- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Čekání na Godota se už při svém prvním uvedení na scéně Théâtre de Babylone stalo divadelní událostí Paříže (přestože hru před tím údajně odmítlo na pětatřicet režisérů). A nejen to. Godot úspěšně dobyl celý svět, v anketě deníku Le Monde o stovku nejvýznamnějších titulů 20. století se Čekání na Godota vyhouplo až na 12. místo, v roce 1969 získal Samuel Beckett Nobelovu cenu za literaturu. Přesto, když se jej později ptali, v čem spatřuje příčiny tohoto fenomenálního úspěchu, prý Beckett odpovídal: „Vlastně to všechno byla jen taková náhoda.“
Ledasco je náhoda. Ani termíny prvních uvedení této první inscenace Českého komediální klubu ČKK 54 jsme nestanovili na 28. a 29. ledna proto, že právě 28. ledna Samuel Beckett dopsal poslední výstup Čekání na Godota a 29. ledna text hry dokončil. To jsme zjistili až později. Vždyť ani ten leden jsme nevybrali kvůli tomu, že právě v lednu byl v Théâtre de Babylone* Godot uveden poprvé anebo že v lednu byl Godotem znovuobnoven i činoherní provoz na Nové scéně Národního divadla, ba ani autora a titul jsme nevolili u vědomí skutečnosti, že od počátku normalizace nesměli na českou profesionální scénu ani Godot ani sám Beckett. Prostě to tak všechno jaksi vyšlo, jsou to jen takové náhody.
I když, co je vlastně náhoda...?
Náhodou ovšem v žádném případě není, že od samého počátku příprav na inscenaci jsme si byli vědomi, toho, že i naše doba je godotovskou. Čekáme. Čekáme na kohosi či cosi, v čem doufáme nalézt naplnění, šanci na nový začátek, a každý večer nás zhusta znovuposouvá kamsi před včerejší ráno. Každý den znovuobjevujeme východisko: „Co se takhle oběsit?“ a každý den znovuzjišťujeme, že oběsit se vlastně můžeme až zítra. Odejít nemůžeme, protože čekáme, a přestat čekat nemůžeme, protože čekání je nadějí.
Všichni jsme Vladimíry i Estragony, a možná jsme si i Godoty.
_______________________________________________
* Na Boulevardu Raspail v čísle 38, kde sídlíval Théâtre de Babylone, je nyní provozovna optiky, a provozovna optiky byla nápomocna i při zrodu naší inscenace. I to může být zajisté náhoda, ale kéž by to předznamenávalo, že se budeme umět dívat a že dokážeme vidět.
Foto z inscenace © Pavel Hrdina
Za spolupráce s Blog iDNES.cz
Další články autora |
Ovoce, nebo čokoláda? Zapojte se do testování a ochutnejte oboje najednou! Šnek BOB přichází s novinkou v podobě ovocných pochoutek v čokoládě....