“Co teď budu jíst...”

Pozdechla si  jedna babička v lékármě, po té, co vydala poslední peníze za léky. A nejsou to jen senioři, kteří mají potíže vyjít se  svým důchodem.

Jsou tu  matky samoživitelky s dětmi, či početné rodiny jejichž přijmy spadají  do  kategorie  uznatelné bídy.

S mnohými příběhy máme možnost  se seznámit  teprve tehdy, až vyplují na světlo internetu, stránky tisku.

Zatím, co se páni poslanci  přetahují  o pádlo vládní pramičky, či horečně diskutují  a přetahují  se o to, kolik,  že těch kusovek  ze Sýrie, či  Eritreje přijmeme, než kolik mám naordinuje Brusel.

Televizní šoty z Itálie, či Řecka, nám odhaluji vypracovaná kakaková těla mladých mužů – plážových inženýrů od Rudého moře. Ti skutečně potřební jsou kdesi v pozadí, dle kulturních a etnických tradic.

Bruselská kvóta  vrhne do našich ulic ranec, těchto “inženýrů” s nárokem na 6000 Euro (160 000Kč) za sladké nic nedělání. Dienstbierova  agentura je bude pravidelně  zásobovat  odpadělkovanýni padělky bot, kalhot a dalšího oblečení, aby  si náhodou nestěžovali bruselským komisařům.

 Onen finanční závdavek na  běžence mne doslova šokoval. Když už opravdový socialismus v praxi, nezpamoňte dát  stejnou sumu  i těm našim,  kteří se topí v nouzi, matkám samoživitelkám, početným pracujícím rodinám, nebo těm důchodcům, co dávají  poslední korunu za potřebné léky.

Od socialismu ke kapitalismu plného sociálních sraček, to asi málokdo čekal. Lze jen doufat, že  nový sociální výbuch na sebe dlouho nedá čekat, aby se naši politici opravdu probudili.