Máme štěstí, že se u nás netěží břidlicový plyn

Břidlicový plyn je panacea! Zachrání nás před závislosti na dodávkách plynu z Ruska! Je to cesta k prosperitě! Břidlicový plyn je obrovské nebezpečí pro ekologii celých regiónů, zničí tam život! Je to mýtus a ekonomická past!

Odpůrci a zastánci těžby břidlicového plynu se asi nikdy nesejdou, protože jejích zájmy leží v různých rovinách, třeba jako zisk nadnárodních korporací a zdraví obyvatelstva v konkrétní lokalitě. Konečně v takových otázkách obvykle zvítězí politika, velký business a abstraktní "vyšší zájmy" nad selským (i městským) rozumem.

Nejde však o žádné abstrakce čili moje fantazii. Česká geologická služba již zkoumá útroby země české, zda obsahují průmyslová ložiska břidlicového plynu na objednávku ministerstva životního prostředí. Jedná se o oblast mezi Přerovem, Kopřivnicí a Vsetínem, dále pak Trutnovsko a moravské lokality například kolem Hodonína, Břeclaví a pásmo kolem Karpat.

Co se stane, pokud se schválí těžba břidlicového plynu? Není třeba navštěvovat věštkyni, prostě nahlédneme, jak to probíhalo v jiné evropské země, na Ukrajině.

Před několika lety se tam břidlicový plyn našel. Ukázalo se, Ukrajina má třetí největší zásoby břidlicového plynu v Evropě (za Polskem a Francii). Na západu země se nachází obrovské Olesské naleziště, na východě zase obrovské Juzivské. Stát vypsal tendery na těžbu plynu v obou regiónech. Právo těžit na západě vyhrála společnost Chevron, na východě zapracuje Royal Dutch Shell. O tom byla v lednu 2013 podepsána dohoda o rozdělení zisku.

Zatím co na "Majdanu nezaležnosi" bojovalo o lepší zítřky v neznámé podobě, ukrajinští politici 24. ledna 2014 uzavřeli se společnosti Royal Dutch Shell onu Dohodu o rozdělení zisku, která díky Internetu je dostupná.

Dohoda je přísně tajná. Všechny podrobnosti spolupráce Shell a Ukrajiny mohou se dostat mimo firemní trezory až po 5 letech po ukončení platnosti dohody. Ale ten hlavní dokument musel projít Vrchní Radou, tak na par hodin se dostal na Internet. A odtamtud se nic nemizí.

Mimochodem, za samotné právo zúčastnit tenderu zaplatil Shell $400 milionů. Prachy zmizely neznámo kam. Ve státní pokladně se každopádně neocitly.

Dohoda je uzavřena na dobu 50 let s exkluzivním právem prodloužení. Ukrajina nemůže odmítnout prodloužení dohody, pokud Shell o to Ukrajinu požádá. Shell se stává na dobu platnosti dohody faktickým vlastníkem celého území Juzivského naleziště.

Co to je Juzivské naleziště? Kde se nachází?

Je to docela velký kus ukrajinské země, činí 7886 kilometrů čtverečních. Přibližně jako celý Plzeňský kraj. Nachází se většinou v Charkovské a Doněcké oblasti. Zmíním i konkrétní města a obce, které do naleziště zapadají: Slavjansk, Izum, část Kramatorsku, část Družkovky, Červoný Oskol, Krasný Liman, Avdějevka, Červoný Šachtjor. Po některých z nich dnes pozbyly jen ruiny.

Spekuluje se, že skutečné příčiny hrozného konfliktu na jihovýchodu Ukrajiny se nachází nikoli v sociální nebo etnické, ale v ekonomické rovině, což v zásadě neodporuje staré formuli: Politika je koncentrovaná ekonomika.

Pokud náhodou vlastníte nějaký pozemek v oblasti Juzivského nalezišti, raději se ho neprodleně zbavte. Proč? Protože od 24. ledna 2014 nejste plnohodnotným vlastníkem své chaty. Dohoda stanoví tak, že bude-li Shell potřebovat váš pozemek, budete muset svou milovanou chaty nepodmíněně prodat za cenu, kterou Shell stanoví. Pokud budete hloupý a neústupný, čeká váš majetek znárodnění a předání pozemku společnosti Shell. A to bez kompenzace.

Zalíbí-li Shell nějaký další pozemek, který zatím ve smlouvě není - nevadí. Dle dohody může ho klidně přidat do seznamu. A pak odkoupit za příjemnou cenu. Pokud nebudete souhlasit...

Rovněž má Shell právo těžit veškeré jiné nerosty, co se najdou na území naleziště v hloubce do 10 kilometrů.

Ale možná tato smlouva je tak neuvěřitelně výhodná, že kompenzuje směšné drobné nepříjemnosti, jako porušení soukromého vlastnictví, a všichni Ukrajinci budou šťastně užívat plynové renty? Jako Saudští Arabové?

Na Saudskou Arábii to nevypadá. 60 procent vytěženého plynu náleží Shell jako kompenzační uhlovodík, tj. platba za samotnou těžbu. Zbytek se dělí, státu připadne 30 až 40 procent toho zbytku. Tedy pouhých 12 až 16 procent celkové těžby.

Nu a co, řeknete? Nejsme na Ukrajině, jsme chytřejší, u nás bude všechno jinak. Ale kdo to zaručí?

Prezident Francie Francois Hollande sedmkrát (!) odmítl pokusy vypsat tendery na těžbu břidlicového plynu.

Pro 10 procent zisku kapitál je schopen se uplatnit jakkoli, 20 procent dělají ho aktivnějším, pro 50 procent klidně je připraven si zlomit krk, pro 100 procent zisku pohrdá všemi lidskými zákony, pro 300 procent neexistuje zločin, který by nezariskoval spáchat, buď i se strachem být oběšeným.

Bohudík, u nás se břidlicový plyn netěží.