Co nás může naučit Corbyn?

Evropa je místo, které je nepřeberným zdrojem všech možných zkušeností a politických lekcí. V poslední době se přitom zdá, že ony lekce udílí buď politici na krajní pravici, či neoliberálové. 

Sociální demokraté v poslední době dostávají lekce (respektive tvrdé rány) spíše od voličů, a o to zajímavější je v tuto dobu sledovat předsedu Labour Party Jeremyho Corbyna, který má v plánu tento trend otočit.

Zbývá něco méně než týden do předčasných voleb ve Velké Británii (8. 6. 2017). Ty vyhlásila konzervativní premiérka Teresa Mayová, která si chce posílit svou pozici při vyjednávání podmínek o brexitu. Zbavit se má vlastních opozičníků, kteří ji nutí vyjednat dohodu s EU a nepřijmout tzv. tvrdý brexit, tj. odchod z EU bez uzavření dohod o společném obchodu, cestování, pobytu obyvatel, atd. Když 19. dubna Dolní sněmovna odhlasovala předčasné volby, měla Mayová před sebou vyhlídku na jasné a drtivé vítězství. Jenže vůdce labouristů, Jeremy Corbyn, trend nyní obrací.

Corbyn a labouristé

Corbyn je v čele sociálnědemokratické Labour Party od září 2015. Jen jeho zvolení znamenalo malou revoluci na britské politické scéně. Jeden z dlouholetých britských generálů označil Corbynovo zvolení za bezpečnostní hrozbu a odstartoval tak obavy z možného vojenského převratu, pokud by labouristé opravdu utvořili po volbách vládu.

Existuje neustálý konflikt s pravicovými poslanci a členy strany, kteří do ní vstoupili za Tonyho Blaira. Corbyn je pro tyto lidi příliš nalevo. Nebojí se totiž kritizovat neoliberální ekonomickou politiku, stejně jako válečná zvěrstva, na kterých se Británie podílela v Iráku právě za Blairova vedení. Jsou to právě tito poslanci a členové labouristů, kteří krmí média nejrůznějšími pomluvami a nechávají uniknout interní dokumenty z jednání stranických orgánů.

Když už je řeč o médiích, tak ta nenechají na Corbynovi nit suchou. Denodenně je vystavován nejabsurdnějším obviněním, lžím a skandalizacím. Jednou je označován za hlavu moderní sekty, podruhé za člověka, který přivede Británii na mizinu. Popravdě řečeno to však není nic, na co by Labour Party od médií nebyla zvyklá. V roce 1992 volby do sněmovny významně ovlivnil bulvární deník The Sun, který vlastní nechvalně známý Rupert Murdoch, když na titulek novin v den voleb napsali, že v případě vítězství Labour má poslední Británii opouštějící osoba zhasnout všechna světla a dovršit tak zkázu, která měla podle deníku přijít s labouristickou vládou.

Posledním „skandálem“ bylo představení volebního programu a závazků, ke kterým se Labour Party zavazuje, pokud vyhraje volby. Vzhledem k většinovému systému jsou strany jen velice výjimečně nuceny ke koalicím, a tak jsou tyto závazky brány opravdu vážně. Corbyn a jeho lidé navrhují zavést zvláštní investiční fond na vznik nových pracovních míst s vysokou přidanou hodnotou, která budou stabilní a budou zejména v oblasti obnovitelných zdrojů energie. Dalším krokem je zvýšení korporátních daní a ochrana malých firem před růstem nákladů. Opravdovou třaskavinou je příslib opětovného zestátnění železniční sítě, kterou si podle průzkumů přeje většina Britů. A to je jen krátký výčet toho, co Corbyn a jeho Labour slibuje.

Co chybí levici

Proč je to pro nás důležité? Corbyn, ač sociální demokrat, ukazuje to, co v politice levice často chybí. Ukazuje, že mít odvahu přemýšlet a prakticky realizovat zásadní změny vůči tomu, co se považuje za normální, je klíčem k úspěchu. Labouristé setrvale dohání konzervativce. Několik set tisíc nových členů vstoupilo do strany, a inspirovaní a aktivní jsou zejména mladí lidé, o kterých se tak často říkalo, že o politiku nemají zájem. Mimochodem Jeremy Corbyn nedávno vystoupil na hudebním festivalu na jednom liverpoolském stadionu a získal ovace jako opravdová rocková hvězda.

Popravdě i již zmiňovaná média pozitivně reflektují fakt, že Jeremy Corbyn vede velmi kontaktní kampaň a dokáže inspirovat voliče svými ideály, zatímco premiérka May odmítla participovat na předvolebních televizních debatách, vystupuje spíše na konferencích, kampaň postavila na kritice Corbyna a její volební heslo, volající po Británii „silné a stabilní“, nemá v čase turbulencí spojené s globální situací a brexitem příliš mnoho šancí na reálný úspěch, a nikdo navíc neví, co se za ním reálně skrývá.

Corbyn a útok v Manchesteru

Dynamika celé předvolební kampaně se samozřejmě změnila po útoku v Manchesteru (22. 5. 2017). I zde však Corbyn ukazuje, že rozhodně není žádným představitelem establishmentu a na místo krátkozrakých řešení je schopen dívat se i na tu nejcitlivější problematiku komplexně. Viz jeho projev v reakci na útok: „Mnoho expertů, zahrnující profesionály z našich zpravodajských a bezpečnostních služeb, poukázalo na souvislost s terorismem u nás a mezi válkami, do kterých jsme se zapojili, či podporovali v jiných zemích, jako je například Libye. Tohle hodnocení v žádném případě nesnižuje vinu těch, kteří útočí na naše děti. Tito teroristé budou navždy hanobeni a neúprosně odsuzováni za jejich činy. Informované porozumění o příčinách terorismu je nezbytné pro efektivní odezvu, která bude chránit bezpečnost našich lidí, kteří proti terorismu raději bojují, nežli ho podporují. Ochránit tuhle zemi vyžaduje od nás, abychom byli silní nejen proti terorismu, ale také proti příčině terorismu. Vina je na straně teroristů, ale pokud chceme ochránit naše lidi, musíme být upřímní k tomu, co ohrožuje naši bezpečnost. Tyhle příčiny rozhodně nemohou být sníženy pouze na rozhodnutí v rámci zahraniční politiky. Za posledních zhruba patnáct let se vyvinula subkultura s častými násilnými sklony mezi malou menšinou převážně mladých mužů falešně čerpajících autoritu z islámské víry, jež je přiživována vězeňským systémem, který naléhavě potřebuje zdroje a reformu… Musíme být dostatečně silní a stateční na to si přiznat, že válka proti terorismu nefunguje. Potřebujeme chytřejší cestu na zredukování hrozeb ze zemí, které vytvářejí a živí terorismus. Vidět dnes v ulicích armádu je ostrá připomínka, že momentální přístup tak dobře nefunguje.“

Corbyn samozřejmě není žádný revolucionář, přestože je mu tato nálepka neustále předhazována. Je to poctivý sociální demokrat, který se snaží dělat politiku, která by zbavila jeho zemi neudržitelných nerovností a připravila lepší budoucnost pro miliony jejích obyvatel. Recepty se v jednotlivých zemích samozřejmě nutně liší, ale odvaha, neústupnost a důslednost je to, co by celé levici pomohlo získat důvěru a podporu širokých vrstev obyvatelstva, zejména těch, kteří mají pocit, že na ně politici zapomněli.