Lesk a bída českého sportu

se opět ukázala, když se na internet dostalo video  reprekouče Růžičky ve spojitosti  s financemi  které můžeme nazvat sponzorským darem, úplatkem, nebo  motivační  pobídkou pro trenéra.

Na celém případu už v samotném počátku je zarážející jedna skutečnost, kterou se proflákl samotný hokejový svaz a to tím, že se postavil za trenéra reprezentace Růžičku. Je zcela jasné oč tu běží. Aspoň doma,  v místě konání šampionátu, mít mužstvo  v cajku,  jak po stránce fyzické, zdravotní, tak i kádrové. Bohužel  aspekt morálního profilu, nám jaksi zase uniká mezi prsty v souvislosti s výše uvedenou aférou.

Šance na zisk medaile  v podobě stmeleného mužstva  a trenérského  kádru, převrací  totálně morální  hledisko naruby.  Důvod je prostý.

Náš hokejový kádr po tomto  mistrovství musí zcela jistě projit omlazovací kůrou, a ti,  kteří  ještě budou válčit na tomto  mistrovství  chtějí s nějakou me-daj-li  odejít do sportovního důchodu, aby pak mohli  šťastně vzpomínat  na zlaté hokejové časy. Morálka a dravost, nechť to stojí , co to stojí, jsou jaksi  v   přímém protikladu.  

Nebo je to  zákulisní hra některého z tajných hokejových  agentů USA, Švédska, Finska, Ruska , podlomit nabuzenou  morálku mužstva? Pokud zase nebudeme rozehrávat konspirační teorie?

Jednoduše řečeno přepřahat koně nebudeme, když máme rozjeto. Basta. Je jedno co se bude šuškat na mezinárodním poli, nebo  mezi sportovními komentátory zde doma,  nebo ze zahraničí. Jako morální gesto bych viděl, ústup Růžičky, nechť  se pravda ukáže, jakákoliv.

Je-li vše, tak křišťálově čisté, jak nám předkládá Růžička, je s podivem, že na tyto peníze není  darovací, sponzoská smlouva, přijmový doklad, kterou by se přikryl požadavek  dárce (sponzora), nemluvě o tom, že ty peníze prošly  účetnictvím. Někde ty peníze musely skončit buď na účtu, nebo doma pod matrací, polštářem. Zajímavé bude zjištění, komu patří zmíněný účet, z něhož se peníze vracely rozjitřenému papínkovi? Z klub to popírá, Růžička to popírá. Ano, video, ukazuje, že berou všichni, a nemusí to být zrovna krabice od vína. Smutné bude, prokáže-li se selhání repretrenéra. Lepší seberaždu své hvězdné kariéry si lze představit u někoho  s nízkým IQ, ne však u repretrenéra. Inu prachy vládnou, co na tom, že někdy smrdí?

To, že některé druhy sportů jsou ve své podstatě prohnilé se ví, jen není odvaha, věci pojmenovat, ukázat na ně.  Mnohde by to znamenalo pro poukazivší rodiče konec dítěte, hráče v daném klubu, nebo jen vysedávání na lavičce, či střídačce. Na tom všem se věrně i podepisují samotní rodiče, kteří nezřídka kdy dokáží  zhodnotit  sportovní  nadání  své ratolesti, hnání vpřed vlastní vidinou, že z kluka bude někdy extraligový hráč, v tom lepším případě NHL a jsou ochotni tomu obětovat cokoliv. Ano, oběti mají  ve sportu smysl, ale ne však ty nesmyslné na jejichž konci jsou dluhy, zklamání, zhrzená ješitnost rodičů, z jednoho prostého důvodu. Ten kluk se prostě na daný druh sportu nehodí.

Uvedu příklad ze svého místa působení.

Např. u samotných  organizátorů  tzv. škol bruslení, přípravek (neplést s hokej. třídou) apod. které povětšinu spadají pod vlastníky klubů, nebo stadiónů.

 Škola bruslení,  hokejová přípravka,  doba trvání  cca od září do března,   cena 4.900,-Kč, V pořádku. Nic proti. Co však nechápu z pozice nezúčastněného, ordinovat rodičům  na tyto   kurzy povinně zakoupit   hokejovou  výstroj, když mnozí  z účastníků stojí poprvé,  nebo po druhé na ledě. Nemluvě o tom,  že takto obrnění, nejsou schopni  zpočátku ovládat své tělo, aby se naučili udržet na ledě, odrazit, bruslit, překládat vpřed vzad atd.. Až  zvládnou  děti koordinovat své pohyby na ledě a bude patrno, kdo jakou má techniku bruslení, pak má smysl uvažovat o nějakém zařazení do dalších ročníků hokejových škol a vychovávat další sportovní naděje.  Takže už jen zde je prvotní investice cca 20 tisíc korun do hokejové výstroje,  bez toho, že máte zaručeno, že se bude pokračovat  dál v hokejové třídě, nemluvím o dalších vedlejších nákaldech, které jsou s tímto sportem spojeny.

Tady  by měly svou roli sehrát  základní, střední  sportovní školy, které by měly připravovat budoucí sportovce na jejich sportovní dráhu.  Ty školy, kde se tak děje, je poskrovnu, obvykle je jejich  zaměření jen v názvu a praxe je jiná a podle toho i sport vypadá.