Poslanci Vrchní Rady Ukrajiny měli ve čtvrtek kliku. Místo nudných diskuzí a řadového vyhánění komunistů a novinářů ze sálu měli před očima prvotřídní divadelní představení. Předvedlo se poslední dějství hry Vládnutí Arsenije Jaceňuka.
Klobouk dolů před premiér-ministrovým hereckým výkonem! Jaceňuk použil ten nejširší diapazon profesionálních hereckých nástrojů, jeho hlas jednak klesal do dramatického šeptu, jednak vzlétal patetickým crescendem. Třikrát přerušovali poslanci jeho projev aplausem, dvakrát mu tleskali ve stoje!
Premiér-ministr Ukrajiny po 148 dnech výkonu funkce triumfálně odchází. Proč by to dělal?
Den před tím bylo v Radě horko. Lídr komunistů Petro Symonenko dostal pěstí od členů nacionalistické strany Svoboda, a pak i se svoji frakcí opustil zasedání. Ve čtvrtek poslanecký klub komunistů byl z formálních důvodů rozpuštěn. Teď se jedná o úplný zákaz strany.
A pak přišel čas Č. Poslanci neschválili zákon, podle kterého přebírají 49 procentní podíl ukrajinského systému přepravy plynu americké a evropské firmy, což znemožňuje poskytnutí další dávky peněž od Mezinárodního měnového fondu. Navíc strany UDAR a Svoboda opustili vládnoucí parlamentní koalici. Je to parlamentní a vládní krize.
Co řekl poslancům premiér ministr ve svém projevu? Vyčítal jim.
"Dnes jste neschválili zákony, a my nemáme čím platit milicionáři, doktorovi, učiteli, nemáme za co pořídit zbraně, nemáme za co natankovat ozbrojené transportéry".
Zapomíná při tom, že pravě on stál posledních pět měsíců v čele vlády, pravě tato vláda rozhodovala o nejdůležitějších věcích, pravě na něm záleželo, aby ty peníze byly. A propos, o jakých chybějících penězích mluvil Jaceňuk? Šlo samozřejmě o tranši MVF, tedy o penězích, určených k strukturálním změnám ukrajinské ekonomiky, nikoli k zajištění běžných výplat, natož zásobování armády.
Fakticky ukrajinský premiér konstatoval, že jeho země je momentálně závislá na vnějších půjčkách a dotacích, že všechny vnitřní rezervy jsou vyčerpány. Jak k tomu mohlo dojít? Kdo za to může? Jaceňuk odpovídá úskočně, nicméně získává hlasitý aplaus ve stoje:
"V čem rozdíl mezi národním lídrem a politikaří? Národní lídr bere odpovědnost za celou situaci, i když se to nikomu nelibí!"
Nevím, co měl tenkrát na mysli. Třeba, že za všechno může Porošenko? Nebo naznačoval, že skutečný národní lídr stojí rovnou před publikem? A proto je třeba odcházející vládu pochválit:
"Vybrali jsme správný kurz. Nebyla to nejlepší vláda, co byla na Ukrajině. Doufám, že v budoucnosti bude lepší. Ale my jsme udělali všechno, co bylo v našich sílách".
O čem Jaceňuk nejvíc litoval, z čeho nejvíc obviňoval poslance, tak je to z toho, jak na jejich chování budou reagovat v Moskvě.
"Co mě nejvíc bolí? Že budou tleskat ve Státní Dumě Ruské federace! Tam dnes vyhráli! Tam se dnes raduje! Oni budou z toho těžit!"
Mohl by ale tuto pasáž klidně vypustit, neboť ruští poslanci mají akorát prázdniny, a sotva sledují z pohodlných pláží jeho rozčilování.
Podle ukrajinských zákonů, v případě rozpadu vládní koalice, má premiér dvě možnosti: buď sestaví novou koalici, nebo rezignuje. Nevyhnutelná v prvním případě koalice s komunisty a stranou regiónů Jaceňuku nepřipadá v úvahu, proto vybírá druhou možnost. Odchází. Porošenko však jeho rezignaci zatím neschvaluje, Rada se danou otázkou bude zabývat teprve 12 září.
Takže, byl to pokus o včasný a bezpečný útek z politické scény, nebo politická hra o vyšší sázky, brzy se ukáže. Ale každopádně obelstil Arsenij Jaceňuk proroctví všech analytiků, kteří u jeho nástupu předpovídali, že "bude to vláda sebevrahů". Sebevrahem bude jeho nástupce.
