Tanečky kolem brněnské Velké ceny Moto GP, se staly pro mnohé z nás, na jihu Moravy , takovým lidovým folklórem, které pomalu předčí i Strážnické slavnosti, které se konají již po sedmdesáté.
Docela se divím, že takový lidový folklor, ze všech koutů světa, a jaký je presentován ve Strážnici, se dožil ve zdraví a v pohodě dnešních dnů, zatím co brněnská Velká cena Moto GP konaná po padesáté, již několikrát málem zkapala na finanční úbytě.
Vím, že nelze srovnávat jablka a hrušky, tak jako Strážnické slavnosti a Moto GP. Ale i kdyby. Mnohý by řekl, že dnešní moderní a uspěchaná doba, poklady lidového tance a hudby doslova zabije, a bude jen přežívat ve sklepeních búd vinařů, nebo mezi pijáky vracejících se z hospod domů.
Znal jsem jednoho takového, který když si dal do trupety, při návratu dům zpíval na celou ulici. Ikdyž probuzený rozespalý, nikdy mne nenapadlo zařvat do tmy:“Jožko zavři tu hubu, šak sú tři hodiny ráno“. Noční matiné skončilo klapnutím dveří od jeho domu.
Ale zpět k Velké ceně. Musím přiznat, že nejsem fanouškem tohoto podniku od jak živa. A už vůbec ne tehdy, pokud se na podnik pořádný soukromou firmou mají vynakládat peníze z veřejných peněz, kterých není na zbyt, nebo se rozkradou či vyhodí za jiné pitominy. Očekával bych, že větší část financí vydělá sám podnik svou činnosti, ať už na samotné ceně, nebo v průběhu roku ze své činnosti, a dotace poskytnuta z veřejných prostředků tak bude minimální.
Celkem souhlasím se slovy hejtmana Haška, že chce vidět do cashflow Velké ceny, zvláště když je štědře poporována 50 milióny korun. Asi by byl každý z nás padlý na hlavu, kdybychom měli otevřít kešeni a někomu darovat 50 melounů a nevědět, kam se propadly?
Za tohoto stavu bude lepší než taková Velká cena, raději žádná cena
