Minulý týden dva různí prezidenti řečnili ve dvou různých koncích světa. Měli velmi odlišné projevy, i když se věnovali stejným tématům. Jeden z nich byl středem pozornosti médií, jeho projev se vysílal živě.
24. září prezident velmi velké země Amerika sdělil světu svoje vidění globálních světových hrozeb. V projevu před Valným shromážděním OSN řekl: "Zatím, co tu jednáme, šíření eboly zkouší zdravotní systém Západní Afriky a hrozí rychle překročit hranice. Ruská agrese v Evropě připomíná časy, kdy velké národy potlačovali ty malé kvůli svým teritoriálním ambicím. Krutost teroristů v Sýrii a Iráku nutí nás nahlédnout do samého srdce tmy".
Nevím, jaké "velké národy" a jaké malé měl Obama na mysli. Možná, mluvil pravě o své vlasti, která po II světové válce 39 krát bombardovala cizí, většinou malé země? Ale necháme to na svědomí 44. prezidenta USA. Hlavně, že udal nám rating světových hrozeb: na prvním místě je ebola, na druhém - Rusko, na třetím - bezejmenní teroristé.
Ovšem když se Obama pustil do podrobného vysvětlování, začal ihned Ruskem, a tím posunul tuto hrozbu vůbec na první místo. Je třeba s ní bojovat. "My donutíme, aby Rusko za agresi zaplatilo" - řekl. Donucovacím prostředkem zvolil Obama sankce. Uvalením přísných a přísnějších sankcí prý se dá přímět Rusko změnit kurz. Musí jít jiným směrem.
"Pokud zvolí Rusko tuto cestu - kterou kráčelo po skončení "studené války", což způsobilo růst blahobytu ruského národu, v tom případě zrušíme sankce"- pravě toto řekl.
Je to docela legrační - mluvit o "růstu blahobytu ruského národu po skončení "studené války", tj. v 90. letech minulého staletí. Ve skutku to byla nejbídnější doba pro Rusko po II světové válce!
Dva dny poté na řeckém ostrovu Rhodos na konferenci "Dialog civilizací" vystoupil prezident malé evropské země zvanou Česko Miloš Zeman. Mluvil rusky. Potřeboval ke svému projevu odvahu legendárního Davida, protože řekl, že skutečnému dialogu civilizací překáží sankce jakékoliv typu. Připomněl, jak před 13 lety navštívil Miami, setkal se tam s kubánskými emigranty a řekl jim: "Přátelé, už 40 let uplatňujete či podporujete sankce proti Kubě a stejných 40 let je Fidel Castro prezidentem Kuby. To znamená, že vaše strategie jednoduše nefunguje".
Moje známá strávila nedávno celý měsíc na Kubě. Nadšeně povídala, že už dlouho neviděla takových veselých, přívětivých a vstřícných lidí. I když žijí pod sankcemi více než 50 let. Ano, nemají takový dostatek, jako Američané, ale jim to prostě nevadí.
"Možná, že je to právě naopak a sankce podporují režim, se kterým buď souhlasíme, či nikoliv,- řekl Zeman. Ale sankce fungují jako vytvoření mýtu o obsazené hradbě, ve které všichni uvnitř jsou přátelé a všichni venku jsou nepřátelé".
I naopak. Ten, na koho sankce uvalíte a koho budete mínit nepřítelem, přičemž začnete opakovat to stokrát denně ve všech médiích, stane se za nějakou dobu vašim skutečným nepřítelem. Ale žádný bonus tím nezískáte.
Protože sankce brzdí veškerou výměnu - znalostí, mozků, podnikatelů, zboží, kapitály. Pokračoval Zeman téměř poeticky: "Jelikož výměna zboží je jako jíst jablka a vyměňovat kapitál jako sázet jabloně, v čemž je veliký rozdíl. To znamená, že ti, kteří podporují sankce, jsou využíváni jako prostředek politické války a vystupují proti zavedenému dialogu civilizací. A namísto dialogu nastane ticho, nic víc".
Kolikrát jsem slyšel: "Co můžeme, my jsme přece malá zemička!" Ale být malá zemička neznamená nosit náhubek a zapomínat na vlastní postoj. Je to na vás, přiklonit se k jedné, či k druhé straně, anebo zaujat vlastní stanovisko. Třeba jako prezident naše "malé zemičky" Miloš Zeman.
