Hra na referendum, hra na demokracii.

Po předlouhých  25 letech pomyslné  demokracie, svitla naděje pro uzákonění  referenda v právním pořádku  českého Absurdistánu. Ale nic není jistého, stejně jako voda v cedníku.

I stane-li se, a podobně jako u  předlouhého handrkování se o přímé volbě presidenta, jeví se mě, že i zákon o referendu  bude dokonale zprasen a jeho uvedení v život bude vyžadovat resuscitační  zákonnou novelu.

Ale i tak,  díky za každý zprasený zákon, protože i to je známka určité vůle, něco činit avšak bez valného výsledku, či významu, nebo k zatěži a škodě občana.

Referendum, tak jak nám jej zplodil  legislativec Dienstbier a kolektiv, má ale hned několik omezení,  protože bychom možná rychle pochopili, že mnohé  nepopulární věci, jako je imigrace, výpravy armády ve jménu západních hodnot a demokracie kamkoliv, bychom jako občané rázem utnuli, stejně jako třeba  mimoděložní  vznik nové parlamentní  frakce (LIDEM,TOP09 apod.)

 Tak trochu už v tom vidím cimrmanovštinu, kdy refendum  proti uprchlíkům, bude zamítnuto a nabídnuta varianta:“Udělejte si občané raději  referendum za zvýšení  poplatků na VŠ?“

Nebo místo referenda o stažení mise z Afgahnistanu, bude zamítnuto a nabídnuta varianta.“ Nechcete si občané raději znova udělat referendum, tentokrát za snížení poplatků na VŠ ?“

Nebo referendum odvolání presidenta,  lékařských nadstandardech, o amalgámových plombách, nebo zrušení letního času.

Jednoduše řečeno. Občané vy si řešte banální pičovinky, ty důležité, které se dotknou Vás, nechte nám vládě a poslancům