Obvykle léto je považováno za období politického klidu. Tenkrát klidným nebude. Zatím palmu prvenství letních NEJ událostí hrdě drží v rukou Britové. Vrazili tyči do vosího hnízda.
Neboli podrobili matičku Evropu zkoušce, a nikdo neví, jakou známku Evropané konečně dostanou, neboť, jak ukazují první reakce na britské referendum, Evropa na podobné zkoušky není připravená. Vypadá tak, že po bezohledném hlasování, Britové by rádi zařadili zpátečku.
Ihned po brexitu petice, kterou inicioval ještě v květnu zastance výstupu Anglie z unie, nabrala na obrátkách a lámala rekordy. Podepsalo jí přes 3 miliony lidí. I když odečteme desítky tisíc očividných podvrhů, ten společenský tlak nesouhlasných je obrovský.
Ihned po brexitu oznámil svoji rezignaci britský premiér David Cameron, i když klidně mohl s tím svým prohlášením pár dní posečkat, nic by se mu nestalo. Nechal zezačátku slyšet, že je po všem, žádný referendum číslo 2 se konat nebude. Teď mluví úplný opak, referendum je možné, ovšem pokud uzavře Spojené království s EU novou dohodu.
Občas je velmi důležité ne to, co se stalo, ale to, co se nestalo. Ihned po brexitu žádný bruselský úředník o místo nepřišel. Předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker na nepřímou výzvu Lubomíra Zaorálka odejit odpověděl přes svého tiskového. Zdálo se mu asi vtipně: „Tuto otázku jsem dostal už minulý čtvrtek a odpověděl jsem na ni slovem, které má dvě písmena a prvním z nich je ‚N‘.“ Co když to slovíčko je „nu“ (ve smyslu nahý, jako král)? Chce se zeptat, zda jeho bezprostřední reakce na čtvrteční hlasování – „Chtěl, abychom mohli začít ihned (jednat o podmínkách rozchodu)“ – byl také pokus o vtip?
Ihned po brexitu nikdo (zatím) nesvolal londýnský Majdan. Řekneme, Majdan Integrace, Majdan závislosti, Revoluce oranžových kalhot, Occupy Downing street, kdoví, jak se bude nazývat. Zatím v hlavním městě a v několika dalších protestovalo na vlastní náklady jen několik stovek eurooptimistů. Majdan, jako standardní prostředek smetení neposlušných vlád zatím nikdo nepoužil. Není čas.
Ihned po brexitu se (v panice?) sešli v Berlínu ministři zahraničí šesti zemí: Německa, Francie, Itálie, Belgie, Lucemburku a Nizozemska. Nikoli zástupci sedmadvacítky. V plném počtu se dvacet sedm ministrů sejdou později, a poslušně poslechnou, co jim nařídí bruselské politbyro. V zásadě, je to všechno, co potřebujete vědět o EU.
Ihned po brexitu se ozvalo z různých koutků Evropy slitování nad chybou Camerona, který v zápalu politických hrátek onen referendum umožnil. Mnozí politici (i nejenom oni) by podobné akce zakázali. Z čeho plyne, že podle nich chybou byla ta možnost samotného projevu lidské vůle. Cituji: „Referendum je cesta do pekel“ – filozof a teolog Tomáš Halík. Referendum je všeho všude indikátorem stavu společenství. Jako teploměr, který ukazuje teplotu těla. Když máme naměřeno 41° Celsia, je třeba se léčit, nikoli zakazovat teploměry.
Ihned po brexitu malinkatý Island, jehož počet obyvatel je menší, než počet Brňanů, zvítězil nad královským mužstvem na Euru 2016. Trenér britské fotbalové reprezentace Roy Hodgson, zjevně má smysl pro odpovědnost, protože po porážce svěřeného mu týmu odchází, trenéři bruselské reprezentace po porážce zůstávají.
Ihned po brexitu přestane být angličtina úředním jazykem EU.
Ihned po brexitu tisíce Britů zažádali o irské pasy.
Ihned po brexitu chce se Londýn stát nezávislým.
Ihned po brexitu Skotsko chce svoje referendum o nezávislosti. Severní Irsko zvažuje sjednocení s Irskou repulikou. Španělsko si brousí zoubky na Gibraltar.
Není toho moc? Kdyby se něco podobného stalo trochu jinde, už by politici mávali všelijakými mezinárodními smlouvami a zásadami neporušitelnosti státních hranic (nebo naopak, svorně by na ně zapomínali). Už by byli na cestě stíhačky s humanitárními raketami. Majdan by tu nestačil.
Nevím, jestli pár záhadně načasovaných událostí souvisí s projevem vůli britského národu, ale…
Ihned po brexitu se Erdogán omluvil Putinovi za sestřelený letoun SU 24. Je to nějaká shoda náhod, nebo co? Vždyť ta politická akce se připravovala docela dlouho, není to spontánní reakce na špatný kafé. Ještě minulý týden Ankara tvrdila, že se Rusko omluvy nedočká, a dnes posílá sedm měsíců očekávány dopis. Odkaz na hroutící turistickou sezónu v Turecku nestačí, že to bude propadák, vědělo se již na jaře.
Ihned po brexitu v Uzbeckém Taškentu Indie a Pákistán se připojily k Šanghajské organizace pro spolupráci. Je to zase nějaké špatné načasování? Jedno impérium se hroutí, druhé se staví.
Ihned po brexitu zlevnila libra, poklesly ceny ropy, Velká Británie přišla o pyšný statut AAA. To nic, dalo se to očekávat, čas to napraví. Možná. Ale dlouhodobá prognóza Gerge Sorose není příznivá. „Katastrofální scénář, kterého se mnozí tolik obávali, stal se, což dělá rozpad Evropské unie neodvratným“.
„Hrom se neozve – mužik se nepokřižuje“ – zní ruské přísloví. Hrom se ozval. No a?
Ihned po brexitu se ozývá z Česka, že v každém případě potřebujeme volný pohyb osob, kvůli tomu… abychom mohli utíkat do ciziny vydělávat. Místo toho, abychom měli možnost v klidu pracovat doma za slušné peníze. Vypadá, že někteří jsou i po brexitu nepoučitelní. Bude-li těch nepoučitelných hodně, naplní se sorosova prognóza.
