Občas mívám pocit, že ničemu nerozumím. Nerozumím tomu, co vidím v televizi, slyším v rádiu a čtu v novinách. Zrovna teď onen pocit mám.
Celý svět se v úterý radoval z mírových jednání v Doněcku. Lítaly slovy "příměří", "naděje", "cesta k míru", chválila je Angela Merkelová. Toho by bohatě stačilo, abych začal také radovat se, ale nejde to. Něco mi překáželo.
Chtěl jsem pochopit, co to bylo za jednání? Kdo, s kým, o čem vlastně jednal a k čemu ty rozhovory přivedly? Vždyť jde o mír v Evropě. V zemi, co leží jen kousek od nás.
Tedy. 23. června v Doněcku se scházejí delegace.
Ukrajinu zastupuje jeden jediný člověk, Leonid Kučma. Je sice zkušený politik, deset let byl prezidentem Ukrajiny (1994 - 2004), má pověst vynikajícího vyjednávače, ale dnes je mimo vysokou politiku. Není ve vládě, není v parlamentu. Řídí svou dobročinnou organizaci Prezidentská nadace Leonida Kučmy Ukrajina. Nicméně má mandát od Petra Porošenka. Rozsah jeho plné moci však není znám.
Moskvu zastupuje Michail Zurabov, bývalý ministr zdravotnictví Ruska a nyní hlava ruské diplomatické mise v Kyjevě.
Třetí stranu jednání, OBCE zastupuje Heidi Tagliavini.
Od samého začátku byla schůze anoncována jako třístranní: Ukrajina - Rusko - OBCE. Tvrdil to například hlava Administrace Prezidenta Ukrajiny Valerij Čalý. (Nechápu, proč se ale scházejí v Doněcku? Kyjev, Moskva či Brusel by se hodily mnohem víc!)
Ale jsou další účastníci. Lídr hnutí Ukrajinská volba Viktor Medvědčuk a poslanec za Stranu regionů Nestor Šufrič tuto schůzi zorganizovali a jednají prý za Ukrajinu. Řekl to Zurabov. Takže Kučma není sám?
Je tu ještě Alexandr Borodaj, premiér-ministr samozvané Doněcké lidové republiky. Opravdu, oficiálnímu ukrajinskému představiteli by bylo strašně nevhod sedět naproti němu. Je totiž podezřelý ukrajinskou prokuraturou ze zřízení teroristické organizace, výkonu činů s účelem svržení ústavního pořádku, uchopení moci a změnění státních hranic Ukrajiny.
Otázkou je, koho Borodaj zastupuje v Doněcku? Ukrajinu? Rusko? OBCE?
Vedle Borodaje se za jednací stůl usazuje lídr hnutí Lidová fronta Novoruska a zbavený imunity poslanec za Stranu regiónů Oleg Carjov. Zase není jasno, koho Carjov zastupuje, ale určitě ne Kyjev. Možná nějakou pátou stranu?
Měl by se schůzi v Doněcku zúčastnit i zástupce Luganské lidové republiky, ale chybí tu. "Lidový guvernér" se jednání vzdal, když položil předem nesplnitelnou podmínku své účasti. Požádal, aby mu vydali guvernéra Dněpropetrovsku Igora Kolomojského. Takže Lugansk nikdo nezastupoval.
Máme konečně dohromady čtyři nebo pět stran třístranní schůze nesrozumitelného formátu, která byla popisována jako "třístranné jednání", "třístranná schůze", "třístranné konzultace". Každý jí říkal, co chtěl. Ještě neřekli "třístranné utkání"!
O čem se za uzavřenými dveřmi jednalo? Kdo co říkal? Kdo a co navrhoval, kdo s čím souhlasil? Jak hledali kompromis, pokud hledali? O tom se pravděpodobně dovíme jen z memoárů účastníku, protokol se totiž nepsal. Nebyl podepsán také i souhrnný dokument jednání, aby bylo možné ověřit, zdá se dodržuje dohodnuté usnesení.
Žádné společné prohlášení zveřejněno nebylo. Místo toho každý z účastníků okomentoval výsledky konzultace. Vyšlo najevo, že nebyly to skutečné jednání, ale nějaké "předběžné konzultace", které mají teprve nastartovat proces jednání.
Zazněly slova o zastavení palby, ale nic konkrétného. Porošenko ještě před schůzi vyhlásil příměří jako součást svého mírového plánu. Borodaj odpověděl, že povstalci také zastaví palbu, pokud Kyjev bude dodržovat svá slova.
Takový stav by měl platit do 27. června, do 10. nebo do 22. hodiny. Znělo to zase různě.
Ale nikdo nemůže nic garantovat, protože schůzí chyběli garanty.
Není divu, že i po doněcké schůzi je na jihovýchodu slyšet samopaly a dělostřelbu. Stále umírají civilisté. Obyvatelé Luganské a Donecké oblastí opouštějí své domovy. Možná se jen trochu snížil stupeň napětí. Možná, že je to jenom zdaní. Možná toto velmi křehké takzvané "příměří" bude nějakou dobu pokračovat. Možná pozítří Porošenko zaktivuje svůj tajný plán B. Možná...
