Česká (ne)závislost na všem.

V době socialistické éry a dvou vojensko-politických paktů, byly v ČR vytvořeny na úrovni státu a výrobního hospodářství instituce, jejichž úkolem bylo zabezpečení republiky  surovinovými a energetickými zdroji, jak pro případ nenadálých přírodních vlivů, tak i pro případ válečného konfliktu.

Se změnou politického uspořádání  v Evropě a se změnou politického režimu u nás, došlo k vyrabování  strategických  odvětví, které měly dle mého sudu zůstat v majetku státu, nebo v pozici  majoritního vlastníka státu. Hovořím o  odvětvích  přírodních energetických  zdrojů, výrobních, distribučních  a úložných soustav (elektřina, plyn, voda, popř. jiné strategické suroviny).

U páteřních systémů – ropovody, plynovody, plynuly státu nemalé příjmy za distribuci  daného média na západ. Tyto životně důležité zdroje zajišťující život a chod státu, jsme vyprodali do zahraničních soukromých rukou, a zcela se tak zbavili vlivu na chodu významné části energetického systému. Obdobně se tak postupovalo i v případech prodejů  v oblasti výroby a distribuce pitné vody, kde se města a obce zbavily vlivu na cenu pitné vody, tím, že  své podíly jednoduše prodaly a nyní žehrají.

Jestliže tady hovoříme o závislosti Česka na dodávkách plynu a ropy z Ruska, pak se ptám, kde a jak máme zajištěnu energetickou bezpečnost uvnitř státu,  když tyto důležité zdroje vlastní zahraniční soukromý vlastník, který defacto může být stejným politickým nástrojem, jako Rusko, k vyvinutí  – politického a ekonomického tlaku, vydírání apod. daného státu pod nějž vlastník spadá, nebo dokonce přímo Bruselem.  

Pokud se holedbáme, že máme zásoby plynu na x měsíců nouze, tak  žijeme v sebeklamu. Příkladem mohou být zásobníky plynu, kde si soukromý vlastník - majitel naskladní plyn, pro své zákazníky. Tzn., že na jednom podzemním zásobníku „sedí“ 5, 50, ale i 100 klientů, kteří tam mají uložený nakoupený plyn. Jelikož stát tyto zásobníky vyprodal a  nevlastní, žije tak v podstatě ve virtuální realitě  a neví, kolik plynu z celkového obsahu je pro českého zákazníka. Až bude tzv. „horko“ a plyn Rusové zavřou – protože odtud proudí, většina spotřeby, tak stát - potažmo my spotřebitelé zjistíme, že budeme na tom stejně, jako Ukrajinci, protože ten naskladněný plyn odteče do Německa, Rakouska, Španělska ke svým klientům, kteří ten plyn tam měli uskladněn. Hlavně že se dovíme, jak byly zásobníky nadupané plynem na maximum možného. Náhradních řešení  je poskrovnu a mají své omezené kapacity.

Dovolím si oživit dnes kacířskou myšlenku o tzv. znárodnění klíčového průmyslu. Tehdy v 48. , ale byl tento majetek zabrán bez náhrady. Oni ti komunisti,  až tak padlí na hlavu nebyli, a dobře věděli, jak je dobré mít  tento majetek pod plnou kontrolou. Je to součást národního bohatství a ten, kdo ho vlastní bude  zemi držet vždycky „pod krkem“.

Jednou opravdu dojde k tomu, že pokud bude válka, tak o suroviny, vodu a jiné zdroje potřebné  k životu  státu, člověka. A my už nyní víme, že ač je „díra“ na území ČR,  ve skutečnosti nám nepatří a nemusí patřit i obsah. Stát by měl přehodnostit tuto situaci a dle mého soudu, velmi rychle napravit.

Bohužel za pusu jsme prodali, nyní draze vykoupíme zpět, ale to je v ČR normální praxe, takže mne to neudivuje. Udivuje mne jen, že strategických odvětví jsme se zbavili ve vidině okamžitého zisku, který se bezúčelně prošustroval.

Význam není třeba podceňovat, podívejme se na banky, které jsme z vlastního, těžce osanovali, abychom je za „pusu“ prodali a v některých případech se ještě tahali po arbitrážích za znehodnocené investice. Netřeba zdůrazňovat, že právě nejvíce  z bank odtékají zisky do zahraničí, a přitom při lepším strategickém myšlení jsme si mohli na místo utahování opasků, tu a tam orazit.

Pokud se nějaké kroky dějí, aby se ucpávaly díry na odtoku kapitálu ven z republiky, to brzy pocítíme na poli hazardu, které se přeleje i do diplomatických a politických sfér.

Mám tím na mysli tvrdé omezování hazardu  v podobě automatů všeho druhu.

Ač má Rakousko doma tvrdé podmínky pro hazard, nenajdete tam automaty jako v našem prostředí. Tím, že jsme si tu vytvořili takové podmínky jsme umožnili republiku zaplavit  tímto humusem.

Komu můžeme poděkovat jsou naši politici, všech politických stran, poslanci, senátoři a vlády ministři financí, kteří dopustili nekontrolované bujení a ožebračování lidí formou hazardu.

Sám osobně jsem zvědav, zda-li vstoupíme s Rakouskem do války o hazard. Pokud z ní utečeme  bez boje, bez jakéhokoliv řešení ve prospěch našince, tak si tu můžeme cokoliv vykládat o závislosti na dodávkách plynu z Ruska, když si neumíme  došlápnout na hazard pod kuratelou Rakušáka. Nebo se necháme  raději přidusit nařízením  EU, kde mají Rakušani, lepší pozici, než nějaké ušmudlané Česko, které  pro EU a západní členské státy zlatým dolem? Vidíme to na všem co denně kupujeme, od potravin, oblečení, kosmetiku, elektroniku, kterou , která je na rozdíl od západních hranic v jiné cenové relaci, kvalitě a  to nemluvím o mzdách.