Ať už se nám to líbí či nikoliv, je jasné, že do popředí zájmu veřejnosti a logicky tedy i politické reprezentace, se dostává téma bezpečnosti.
V sázce je mnoho životů našich občanů a naší povinností je, aby mohli žít v bezpečí. Co pro to dělá Evropská unie?
Nejdříve mi prosím dovolte malou vsuvku. Obávám se totiž, že při debatách o terorismu dochází často ke generalizacím, které mohou mít fatální důsledky. Terorismu se nerovná jenom radikální islamismus. Ve Velké Británii se například v roce 2017 podařilo zabránit 16 teroristickým útokům. Pravdou je, že celých 12 souviselo s radikálním islamismem, ale čtyři pokusy vzešly z krajně pravicové scény. Když se řekne terorismus, tak většina z nás má před očima dva padající mrakodrapy z 11. září 2001; pravdou ale je, že například USA mezi roky 2001-08 zažily hned 201 aktů domácího terorismu, z nichž 115 jich souviselo s pravicovým extremismem (63 s radikálním islamismem a 19 s levicovým extremismem). Nezjednodušujme tedy prosím debatu o terorismu pouze na radikální islamismus. V sázce je příliš mnoho a nemůžeme si dovolit dělat chyby plynoucí z předsudků a zjednodušování situace.
V prvé řadě začala EU bojovat proti terorismu tak, že se zaměřila na jeho financování. Terorismus samozřejmě souvisí i s další trestnou činností, jako je třeba praní špinavých peněz, obchod s drogami či lidmi apod. Proto bylo zavedeno, že banky a další relevantní subjekty mají hlásit podezřelé transakce svých klientů.
Novou příležitost pro teroristy znamenal i boom virtuálních měn, což EU řeší tím, že se snaží omezovat anonymitu operací s těmito měnami. EU rovněž posílila EUROPOL, dala více peněz na boj s terorismem, zavedla celoevropská pravidla kybernetické bezpečnosti a učinila mnoho dalších kroků.
V této souvislosti velmi oceňuji legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 18. dubna 2018 o uzavření Úmluvy Rady Evropy o prevenci terorismu. S velkým povděkem jsem ve Štrasburku v hlasování podpořila, že úmluva zavádí určité úmyslné skutky, které by mohly vést ke spáchání teroristických činů, jakožto trestné činy. Jedná se o činy veřejného podněcování ke spáchání teroristického trestného činu, náboru teroristů a výcviku k terorismu. Trestné by mělo být samozřejmě i účastenství, organizování či pomoc ke spáchání takového trestného činu. Úmluva zavádí také odpovědnost právnických osob za uvedená jednání.
Jsem přesvědčena, že musíme daleko efektivněji a rychleji zacházet s těmi, co na území EU hlásají násilí proti našim spoluobčanům. Kdo podněcuje či chválí zabíjení, patří do vězení a neměl by mít právo šířit svoje myšlenky. Nehodlám »nastavovat druhou tvář«, když se tu bavíme o životech nevinných, které jsme povinováni chránit silou práva a pořádku. Soudy musí soudit spravedlivě, ale také musí mít v ruce dostatečné právní nástroje k tomu, aby naši občané žili v míru a bezpečí.
Považuji za naprosto zásadní, aby se nám podařilo narušit předsudek, že téma bezpečnosti je především tématem pravice. Samozřejmě tomu tak není. Odjakživa je to právě levice, která se na všech frontách snaží zabezpečit svým občanům klid a mír na práci, bezpečný veřejný prostor a domov. Levice je ta, která dbá na bezpečí svých občanů a trvá na vládě práva, zatímco pravice chce dát práva jen těm nejbohatším a je schopna prodat i bezpečnost vlastních obyvatel nejvyšší nabídce!
