Při vši úctě, kterou k Vám Jaromíre chovám, dovolím si na Vaši adresu pár poznámek, trochu ironie.
Je nepopíratelné, že jste dříč a makáte na sobě, aby Vaše výsledky v NHL byly přínosem pro klub, za který v daném okamžiku hrajete. Pro mnohé kluky jste vzorem, jaký dlouho nebude k vidění, až Vaše kariéra tzv. zhasne.
Já tomu říkám pohřbívání za živa, kdy se se všemi poctami a ceremoniemi Vaše 68 odebéře k nebesům hokejových arén všech klubů, za které jste kdy v životě hrál.
Troufám si řící, že po prezidentech USA, budete dalším mužem, jehož rakev projede napříč státy. Zatím co američtí prezidenti měli svůj penal jistý a byli vytuhlí, Vaše rakev po té, co skončíte karieru, bude pomyslná, a vy si doufám budete tuhle cestu slávy užívat plnými doušky.
Všechno v životě má své ALE, KDYBY, jakož i otazníky, na které neznáme odpověď, dokud to prostě nepřijde. Jak zpívá Jarek Nohavica mnou oblíbenou:
Až obuju si rano černe papirove boty
až i moja stara pochopi že nejdu do roboty
až vyjde dluhy pruvod smutečnich hostu
na Slezsku Ostravu od Sikorova mostu
až to se mnu sekne
to bude pěkne pěkne fajne a pěkne
až to se mnu definitivně sekne
Aby všeckym bylo jasne že mě lidi měli radi
ať je gulaš silny baby smutne muzika ať ladi
bo jak sem nesnašel šlendryjan ve vyrobě
nebudu ho trpěť ani co sem v hrobě
to bude pěkne pěkne fajne a pěkne
až to se mnu definitivně sekne.
Nebo snad chcete, že jednoho dne otevřeme elektronická media a budou šířit smutný Headline : „Světoznámý hokejový hráč Jaromír Jágr zkolaboval v nočním zápase NHL proti ….“ nebo „Konec hokejové legendy Jaromíra Jágra“. Japonci mají pro tento druh úmrti, hezký výraz: KAROŠI – smrt z vyčerpání. Já tomu říkám pro jednoduchost smrt za ponkem. Tady v Čechách tři dny smutek bude, a ani tomu pivu se nebude chtít téci trubkami ven, aby spláchl náš žal. Život je hořký. Bohu dík.
Myslím si Jaromíre, že jste dokázal hodně. Především sám sobě, co ve Vás je, ale i lidu hokejovému, komukoliv. Nemyslíte, že je přeci jen čas si tzv. vyrazit vlastní pojistky, prostě vypnout. Pokochat pěknými babami, místy u moře, horami, nebo dát si škopek a jít trochu zcajkovat hokejový potěr?
Představte si Jaromíre, že když si sednu na hajzlík, tak se mě stalo, že intuitivně po jeho bocích hledám kolečka. Co dělat? Nejsou? Musím vstát, vytáhnout trenky, kalhoty, upravit se a vykročit. Jo, cítím to, klouby totálně v prdeli skryje úsměv číslo 10. A co Vy? Taky než ráno vstanete, jste taky takový na chvíli……? Vidíte to...? Už to začíná!
Měj se hezky a ber to s úsměvem
