Od humanitární agrese k humanitární invazi

Rusko překročilo všechny hranice - jak symbolické, tak i reální. Rusku došla trpělivost, a po týdnu čekání v Izvarino konvoj s humanitární pomoci zamířil do hladovějícího Luhansku. Reakce Ukrajiny byla blesková:  „Považujeme to za přímou invazi Ruska na Ukrajinu,“ prohlásil  šéf ukrajinské tajné služby Valentyn Nalyvajčenko. 

- Jaký je stav pacientu?

- Umírá, pane. Naléhavě potřebuje pomoc.

- Je pacient připraven pomoc přijmout?

- Absolutně, pane. Všechno je v pořádku.

- Je pojištěný?

- Bez pochyby, pojistná smlouva v pořádku.

- Je to schváleno primátorem?

- Samozřejmě, pane, je to tady, podívejte se.

- Máte výsledky rozborů? Krev a tak dále?

- Ovšem. Tady je laboratorní zpráva.

- Máte souhlas příbuzných?

- Podepsali to před pěti dny.

- Provedli pacientovi počítačovou tomografii?

- Ano, jsou tu výsledky.

- Dali mu klystýr?

- Ach jo, to asi ne…

- V takovém případě odcházím.

- Ale pane doktore, vždyť pacient zemře!

- Já nejsem lékař. Jsem kat.

14. srpna zastavila kolona s humanitární pomoci Donbasu v 35 kilometrech od rusko-ukrajinského hraničního přechodu Izvarino a byla připravena na zbytek cesty (cca 50 km) do Luhansku. Nikdo nemohl ani předpoložit, že čekání na kontrolu nákladu a vyřízení formalit protáhne se na dlouhých sedm dnů.

Co bylo uděláno za těch sedm dnů? Za těch dalších sedm dnů, co Luhansk a okolní města zůstávaly bez vody, elektřiny, základních potravin a léků? Kyjev stihl několikrát obvinit Rusko z připravované provokaci, prý chystá rozstřílet kolonu a svalit vinu na ukrajinské jednotky. Ukrajina vystavovala nové a nové podmínky pro překročení konvojem hranici. V první den stání stihli novináři nahlédnout do libovolného KAMAZu, stačilo ukázat prstem. Kupodivu žádné zbraně se nenašly. Konečně během týdne prověřili ukrajinští pohraničnici náklad mobilním skenerem a zaplombovali vozy. Povstalci stihli garantovat bezpečnost konvoje ze své strany. Čekalo se na stejnou záruku Kyjevu a konečně na povolení ke startu.

V skutku bylo to čekání na neuvěřitelnou věc. Čekalo se, že Kyjev převezme svou část odpovědnosti za bezpečnost konvoje. Ale Porošenko a odpovědnost jsou dvě neslučitelné věci. Třeba proto, že Kyjev nevelí všemožným bataliónům s nápadnými jmény a dalším bezejmenným jednotkám? Nebo protahoval proces záměrně?

21. září bylo všechno až na tu kyjevskou záruku bezpečnosti ujednáno. 22. září bez doprovodu Červeného kříže a bez souhlasu Kyjevu konvoj se vydal na cestu do Luhansku. Bezpečnost zaručili povstalci. A svoje slovo dodrželi, nikdo kolonu nepřepadl. Ovšem, když vykládali KAMAZy, v Luhansku začaly padat miny. Dva náboje vybuchly v blízkosti aut a skladiště.

Kyjev vzteky obvinil Rusko v "přímé invazi". NATO se připojilo s tím, že prý Rusko dodává takovým způsobem separatistům zbraně (Rasmussen). Západní mainstreamová média sladěným sborem hanobí porušení Ruskem všech možných a nemožných mezinárodních norem.

Nikdo ale ve své rétorice nevzpomíná, kvůli čemu ten konvoj byl zřízen. Nikdo ani slovem nezmínil o humanitární katastrofě panující na Donbasu. Nikdo neodsoudil paranoidní byrokracii Kyjevu, který klidně nechává humanitární pomoc stát týden na hraničním přechodu. Lidské životy politiky nezajímají.

Konvoj ještě nevyrazil z Izvarina, když přišla zpráva o tom, že Polsko také poskytne 320 tůn humanitární pomoci… ne Luhansku, ne Doněcku, ne běžencům z Donbasu ale ukrajinské armádě. Armádě, vrchní velitel které nebyl schopen zaručit bezpečnost ruské kolony. Je zajímavě, zda tento konvoj bude stát týden na hranici, jestli bude schválen Mezinárodním Červeným křížem a jak na to zareagují média a politici? Ale klídek, všechno bude OK!