Stalo se. Nejhorší obavy se naplnily. Čtu zprávu přesně tak, jak byla vydána Administrací Prezidenta Ukrajiny. "Prezident Porošenko... se rozhodl pozastavit působení režimu jednostranného zastavení palby v Donbasu". Tak zní oficiální dokument.
Mír nebude. Začíná plán B Petra Porošenka.
Je to celý Porošenko, jak se projevuje v roli hlavy státu. Je naprosto přímočarý a rozhodný, pokud jde o vztahy se Západem. Byl připraven podepsat Asociační Dohodu ihned po zvolení Prezidentem. Vytáhl dokonce tužku z Vilniusu, kde Janukovič onou Dohodu osudově nepodepsal.
Je absolutně neprůhledný, nerozhodný a rozporuplný ve věcích uvnitř své země. Počínaje Majdanem. Podporoval toto nepochopitelné shromáždění lidí, pokud mu to pomáhalo přijít k moci. Nepřišel na Majdan ani jednou jako Prezident, i když byl vyzván. Nepřišel, koneckonců, aby poděkoval.
Naopak, včera Majdan přišel pod okny Administrace Prezidenta s kategorickým požadavkem ukončit příměří. Pohrozili prezidentovi, že toto shromáždění se může stát posledním mírným "veče".
Vůbec ta nejhorší nerozhodnost projevovala se, když šlo o konflikt na jihovýchodu. Procházím jeho usnesení, týkající se konfliktu, a nenacházím žádné konkrétní, podstatné body. Samé ústní polosliby, naznačování příměří s podmínkami, odročování rozhodnutí na poslední minutu. Tolerance samostatných vojenských jednotek na území státu. Žádný jasný rozkaz vrchního velitele.
Vzniká dojem, že Petro Porošenko není jistý ve vnitřních záležitostech, nemá pěvnou opěru ve vládě a Parlamentu. Proto raději nechává věci být, fakticky do nich nezasahuje.
Kromě toho udivuje jeho postoj vůči Rusku. Zdá se, že pro Porošenka Rusko neexistuje. Dokonce dnes mluvil Porošenko telefonicky s Merkelovou, Hollandem a Kerrým, informoval je o svém rozhodnutí. Ještě včera se dohadovalo i s Putinem (ale bez Kerrýho). Byly zveřejněny výsledky jednání na dálku - pokračovat v umírnění konfliktu za účastí pozorovatelů OBCE. Ale bylo to včera. Dnes je všechno jinak.
Můžete Rusko milovat, či nenávidět. Můžete jakkoli hodnotit Putina a jeho politiku. Ale neuznávat, že je to váš soused, že je to obrovský soused, je přinejmenším neprozíravě.
Dnešní zprávy zní hrozně. Na jihovýchodu Ukrajiny se začalo bojovat ve velkém. Slyší se palba ze samopalů, kulometů, minometů, dělostřelba. Zmiňují se těžké zbraně, dokonce jsou na cestě i "Uragany", schopné zničit život v celém městě. Umírají civilisté. Jsou zranění další novináři.
Ukrajinský premiér Arsenij Jaceňuk prohlašuje, že Ukrajina se nachází ve válečném stavu. "Válka se vede v různých sférách: v ekonomické, vojenské a informační". Z úst premiér-ministra takové prohlášení je natolik vážná věc, že může změnit běh Evropské historie. Chybí tomu prohlášení však maličkost, Jaceňuk neupřesňuje, s kým se tato válka vede? Proti komu?
Ale tato otázka by měla mít jasnou odpověď.
Proti komu, proti čemu bojuje Ukrajina? Jen připomenu, že začínalo to všechno Majdanem.
