Charlie, nebo děti? Je suis Michalakova

Poslední  dobou Českou kotlinou hýbou dvě témata. Jsem, nebo nejsem Charlie, a  Norská kauza. Jako obyčejně si vybereme téma,které je svým způsobem na hony vzdálené  naši kultuře a to islám.

Proti Islámu jsme schopni sešikovat vozovou hradbu z doby husitů, abychom zabránili islamizaci Čechistánu. Domnívám se, toto téma je pro Českou republikou druhořadou záležitostí, abychom tady organizovali  něco, na způsob Pegidy  v Německu.  Cíl pana Konvičky zaplnit za rok Letnou bude o ničem, neb nějaký Charlie bude do roka zapomenut.

Myslím, že momentálně prvořadým úkolem, je dát této vládě a zejména pani Marksové – Tominové a Norskému, a Britskému  velvyslanectví najevo, co si myslíme o ukradených dětech.  Je-li už tak rozvířena hladina  kolem případu Norských  dětí, stálo by za zváženou, aby byly detaily dány veřejnosti  k dispozici. Věřím, že se na MPSV najde blíže neidentifikovaná osoba, která anonymně spis zveřejní, zvláště, když rodiče nejsou Norskými úřady trestně stíhány. 

 Škoda že nejsem Pražák , svolal bych  demonstraci. Z Moravy se to jednak  blbě řídí, a pak by mě nějaký Pražák nařkl, že jsem mu ukradl  nápad na demonstraci. Nikoliv.

Přestaňme tady diskutovat a uspořádejte  demonstraci před sídly MPSV, Norského  a Britského velvyslanectví v Praze. Dejme neochvějně najevo svůj postoj. Že nám nejsou lhostejní  Čeští občané žijící kdekoliv po světě, vzláště pokud jde o děti.

Děti jsou budoucnost národa, dejme jim nejevo že nám nejsou lhostejní, pokud politikům ano!

Že nám nejsou lhostejné osudy dětí, které žijí odděleně od sebe a s maximálním  okleštěným kontaktem s matkou, otcem. Dejme najevo, že  podobným způsobem se chovali Němci za války k Lidickým matkám a dětem.

Pokud budeme držet huby, jako stádo ovcí, budou naši politici šoupat v předklonu před kdejakým cizákem,