Revanš vs. zdravý rozum?

Zákon o vydání majetku církvím, tak jak jej nám ráčil schváliti kabinet páně Nečasova, vyvolává  svár mezi církví, politiky a prostým občanstvem. Nejsa nakloněn tomuto zákonu, zvláště byly-li v době krátce po listopadu některé křivdy způsobené církvi částečně narovnány.

Toliko jsem nepochopil, proč není pokračováno v tomto v duchu polistopadové úpravy, ale zcela se nový zákon upachtoval,  dle  něj se  podle Forbesu, církev  nejmajetnějším vlastníkem v ČR stane.

Ministr školství osekati navrhuje dotace církevním školám, což za správné považuji. Jsa  církev bohatou bude v tomto státě, hospodařiti bude tak, aby své statky zmnožila, popřípadě zisky své investovati ráčila do bohu libých werků – školství, charita, zdravotní, péče sociální starým a nemohoucím, jakož i nemocným.

 Budu-li míti, jako řadový občan, konto tučné, účastenství v radách několika dozorčích, z nichž  poplyne mi tučná odměna, nemohu se dožadovati na státu jakékoliv pomoci v nouzi hmotné.

Nemaje nic z výše uvedeného, stát si ráčí prolustrovati mé majetky, tak dobře, že  tu mi doporučeno bude na místo žádosti dávek, prodati chýši v horách, garáž,  louku, či jiné zbytné věci, bych z utrženého jídlo a další rodině zajistil.

Vidí se mi krok ministra školství, jako rozhodnutí správce a úředníka při rozumu a dobrého.

Sto, dvěstě, třista let vzad,  církev plnila místo své ve školách. Ptáti se mě chce, kdo financoval toto? Drobným dílem rodiče dítek školních, ostatním dílem církev všemohoucí, neb věděla, že tu získá na odpustcích, posledním pomazání, svěcení hrobu, za ohlášky, křest, apod.

Mnohé památky cenné, po léta opravoval stát, na náklady své, jiné chátraly. Tak by se mě též vidělo, aby péče již se dostalo významným památkám byla církvi stržena, obdobně, jako si můj věřitel a banka má, svůj obolus za správu účtu strhne.

Divoký ryk  kardinála Vlka Miloslava, do boje o majetek  církve, podoben jest křiku hyjen, urvati lvu jeho maso, neb vešlo ze savany.

Co vše, se musí státi, aby se jeho eminence Vlk nažral, a koza stání zůstavivš tu celá?  

Pododu dne celého, jakož i příštích

Jaroslav Komosný