Velký migrantský příběh stále nepřichází

Exodus migrantů  ze všech koutů Afriky, Středního a Blízkého východu do Evropy vyvolává  v našem  obyvatelstvu oprávněný strach o osud  tohoto kontinentu.

Jak by ne, když  německá Kancléřka Merkelová,  by nejraději  posyrštila  celé Německo.  Oprávněně a zcela nepokrytě to dala najevo chorvatská prezidentka Kolinda Grabarová Kitarovičová, která prohlásila, že  Merkelová  způsobila v Evropě chaos.  Před ní, podobný chaos Německo zažilo , při vzestupu Hitlera  k moci a řešení konečné otázky.  Že bychom se dočkali  konečného řešení migrantské otázky podruhé?

Zatím,  co nás  média zaplavují dojemnými fotografiemi utopenců, nebo bezvadně provedeným paragánským kotoulem, hledáme za těmito aktéry příběh migranta, kterým bychom nakrmili xenofobní a rasistická ústa našich spoluobčanů.

Oni jsou ti chudáci, co prodali tam doma, vše poslední, aby se vydali po strastiplné cestě do země zaslíbené. Nedávno jsem  viděl dokument ze syrského uprchlického tábora v Turecku. Kontejnery pro bydlení, tržiště s obchody, tekoucí voda, sociální  zařízení. Žádné známky trpnění.

Odkud tedy jsou ty skutečné záběry táborů, kde migranti trpí a jimiž nás média zásobují?

Mnohé dojemné příběhy, jak nám je předkládají média, mají krom vyburcování lítosti a pochopení nad osudem  takto stižených lidí, svou pravdivou stránku.

O otci  Kurdim utonulého chlapce Aljana, se dozvídáme zajímavosti, nad kterými  se nestačíme divit. Po svědectví, že Kurdí v tom jel s pašeráky, jako by se po otci Kurdím zem slehla. Je sice v Syrii, ale svou pravou úlohu nesdělí. Důležité je, že jsou tu další dvě nezávislá svědectví od lidí, kteří se plavili na stejném člunu jako rodina Kurdího a odhalili skutečnou tvář ničemy.

Ani další příběh Syřana, s dítětem v náruči, který bravurně zvládl paragánským kotoulem pád, po té co jej  maďarská kameramanka zpomalila na cestě po Evropě, nebude nijak hodný hollywoodského ztvárnění.  Zjistilo se totiž, že v minulosti bojoval za radikály z fronty an-Nusrá a inicioval nepokoje, při kterých zemřelo na 50 Kurdů.

Ve facebookové skupině This is Christian Syria se zároveň objevily informace, že Mohsen se ve svém profilu (dnes již zrušeném) chlubil snímkem, na kterém pózoval s vlajkou an-Nusry (snímek ze zrušeného profilu najdete zde). Údajně zde také uvedl, že bojoval proti Kurdům v Afrínu a Rás al-Ajnu na severu Sýrie. V té době žil v syrském městě Tall Abjad a rozhodl se uprchnout v červenci, kdy město dobyly kurdské jednotky. Podle Kurdů se bál odplaty za svou spolupráci s radikály

Zhasne po těchto zprávách, skvěle našlápnutá kariera  kouče  Usáma Abdul Mohsen  ve španělské fotbalové škole v Getafe? Nejspíš by  měla a nejspíš by měl rovnou skončit před trestním tribunálem.  Pokud  nechceme, aby se Evropou potulovaly podobné existence.

Neměla by média konečně přestat s masáží lidských citů konkrétními příběhy migrantů o jejichž skutečném životě, poslání  se nic neví, dokud nejsou patřičně medializování?  Neměla by se spíše média věnovat investigativní stránce věci? Tedy zjišťovat a pátrat napříč internetem kdo jsou ti, co háží kameny, železnými tyčemi, svrhou své ženy a děti do kolejiště a podobně? Pokud přijde podezření na nekalé jednání migranta, jsou to svědectví  konkrétních lidí. A média by měly být těmi prvními, která budou pátrat po tom, co za lidi sem přichází  a řící, že toto je lidský zmetek a hajzl, na základě těchto důkazů, který si dobrodiní Evropy nezaslouží, a jeho místo je buď  v base a nebo na popravišti.

Na naše city netřeba hrát, nejsme cynici, xenofobové. Nebo si myslíte, že Kurdiové, Usámové Abdul Mohsenové budou ˇkonejšit naše city, po výbuchu v nákupáku, metru, v multiplexu, na nadraží, či kdekoliv jinde? Ti ani náhodou!