Mír Doněcku, sankce Rusku!

Minulý pátek se v Minsku uzavřelo příměří mezi Ukrajinku a samozvanými Doněckou a Luhanskou lidovými republikami. Nelze říct, že obě strany dodržují podmínky zastavení palby. První výstřely se ozvaly již v 18.20 z Doněckého letiště. Střílelo se v předměstí Mariupolu a v jiných městech a obcích. Byly použity děla, minomety a raketomety. Byly pozorovány přesuny kolon vojenské techniky ukrajinské armády a dodávky nových zbraní.

Nicméně se stupeň konfliktu snížil. Nastala nová fáze krize. Možná se spustil proces, ve kterém převládaje dialog, nikoli zbraně.

Prezident Ukrajiny Petro Porošenko řekl, že příměří bylo dosaženo na základě jeho mírového plánu.

Generální tajemník NATO Anders Fogh Rasmussen řekl, že minské příměří je produktem protiruských sankcí.

Prezident RF Vladimír Putin, který cestou do Mongolska v letadle nastínil pár poznámek k příměří (de facto jenom opsal příslušnou kapitolu učebnice polittechnologie), neřekl nic.

Vrchní činitelé EU Herman Van Rompuy a Jose Barroso řekli, že Rusko zaslouží nové sankce. Zrovna v pondělí budou vyhlášeny.

Upřímně řečeno nejsem zvědav, jaké budou. Koho může zajímat to, co implicitně nefunguje a fungovat nebude?

Je mnohem zajímavější položit si otázku: A co na to Rusko? Čím odpoví? Zatím jeho protiopatření byly mnohem účinnější a bolely Evropu víc, než "ekonomická výchova" Ruska.

Z toho, co nechalo slyšet ruské ministerstvo zahraničí, dá se vyčíst dva potenciální kroky, jako možná protiopatření. Ten první by se dotýkal strojírenského průmyslu. Jednoduše řečeno, Rusko by přestalo nakupovat evropské stroje a dopravní prostředky. Poznámka. Evropský vývoz do Ruska v tomto sektoru činí 56,7 miliard eur. Pro porovnání: potravin vyvážíme za 8,8 miliard eur, což je pětkrát méně. Ruské embargo na export potravin pocítili zemědělci okamžitě a bolestně. A budou cítit dál, vezme-li v úvahu trvalou ztrátu trhu. Takže zásah do strojírenství bude pětkrát citelnější.

Moskva otevřeně varovala o tom, že mohla by omezit nebo zakázat evropským aeroliniím přelety přes ruský vzdušný prostor. Těch letu mají British Airways, Lufthansy, Virgin Atlantic nebo Air France docela hodně, jedna Lufthansa uskuteční denně až 180 letů do asijských měst přes Sibiř. Lety by se prodloužily cca o hodinu a půl, letenky by se zdražily a řada leteckých společností by se určitě podlehla konkurentům. Stalo by leteckým společnostem cca 4 miliardy eur přímých ztrát ročně, nepočítaje trvalé výsledky. Rusko by přišlo o pouhých 300 milionů eur tranzitních poplatků ročně.

Jako členská země Evropské unie, pocítí Česko každou odvetnou sankci ze strany Ruska. Třeba naše armáda klidně mohla by přijít za pár měsíců o funkční vrtulníky, kdyby se zrušily dodávky náhradních dílů. Ale je to drobnost v porovnání se skutečně velkými riziky v případě vážných protisankcí.

Máme dvě jaderné elektrárny, které vyrábí třetinu české elektřiny. Máme ložiska uranu, ale neumíme ho obohacovat. Dělá se to pro nás v Rusku, odkud dovážíme palivové články pro Temelín a Dukovany. Jsme na tomto druhu importu absolutně závislí.  Není to dobře, není to špatně, prostě to tak je. Pokud by dodával články někdo jiný, byli bychom závislí na jiném nenahraditelném zdroji. Tak s už monopolisty chodí.

Musíme počítat s tím, že třetina elektřiny v Česku se vyrábí pravě jadernými elektrárnami. Přerušení dodávek palivových článků bude přímo ohrožovat energetickou bezpečnost země.

Ale všechna ta rizika, která tam rýsují média, blednou ve srovnání s jedním esem v ruském rukávu. To eso se nazývá palladium. Tento kov stojí čtyřikrát víc, než zlato, ale nedejbůh nám poznat jeho skutečnou cenu!

Co to je palladium i čím je tolik důležitý? Bez palladia nesestrojíte žádné auto. Výroba olejového filtru a katalyzátoru potřebuje palladium.

Rusko těží 43% palladia ve světě. 39% těží Jihoafrická republika, která však dlouho čelí stalým stávkám horníků, což komplikuje dodávky kovu. Palladia i tak je nedostatek, a představte si takovou noční můru: Rusko zvolí skutečně tvrdou odvetu a adresně zakáže vývoz palladia do Evropy a dodávky vybraným podnikům. Co se stane s automobilovým průmyslem?

Zastaví se. Evropa bude muset většinu automobilek jednoduše uzavřít a dělníky propustit. Zhroutí se vedlejší výroba. Vážně poroste nezaměstnanost. Včerejší recese bude nám připadat jako ekonomický boom.

Z obyčejného auta se velmi brzy stane "rozkoš", nikoli dopravní prostředek. Naučíme se zapřáhat koně…

Ale na druhé straně řekneme "čao" dopravním zácpám, zlepší se ekologie velkoměst. A hlavně budeme vést zdravý život - chodit do hospody pěšky. Jako Honza Procházka. Jako Johny Walker. Třeba i přemýšlet.