Co by multikulturní Evropan nikdy neudělal?

Nedávno celý svět šokoval snímek utonulého chlapce. Jedna z mála dalších tragédii, kterých se protočí  tiskovými servisy agentur z celého světa, bezpočet.

Nepopírám, určité pochybnosti, nad aranží snímku, s cílem vyburcovat veřejné mínění. Cílených aranží si svět užil bezpočet. Další možností, je skutečný příběh.  Máme tělo utonulého chlapce, nemáme však, krom zmínky o utonutí bratra  chlapce a ženy Kurdího, jejich těla, které by moře již asi vydalo.

Možným  skutkem je i  záměr chlapce a další členy rodiny obětovat pro nedostatek peněz pašerákovi . Polehčující okolností pro Kurdího, je pro nás nedostatek důkazů, toho, co se skutečně na té lodi odehrálo  a jak se to odehrálo. Ano, vím jsou to spekulace.

K tomuto zpětnému zamyšlení mě přiměl snímek, který ukazuje ochotu syrských mužů obětovat své děti a použít je jako štít vůči zasahující policii.

Obdobným příkladem může být i video, ve kterém  běženec  svrhne do kolejiště sebe a ženu s nemluvnětem. Video je pak presentováno, jako zvůle maďarských policistů vůči migrantům.  

S valícími se běženci Evropu, se současně valí i pravda o kultuře a hodnotách běženců. Je známo, že žena v arabském světě, je považována  za nečistou, je vyčleněna a v mnohých  činnostech se musí potýkat s omezeními, nebo povinným  mužským doprovodem z rodiny. Video s povalením syrské ženy, dále jasně ukazuje, jaká je jejichpostavení v dané kultuře. Většina Evropanů by upřednostnila nástup žen a dětí a muži až na konec. Ženy a děti jsou ponechány napospas svému rozhodnutí, nebo jiných, ktěří s touto kulturou nemají žádné spojitosti.

Potřebuje skutečně Evropa imigranty, kteří jsou ochotni pro svou, či jakoukoliv jinou věc  nastrčit před sebe děti, své ženy?  Těžko si  lze představit  tzv. férovku  policisty s nastrčeným dítětem, ženou s vypovídající  grimasou: „Buďto já, nebo mé  děti, mé ženy“.  Obdobnou vydírací  taktiku používá naše současné  menšinové etnikum na úřadech, zejména tehdy, jde-li na prvním místě o prachy.  

Nechť je zoufalství běženců jakkoliv  nezměrné, je pro mou kulturu nepřijatelný jakýkoliv  způsob  vynucování čehokoliv.  Určitě by bylo žádoucí, aby sluníčkovští propagandisté upravili  své rady na sociálních sítích věnované běžencům,  s podtitulem:“ Co by multikulturní Evropan nikdy neudělal!“  Nenastrčí dítě, jako obranný štít, nestrčí  ženu s dítětem do kolejiště a jiné ohavnosti, které jsou na Blízkém východě normou a zvyklostí“