9,5 gramu

Procházel   jsem si jednotlivé články, vyjádření  diskutujících pod blogy některých autorů, ale i pohledy redakcí , některých elektronických médii od doby volby nového prezidenta až po závěr a „Vyhodnocení průběhu oslav 17. Listopadu“, jak byl uveden zde na iDnes.

„Žijeme ve svobodě, ale rozděleni“ Josef Mlejnek , „Zůstaly v nás emoce a nadšení“ Věra Čáslavská,  „Demokracie bez aktivních občanů neexistuje“ Šimon Pánek, „Zeman si vypískání zasloužil“ Josef Mlejnek,  „Oslavovali jsme správně, společnost není apatická“ Kamil Švec,  a třešnička dortu  „Češi nejsou hlupáci, umějí prohlédnout manipulaci“ Monika MacDonagh-Pajerová,  ale tvou  manipulaci v akci „Děkujeme odejděte,  jsme neprohlédli  a naletěli. Moniko nezapomínáme.

Mimo vzájemné plácání po zádech za listopad, v tomto výčtu postrádám statistická data, jako počet udělených červených karet, počet hozených vajec a úspěšných zásahů do černého. 

To však není to,  oč tu běží. Jen mě to jaksi připomnělo nomenklaturní žvejkaly, ochotné klápat (kecat), dobu minulou, kdy se každá politická událost vyhodnocovala,   pozitivní vliv na občany, a v neposlední řadě odmítavé reakce disentu na občany spolu s vysíláním „Štvavých stanic Svoboda, a Svobodná Evropa“ Je s podivem neví-li politolog, že Rusko dávno nemá diktaturu, a  veřejně proklamuje národu pitomosti.

V kontextu toho všeho si  říkám: "Cui bono"?

Někdo chce, a působí to na mě tak, že se musí něco stát, abychom vyšli do ulic, proti sobě, proti všem co nám jsou nepohodní, nelíbí se, proti Zemanovi, proti jeho výrokům ať na margo Číny, Pussy,  Listopadu, či setkání s Putinem.

 Kladu si otázku,  proč jsme tak vehementně, jako proti Zemanovi, nevystupovali proti  Dalíkům, Topolánkům, Kalouskům, Nečasům a jiným, jejichž balíčky a baťohy a jiná opatření, která  protlačili silou  Caterpillaru, nás obyčejné škrtili? Zatím, co oni si mnuli ruce, jak tento stát daroval neskutečný majlant církvím, lobystum skrze profláknuté vojenské zakázky, Opencard  a další prasárny a prasárničky a my, vy, jsme drželi  pokorně tlamy. Včetně „vyvolených“ hodnotitelů listopadu. 

Kladu si otázku, proč Klaus neměl tolik  bijců, jako Zeman?  Měl-li dosti času na podpisy pod  Unijní lejstra – Lisabon, dodatek k majetku Sudetských Němců, amnestii díky níž, majetkové veleprasárny, jako H Systém apod. jsou nepotrestány, v nichž postižení si akorát mohou hodit mašli a  další a další prezidentské eskapády?

To tolik nevadí?

Nevadí,  že poslanci jsou námi volená poslanecká šlechta, která zasedá, jak je libo, která protlačí zákon , jenž v konečném důsledku dopadne na všechny, bez rozdílů   (obnovitelné zdroje, občanský zákoník) a lze pokračovat ve výčtu doslova zkurvených právních norem nad nimiž rozum stoji.

Kladu si otázku proč tedy držíme tlamy, nepískáme, nezvedáme červené karty a nevrháme vajíčka na své zákonodárce? Mrmláš? Máme tu Kalouska, který tě propleskne, aby sis uvědomil povinnou občanskou poslušnost - ohnout hřbet.

To tolik nevadí?

Kladu si otázku, co všechno se musí stát, aby tady létalo 9,5 gramů, tolik váží průměrně kulka,  kolem nás, do nás, do dětí, žen a starých lidí, jako na Ukrajině? Co všechno se musí stát, abychom se postavili proti sobě, brácha, ségra, proti rodičům, máme-li jiný názor, jiné myšlení, svého kandidáta na presidenta. Nakonec se proti sobě postaví i ti co mají, nemají iPhone, Samsung Galaxy, Tablety, nebo jen obyč hloupý mobil. Jsou tyto a jiné hodnoty a věci pro nás, tak životně důležité, abychom se kvůli tomu pomlátili nožem a nebo sekerou? Místo abychom se spojili v řešení vlastních domácích  problémů, a že jich máme, se rozdělujeme, oddělujeme, okopáváme, jak jen to jde, protože si dokážeme závidět i to suché v nose.  Listopad mě o tom přesvědčil. 

Mám pocit, že ve vší té  fóbii vůči Zemanovi, vůči všemu, co je Ruské,  smrdí Putinem,  Činou, zapomínáme rozumně myslet a uvažovat v širších souvislostech domácí a mezinárodní politiky. Svět není černobílý - USA, Rusko, Čína a vím co další?. Přepněte se do HD, nebo nověji do 4K UHD rozlišení. Zjistíte, že bez vlastní aktivity nás, nebo kohokoliv, komu není lhostejná země ničeho nedosáhneme, nikam se neposuneme, jen budeme na sebe štěkat a hovna s blátem  házet. Uplynulých 25 let je dokladem . Zadarmo je vlastní smrt. 

S přáním hezkého rána

Jaroslav Komosný.

příště si zase něco povíme o obou letech Boeingů Malasie.