V září tohoto roku jsme si bez velké pompy připomínali desáté výročí celosvětové hospodářské krize, která silně zasáhla primárně USA a některé státy EU.
Jak už tomu u takových výročí bývá, díváme se často příliš do minulosti a málo do budoucnosti. Zvěsti o tom, že nová ekonomická krize se blíží, jsou totiž slyšet stále častěji a obávám se, že jsme se z minulosti příliš nepoučili.
Občan České republiky si jistě vzpomene, jak bylo téma ekonomické krize v naší zemi převráceno. TOP 09 neustále strašila Řeckem a rizikem dluhové krize, ale o tom, že krize začala nenažraností amerických bankéřů, se moc nemluvilo.
Kalouskovo (ne)řešení
Naštěstí tu byl Kalousek, aby nás zachránil tím, že zaškrtil ekonomiku, a my teď můžeme nadále být tou levnou evropskou továrnou a děvečkou pro všechny... Celkové zadlužení Čechů však letos stouplo na 2,14 bilionu a ceny nemovitostí vylétly vzhůru tak, že mladé rodiny s dětmi nemají šanci na vlastní bydlení. Ano, krize nás sice moc nezasáhla, ale stále platíme za nesmyslnou politiku škrtů.
Problémem, který se v době krize jasně zjevil, často je, že bankovní byznys má tak vynikající podmínky, že se stane přirozenou dominantou ekonomiky. Například britská premiérka Margaret Thatcherová, známá nejen jako Železná lady, ale v průmyslových oblastech také pod přezdívkou Čarodějnice, uvolnila bankovnímu sektoru ruce natolik, že se z něho brzy stal ten nejlepší zaměstnavatel, a tudíž odsával perspektivní zaměstnance a investice z jiných odvětví. Ve Velké Británii zjistili, že jejich ekonomika kvůli nabobtnání finančního sektoru přišla mezi lety 1995-2015 o ohromujících 4,5 bilionu liber (cca 133 bilionů korun). Finanční sektor v té době vydělal cca 400 miliard liber, ale všichni víme, jak finančníci neradi platí daně, takže lze jen těžko argumentovat, že z tohoto zisku měla užitek celá společnost.
Hodování na úkor občanů
Obecně platí, že pokud banky nikdo nekontroluje, pak se jim příjemně hoduje a účet potom často dopadne na občany. V době krize to bylo stejné. Banky nezodpovědně hazardovaly a jenom v USA se pak do nich muselo nasypat 787 miliard dolarů, aby zůstaly nad vodou. Socialismus pro bohaté a dluhy pro chudé - obojí představovalo tvrdé probuzení.
Otázkou tedy je, jak z toho ven. Je jasné, že je zapotřebí komplexní opatření, ale v tuto chvíli bych chtěla zmínit primárně jedno - podporu družstev. Je pravdou, že družstevnictví má u nás špatný zvuk, ale v období ekonomické krize se družstva ukázala jako odolnější v porovnání s řadou konvenčních podniků.
Družstva jako lék
Navzdory krizi byla zřízena mnohá družstva v nových a inovativních odvětvích a v EU jsme mohli vidět zakládání družstevních bank a družstev v oblasti průmyslu a služeb (zaměstnanecká a sociální družstva a družstva tvořená malými a středními podniky).
Jsem přesvědčena, že je nutné provést zásadní politický posun směrem k politikám, jež vytvářejí udržitelný hospodářský růst a plnou zaměstnanost a zaměřují se na boj s chudobou, sociálním vyloučením a příjmovou nerovností ve všech členských státech a mezi nimi.
Domnívám se, že se s krizí projevila nutnost takové Evropy, v níž budou žít sobě rovní, která dosáhne sociálního pokroku a míru a která musí být budována na souhlasu a účasti obyvatel a občanů a také na rovných právech mezi členskými státy.
Ukončit úsporné politiky
Chtěla bych vyzvat k ukončení úsporných politik EU, a to mj. i zrušením rozpočtového paktu. Namísto toho vyzývám k veřejnému investování do reálného hospodářství, které se zaměřuje na vytváření důstojných a bezpečných pracovních míst, k provádění aktivních politik zaměřených na potírání nerovnosti a chudoby, a k prosazování veřejné kontroly bankovního odvětví a jeho decentralizaci. Do centra politik EU se musí vrátit občan a nikoliv hamižné banky!
