Je naděje o moři definitivně v prdeli?

Čeští europoslanci svou absencí na hlasování připravili Česko o možnost získat část chorvatského pobřeží. Česko mohlo získat deset kilometrů pobřeží na Istrii výměnou za dvě europoslanecká křesla. Škoda. Být Ministerským předsedou, všechny naše poslance bych směnil za Jadranské pobřeží.

Milý Járo,

opět si připomínám společný rozhovor, když jsme se kochali pražským mořem. Dovol abych citoval:

Holub: Vládě je toto umělecké dílo zřejmě trnem v oku. Vídeň dopřála Praze moře na pouhých 30 minut
Hanba!
Holub: Nuže, přátelé, až náš starobylý orloj odbije pátou, pokochejme se po tu krátkou povolenou chvíli pohledem na moře, které nám nedala jako jiným národům příroda, ale genius českého umělce pan  Jaroslav  Cimrman. Já však pevně věřím, já však pevně věřím, že přijde den, kdy toto naše české moře nebude zdobit Prahu jen po dobu milostivě nám povolenou, ale že jeho vlny budou povždy omývat zdi staropražských domů a to vždycky v sobotu odpoledne a po celou neděli!
Lidé: Tiše! Bije pátá!
Cimrman: Cože?
Alžběta: že závidím vaši budoucí ženě.
Cimrman: Mé budoucí ženě? Láska a tvorba, Alžběto, to nejde dohromady. No, opravdová láska.... to je nakonec vždycky rodina. Podívejte se, Alžběto, co já mám před sebou úkolů: trojtaktní motor, zvukový film, vyzvednu význam Komenského… Kdybych měl rodinu, tak by tady stálo: tři litry mléka, půlku chleba, vyzvednu sako z čistírny.
Alžběta: Nepůjdeme se podívat blíž?
Policisté: Rozejděte se, vypadněte, běžte, sbalte si ten krám, běžte, nestůjte tady ,co koukáte?
Cimrman: no nevadí, znovu do práce
Alžběta: co teď máte v plánů
Cimrman: rozbít atom, ne to až potom, nejdřív rozbít monarchii.

A vidíš? Pod vidinou evropanství, uvolili jsme se vstoupiti do spolku Unie Evropské  abych pak z Národních listů zvěděl, že nás moudří mužové národa českého, držíce zuby, nehty židle své, směnou svých  pašalíků za pobřeží a moře  Jadranu, o toto ráčili připraviti.

Nevadí, opět vyvěsíme ten krám a pevně věřím, že nám svitně naděje a bude milostivě Bruselem povoleno kochati se mořem a to vždycky v sobotu odpoledne a po celou neděli, jak jsme o to ve Vídni kdysi, poníženou suplikou žádali.

V uctivosti  služebník a přítel Jaroslav Komosny