Pokusím se posoudit endogenní dýchání očima laika a spíše poukázat na možnosti, které je lze ověřit bez použití složitých přístrojů.
Základní a nezbytnou funkcí lidského organismu je dýchání. V klidovém stavu novorozence je 40 až 50 dechů za minutu, u malých dětí 20 až 30 dechů za minutu a u dospělého člověka je 10 až 18 dechů za minutu. Vitální kapacita plic je objem vzduchu, který může být vydechnut po maximálním vdechu. U mužů je průměr cca 5,6 litrů, u žen kolem 5 litrů. Hodnoty trénovaných sportovců dosahují až 7 litrů. Kapacita plic zásadně ovlivňuje výkonnost, kolik nadechneme, je závislé i na tělesných proporcích, které ovlivnit nemůžeme, ale i na pružnosti hrudníku a způsobu nádechu. A to už ovlivnit lze. Čím vyšší je kapacita plic, tím větší je výměna krevních plynů (kyslík dovnitř, oxid uhličitý ven) a tím menší je nutnost zvyšovat rychlost dýchání.
Říká se, že ženy dýchají spíše nahoru, horním dechem, a muži spíše dolů, do břicha. Není to tak. Naprostá většina žen i mužů dýchá horním dechem, nezávisle na tom, jak je břicho, prostorově výrazné. Tento špatný způsob dýchání vznikl buď už v prvním roce života nebo postupně s věkem, například stresem, dlouhodobou statickou zátěží ve škole, v práci nebo u žen těhotenstvím.
Při takovém dýchání nepoužíváme bránici, jakožto hlavní nádechový sval, ale jen pomocné nádechové svaly, a těmi jsou svaly krku a vzpřimovače bederní páteře. Špatná práce těchto svalů vede k omezování pružnosti hrudníku a tato omezená pružnost umožňuje pouze horní typ dýchání a to je špatně. Vzduch který dýcháme obsahuje asi 21% kyslíku, 78% dusíku a 1% jsou ostatní plyny argon, oxid uhličitý,neon, helium, metan, krypton, vodík a xenon. Pro aktivní činnost buněk je kyslík nezbytný a buňky využívají právě kyslík transportovaný dechem, i když za určitých okolností si dokáží kyslík v jistém množství vyrobit samy. Lidský organismus je však velmi přizpůsobivý a volí vždy variantu, která je pro něj nejvýhodnější a snadnější. Návykové látky, řekněme drogy obsahují látky, které si tělo pro svoji potřebu musí poměrně složitě vyrobit. Získat látku pro tělo potřebnou z drogy je podstatně jednodušší a tak organismus volí tuto variantu a záhy vyžaduje další přísun této látky. Donutit organismus vrátit se do původního stavu není jednoduché, ale možné, je třeba přetrpět abstinenční příznaky a po určité době se stav normalizuje. A tak je to i s dýcháním, proč by si buňky vyráběly kyslík, když jej snáze získají z nadechnutého vzduch. Jak již bylo uvedeno, základní a nezbytnou funkcí organismu je dýchání a uděláme-li zásah do základu čehokoliv je jisté, že se změní výsledek a někdy byť malý zásah do základu, má za následek rozsáhlé změny. Endogenní dýchání je zásah do základní lidské potřeby, reguluje způsob dýchání a tím ovlivňuje mnohé pochody v organismu zaběhlé. Jedná se o dýchání pod tlakem, to je že nádech a výdech je regulován zpravidla, jednoduchým přístrojem. Ale i zde je potřeba tréninku , aby si organismus na tento způsob dýchání zvykl. Za tři měsíce lze dosáhnout v klidové poloze, osobně jsem odzkoušel, jeden nádech a výdech za minutu. A teď porovnejme, průměrná počet nádechů a výdechů za minutu v klidu bude někde kolem 15-ti. Je třeba vzít v úvahu, že běžné nádechy a výdechy nevymění kompletně všechen vzduch v plících a není tedy plně využita kapacita plic jako při endogenním dýchání. Endogenní dýchání navíc zvyšuje kapacitu plic, ne však více jak o 10%. Jedním plným nádechem při endogenním dýchání, dopravíme do plic asi 6 litrů vzduchu, což je 10x méně než při normální dechové frekvenci během minuty a to je brána v úvahu neúplná výměna vzduch v plících. K buňkám se tedy dostává 10x méně kyslíku než při normálním dýchání. Aby organismus vůbec fungoval, musí buňky aktivovat svoje schopnosti a vyrobit si kyslík samy a kyslík začnou vyrábět i další buňky, které k této činnosti nebyly nuceny. Organismus obsahuje několika násobně více aktivních buněk a i když již endogenně nedýcháme, aktivita buněk zůstává a to ze zásadním vlivem na kvalitu krve a akceschopnost imunitního systému. Imunitní systém snáze omezuje až likviduje různé choroboplodné zárodky. Je slině omezena náklonnost k různým nemocem a i zdánlivě nevyléčitelné degenerativní pochody, mění svůj směr k normálnímu stavu.
To co je zde napsáno není jen moje vlastní zkušenost, ale tento způsob odzkoušel a popsal vzdělaný člověk, akademik Frolov, který si tímto způsobem vyléčil rakovinu.
Kolísek /senior/.
www.reg.interierkm.cz
