Nesmrtelný pluk není podívaná. Je to více, než podívaná. Když miliony lidí pochodují, ptáš se sám sobě: Co chtějí, proti čemu protestují? Neprotestují.
Neprotestují ale nesou portréty svých předků, kteří zúčastnili Druhé světové války. Vzpomínají na ně, vzdávají jim hold, vděčí jim.
Kde to bylo?
Moskva, Sankt Peterburg, stovky jiných velkých a malých ruských měst, Minsk, Biškek, Milan, Benátky, Neapol, Bolzano, Merano, Paříž, Štrasburk, Nice, Montpellier, Londýn, Derby (Velká Británie), Tel Aviv, Brisbane (Austrálie), Šymkent (Kazachstán), Buenos Aires, Lemesos (Kypr), Madrid, Stockholm, Hamburg, Peking, Beirut, Denver, New York, Orlando, Sietl, Houston, Chicago, Montreal, Mexico city, Praha... celkem vzato odehrávalo se to v 40 zemí.
Dokonce i v ukrajinském Kyjevu, kde se neobešlo bez incidentu - někdo uprostřed davu pustil slzný plyn. Ještě v Charkově, tam se porvali náckové s účastníky pochodu.
Můžete tomu říkat třeba supermasový flashmob, gigantický perfomans, ale je to něco jiného. Co to je Nesmrtelný pluk?
Pramení ze sibiřského města Ťumeň, kde v roce 2007 poprvé ulicemi města pochodovali potomky účastníků Velké vlastenecké války s portréty svých předků. Ve větším měřítku se tato akce rozjela po pěti letech zase na Sibiře, v Tomsku. V roce 2013 Nesmrtelný pluk pochodoval po 120 ruských městech, o rok později jejich počet stoupl na 500, a kromě Ruska se do akce zapojilo sedm zemí.
Nesmrtelný pluk má svůj řad. Akce musí být nekomerční, nepolitickou a nestátní. A taková je.
Je v této akce něco mimořádného. Dalo by se říci, že je to další výplod nějaké putinové propagandy, hezké natočené televizní obrázky vytržené z kontextu a prezentované světu jako hlas národa. Bylo by, kdyby placené lidičky nesli vyfasované obrázky abstraktních postaviček. Tak by to byla sprostá a hnusná propaganda. Ale věci se mají úplně jinak. Milion na rozkaz nepřijde. Pokud to není rozkaz shůru.
Nikdo je nenutí. Vyberou dědovou fotku, je na ní mladý, hezký. Nevadí, že fotografie je pomačkaná, zežloutlá, hlavně, že je. Nechají fotku zvětšit, pak jí nalepí na transparent. Někdo nemá ani fotografii. V tom případě na transparent píšou jméno.
Chcete vidět, jak vypadá lidská řeka v tom pravém slova smyslu? Chcete vidět, co to je skutečný pochod milionů? Nebudu to popisovat, je to nevděčně, prostě si vyhledejte video třeba na YouTube, pokud naše média vám to neukážou. Opravdový nekonečný proud lidí, nesoucích portréty SVÝCH předků, kteří bojovali proti nacismu v druhé světové válce. Husí kůže.
Ovšem celý ten text nestal by ani za námahu psát, a byl by obyčejným pisáleckým blá blá blá, kdyby Nesmrtelný pluk neměl jiný, než řadová masová akce, doopravdy hluboký význam. Dá se říci sakrální smysl. Je to svého druhu Velikonoce XXI století.
Nepřeháním. Podívejte se na dějiny Druhé světové války bez politických brýlí, podívejte se s odstupem nejenom času, ale i geopolitického měřítka. Od července 1941 až po červen 1944 staly proti sobě v Evropě Třetí Reich včetně 12 okupovaných zemí (s jejích průmyslovým, ekonomickým a vojenským potenciálem) a Sovětský svaz. Nezáleží na tom, kdo byl Hitler, kdo byl Stalin a jaké režimy v obou zemích byly nastoleny. Prostě šlo o existenci jednoho velkého etnika na východě eurasijského kontinentu. Čím víc o tom čtu a přemýšlím, tím víc se přesvědčuji, že skutečným vítězem v Druhé světové válce v Sovětském svazu byl právě národ. Ne politické vůdce, ne vojevůdce, ne systém. To všechno hrálo proti národu.
To střetnutí bylo osudovým. Výběr byl jednoduchý - zemřít nebo bojovat. Etnikum vybral to druhé a svůj gigantický úkol zvládl. Navzdory plánům mocných. Navzdory historické logice. Cenou milionů životů, hozených na oltář velkých zájmů politiků a průmyslových magnátů. Byl to svého druhu zázrak.
Smrtí smrt přemohl.
Co kdyby se ten zázrak nestal? Co, kdyby Třetí Říše zvítězila? V jakém světě bychom žili? Žili bychom vůbec? Ti lidé, kteří dnes Nesmrtelný pluk tvoří, prostě by se nenarodili. Ani mnozí z vás také ne. Všechno by bylo jinak.
Etnik, který ztratí spojení se svoji minulosti, je podoben stromu s podřezanými kořeny. Zaschne, zahyne. Pokud ovšem nedá nepříteli odpor.
A proto Nesmrtelný pluk nabývá nadpolitické, nadsociální, sakrální vlastnosti. Jako jsou Velikonoce, jako jsou Dušičky. Vítězství života nad smrti. Je to snaha o sebezáchranu. Jenom tato nová tradice se neschovává na hřbitovech a v kostelech (kam v XXI století skoro nikdo nechodí), ale otevřeně děkuje předkům za záchranu. Rodiny. Města. Vlasti. Národa. Etnika.
P. S. Tu vojenskou přehlídku, co Nesmrtelnému pluku v Moskvě předcházela, raději bych zrušil (považuji zbraně za projev hlouposti lidstva). Ale Nesmrtelný pluk otevřeně vítám.
