Je vidět, že Česká pošta (ČP) je na tom velmi špatně. Vedle zdražování služeb, stále hledá nějakou tu dobře výdělečnou aktivitu, ale furt je to špatně. Po různých obdobích, kdy jste si mohli na poště koupit cigáro, zjistit, jak si na tom stojí nafta , nebo benál u okolních pump, či dokonce si uzavřít pojistku, pod tlakem veřejnosti pomalu, nebo jistě skončily neúspěchem.
Je vidět, že politici, potažmo manažeři takového podniku jakým je ČP, budou nejpíš hlupci mezi všemi.
Nejspíš za vše mohlo zrušení ministerstva pošt a telekomunikací, těsně po revoluci.
Z internových stránek ČP se můžeme dočíst následující hrdý text: Cituji:” Již v červenci 1990, v souvislosti s rekonstrukcí státní správy, přešly spoje na území České republiky do kompetence nově zřízeného ministerstva pro hospodářskou politiku a rozvoj. V říjnu 1992 bylo celé odvětví spojů převedeno z působnosti zrušeného ministerstva spojů pod Ministerstvo hospodářství ČSFR a Ministerstvo hospodářství ČR. První zřetelný krok k osamostatnění poštovní části podniku představoval vznik divize Česká pošta k 1. lednu 1992, následovaný účetním oddělením pošty od telekomunikací a vybudováním vlastního managementu. Jednání o budoucí podobě pošty pokračovala v příštích měsících.
Konečné rozhodnutí bylo učiněno v nejvyšších vládních kruzích a Česká pošta se stala od 1. ledna 1993 – zároveň s osamostatněním České republiky – státním podnikem. Mohla tak po dlouhých desetiletích navázat na nejlepší tradice prvorepublikového státního podniku Československá pošta a prokázat svou životaschopnost a smysluplnost v podmínkách tržního hospodářství.
Pakliže ČP navazuje skutečně na nejlepší traduce, je s podivem, že je v koncích a prodělečná?
Pokud by skutečně navázala ČP na prvorepublikové tradice, určitě by si nenechala jen tak ukrást odvětví, jakým jsou telekomunikace.
Odtržení tohoto segmentu od ČP bylo zásadmí chybou. Neboť, tento obor mohl být pro ČP tím nosným, v upadajícím segmentu doručování dopisů a zásilek.
Pokud by pantátové politici trochu přemýšleli, mohli z ČP udělat generálního poskytovatele datovým a komunikačních vč. mobilních služeb pro státní orgány, jako takové . Tedy veškerá, počítačová a mobilní komunikace ve státních úřadech, by se odehrávala prostřednictvím partnera ČP, jehož vlastníkem by byl ze 100%, nebo jen 51% stát, ve zbylém procentuálním zastoupení soukromý sektor. V mnohém by to umožnilo za rozumný peníz zabezpečovat státním úřadům např. Min. financí pronájem datových okruhů mezi svými úřady a ministerstvem, obdobně pro obranu, a vnitro,
Když se zeptáte na kterém koliv státním orgánu, kdo poskytuje datové, komunikční služby najdete tu směs O2, T-mobile, Vodafon. Přičemž ani jeden státní organ, nemá shodné ceny za poskytované služby.
Hrubý omyl z předchozích let, kdy se poště sebraly komunikační služby, bude tím co poštu časem pohřbí, spolu s prodejem cigaret, stíracích losů, pamětních a upomínkových předmětů, donáškou hotovosti z banky. Vůbec bych se nedivil, kdyby pošta zkusila, pro zapomětlivé hospodyňky zavést křidélkovou službu – tedy dodávku hygienických vložek s křidélky až do domu.
