Média se tomuto nekomfortnímu tématu začaly stranit, neboť nesluší mainstreamu uznávat vládní trapasy. Naopak, den co den vnucují nám, poslušným vnímatelům, že vyrovnanými řady kráčíme k světlým zítřkům. A pokud je třeba kvůli nim nesmyslně obětovat, musíme utáhnout opasky, vždyť v sázce je…
Bla-bla-bla. Sankce znovu jsou ve hře. Zase kvůli Ukrajině.
Jakmile novoruští povstalci reorganizovali svoje roztříštěné oddíly do podoby regulérní armády a začali dobývat jednu obec po druhé, panicky zavolal Porošenko o další evropskou posilu. Brusel ukvapeně začal hrozit Rusku dalšími sankcemi.
Co na to naši politici?
Téměř každý z nich tak čili onak uznává, že má ukrajinská krize pouze diplomatické řešení. Ale když jde o ekonomice, mnozí z nich volí válku, jinak řečeno sankce, neboť sankce je eufemizmus ekonomické války.
Diriguje sboru sankcionářů samozřejmě TOP 09 v čele se Schwarzenbergem a Kalouskem. Kníže uklidňuje publikum tím, že "za svobodu" zaplatíme směšně malou cenu: "Od nás se pouze požaduje, že se HDP sníží o půl procenta. Zajisté je to nepříjemné, ale když to je jediná oběť, kterou přinášíme pro svobodu Evropě, tak bychom byli velmi šťastná generace".
Nebral bych to zdánlivě malé čísélko "půl procenta" na lehkou váhu. Mimochodem, je to 20 miliard korun. Někdo by je musel zaplatit. Kdopak to bude?
Asi to nebude Karel Schwarzenberg, vždyť nikdy nezmínil, že je ochoten se podílet částí svého 12miliardového (odhad) majetku na eliminaci dopadu sankcí.
Těžko očekávat, že do fondu "objetí sankcí" přispěje jeho stranický kolega Miroslav Kalousek, nebo ministr zahraničí Lubomír Zaorálek. Nebo člen předsednictva zelených Matěj Stropnický, šéf koaličních lidovců Pavel Bělobrádek, čili Martin Bursík, Michael Kocáb, Luděk Niedermayer, Jaromír Štětina a mnoho dalších, kteří zvedají ruku a hlas pro ověřeně neefektivní sankce. Chtěl bych vědět, jak se budou oni "uskromňovat"? Pošlou třeba korunu propuštěnému z Madety dělníku?
To víte, že ne.
Tak budou kompenzace z Bruselu, řekne někdo. Ale zaprvé, možností EU nestačí na celkové "sankční" ztráty. A zadruhé, kdo ty peníze dostane? Drobný zkrachovalý výrobce? Propuštěný dělník? Důchodce, kteří se budou muset opravdu uskromnit?
Zatřetí, kde se ty peníze vezmou?
Pojďme se podívat do obchodů, jak doopravdy protiruské sankce dopadly. Psalo se, a nespočet krát opakovalo v televizi, že má Evropa obrovský přebytek zeleniny a ovoce, že výrobci musí prodávat svůj produkt za pakatel a že na tom my, spotřebitelé, ušetříme velké prachy. Hurá-á-á-á! Teoreticky by ono mělo právě tak být, pokud fungují tržní mechanizmy.
Ale ve skutku je všechno trochu jinak. Pravě vrcholí ovocní a zeleninová sezóna, sankce zatlačily, ale ceny třeba v levném Lidlu nejdou dolu. Řekl bych, že jsou vyšší, než loňské. A červená paprika za 60 korun (akční nabídka - 40,-) mě vůbec zaskočila. Jablka, hrušky, květák, lilek - všechno, čeho se sankce dotkly, prodává se za obvyklou, ba i vyšší cenu. Například citrony oproti loňským zdražily třikrát.
No, my jsme malá zemička, to slyším pořad jako výmluvu. A proto je v našich odchodech tak špatně. Možná tedy naši větší spojenečtí bratři jsou na tom líp? Prohlížím fotky, které jsem dostal z Itálie, a vidím obyčejní zelená jablka za 3 euro, tedy za 83 korun. (Šlo mi především o jablka, jako o symbolu přebytku ovoce). A jak líčí respondent, není vidět žádný cenový dumping.
To samé i v Německu, kde Kaufland zmíněné jablky prodává za 2,49 euro (69 korun). Jinak všechno vypadá jako obvykle, až na jednu mimořádnou slevu na švestky III. jakosti za 24,- korun.
Nu a co? Jak to souvisí se sankcemi a jejich dopadem na náš život?
Ceny a sortiment našich řetězcových obchodů je zvláštní a velmi vážné téma, časem se k tomu dostaneme. Dnes ale letmý pohled na regály mi říká, že obchodníci prostě nechtějí nižší zisky. Ať jablka budou stát 3 kačky za kilo u pěstitele, my je stejně budeme kupovat za 34. Neplatí tu tržní zákony, nýbrž jednoduchá logika laciného obchodníka: Proč musím prodat více jablek pro stejný zisk? I když jablka jsou levná, jako letos. Budeme držet cenu stůj co stůj.
Vychází z toho jeden jediný jednoduchý závěr. Všechny ty sankce zaplatíme my, daňové poplatníci a obyčejní spotřebitelé. Náš plat nikdo kvůli sankcím nezvýší, třeba i naopak - s výmluvou na sankce. Takže odpověď na otázku Kdo sankce odnáší, je velice stručná: MY, obyčejní lidé.
Než budete souhlasit se jakýmikoli sankcemi, položte si nejdřív otázku: Opravdu jste připraven nést hmotnou odpovědnost za mávání ekonomickými zbraněmi? Jste odhodlán se na tom podělit svými vlastními penězi? Jste ochoten nabídnout svoje místo a plat propuštěnému kvůli sankcím pracovníku?
