Německo se nadobro zbláznilo, natruc vlastním dějinám .

Asi budu muset opravit své mínění o Němcích. Mnohdy jsem měl pocit, že je Němec, dlouho nic, pak několik obrovských hromad hnoje a pak kdokoliv , kdo by před oním Němcem stál.

Soukmenovce nepočítám. Taková byla německá nafrněnost.

V kontextu toho, jsem mnohdy měl pocit, jako by před několika minutami skončila má další etapa vývoje Homo Sapiens, tím, že jsem právě slezl ze stromu a počal vyrábět vy nejprimitivnější nástroje. Zvláště po revoluci  si mnozí ze západu  mysleli, že ještě občas na ty stromy, tady v Česku lezeme.

V době, kdy jsme tady měli za humny festovní plotek, Němci jezdili k nám do fabriky servisovat Sinumeriky. Zatím, co si Němec vyndal z kufru fára svůj servisní kufr, přehodil, přes svůj padnoucí oblek, běloskvoucí plášť , koukali jsme z okna  na to fáro, v hale pak na toho skopčáka.

Němec  přistoupil  k oné skříni nesoucí  logo Siemens and Halske, aby v rukavicích počal, co by doktor věci interních, se v ní šťourat. Ostatní povolaní v šedomodrých montérkách koukali  němčourovi  pod ruce. Z hodinku a něco mašinka jela. Jak elegantně přijel, tak i odjel.

„Z historického hlediska, je v Germánech opravdu něco tajemného. Že by prsten Nibelungův?   Položili  Římské impérium, jako brouka na záda. Po staletí  nám byli Germáni trnem v oku. V novodobých dějinách, pak světu, jak by smet. Ironicky  řečeno, v první válce to nevyšlo, ale ta druhá byla dobře namazaným  mlýnkem na maso se vším všudy.  Chaotické Evropě se konečně  dostalo určitého řádu, smyslu pro pořádek, od ježdění vlaků na čas, až  po konečné řešení  čistoty německé rasy.

Hitler ve své době mohl být spokojeným Fuehrerem, nebýt té zatrolené avantýry v Rusku, která mu zhatila plány. Po dvakráte od světa dostalo Německo na prdel, aby se opět postavilo na nohy a opět se vyšvihlo tam, kde bylo, než dostalo na prdel. Mezi technologicky a průmyslově vyspělé země.  

V současnosti, kdy  Evropu křižují běženci, díky  vojensko-politickému řešení  všech krizí  generály z NATO, mám pocit, jako by Německo po sedmdesáti letech podlehlo kouzlu sebemrskačství, v otázce přijímání běženců, ve spojitosti napáchaným zlem a oběťmi konečného řešení čistoty Německé rasy.

Jaké asi byly obavy Německa z možného příchodu vzdělané pracovní síly z Východu, když  zavedlo ochranářská opatření?  Abychom po sedmdesáti letech  neměli  pocit, že se jdeme dobrovolně totálně nasadit do Evropské říše?

 Jaké jsou obavy Německa nyní, když jej nyní zaplavují hordy z větší  části ekonomických migrantů  o nichž nikdo nemá potuchy, co se v jejich duších odehrává. Ti budou dlouhodobě nastavovat ruku  na vše, co bude od německého státu zadarmo. Těch  skutečných  válečných běženců, bude poskrovnu.

Německo  se nadobro  zbláznilo, natruc vlastním dějinám.

 Pamatuji časy, kdy Německem otřásaly nepokoje  turecké menšiny, kurdská menšina občas položila bombu, aby se pomstila Turkům, nebo komukoliv, kdo šel proti Kurdské straně práce.  Pan Uzunoglu by mohl vyprávět  barvité zkazky. Příchod hordy uprchlíků ze zemí zmítaných konflikty, tyto přenese  do Evropy, abychom je měli přímo na očích, bez zprostředkování  sluníčkovských agentur a satelitních kanálů.