudní dvůr Evropské unie. Tento požadavek zazněl rovněž na jednání Evropského parlamentu, ale byl zamítnut.
Mezitím se zastánci smlouvy CETA snaží veřejnost přesvědčit, že onen zmiňovaný Společný vysvětlující nástroj musí přesvědčit všechny „rozumné“ lidi o tom, že v CETA žádné hrozby ukryty nejsou. Problém je v tom, že přes ony deklarace stále platí, že tato smlouva umožňuje nadnárodním firmám žalovat vlády za ochranu lidí a životního prostředí. Dokonce zůstává otevřená možnost kompenzací za budoucí ušlé zisky při změně politiky vlády. Arbitrážní systém ICS vytváří paralelní systém práva a zatímco velké firmy mohou žalovat státy, státy, odbory nebo nevládní organizace nemohou žalovat společnosti kvůli poškození práv zaměstnanců, spotřebitelů nebo životního prostředí. Navíc tento systém porušuje princip nediskriminace, protože ICS mohou využívat pouze zahraniční společnosti. Stejně tak ochrana práv pracujících a životního prostředí zůstává ve smlouvě CETA jen v podobě obecných deklarací bez nástrojů, jak je vynutit. Ostře tak kontrastuje s právy investorů. Takto bychom mohli pokračovat.
V Evropském parlamentu doporučil 8. prosince Výbor pro zaměstnanost a sociální záležitosti smlouvu CETA odmítnout, pokud nebudou vyřešeny všechny sporné body, které zdůrazňují evropské odbory, a které jsme zmínili výše. Podobně se vyjádřil i Výbor pro životní prostředí, zdraví a bezpečnost potravin. Ten zdůraznil také to, že CETA mimo jiné ohrožuje princip předběžné opatrnosti.
Oba výbory mají ale jen doporučující hlas, který může a také nemusí být brán v úvahu při jednání Výboru pro obchod. Ten bude hlasovat 24. ledna 2017 a jeho stanovisko pak bude předloženo na plénum Evropského parlamentu 1. února. Do té doby je potřeba žádat od těch europoslanců, kteří se nevyjádřili, aby jasně deklarovali, jaké je jejich stanovisko k této smlouvě a případně, aby se zavázali, že budou hlasovat proti její ratifikaci. Hnutí proti smlouvá CETA, TTIP a TiSA už dokázalo mnohé, jde o to, dotáhnout tento boj do úspěšného konce.
