Nekompletní přehled některých postřehů z prezidentské volby, které by neměly zapadnout.
Volební výsledek kandidáta ODS Přemysla Sobotky ukázal, že o existenci jeho strany již můžeme začít hovořit v minulém čase. Po všech skandálech, zradách na voličích, neschopnosti vedení i řadových členů a naprostém myšlenkovém vyprázdnění ani není čeho litovat. Doufejme, že část bývalých voličů ODS pomůže v příštích volbách autenticky pravicové straně, která v parlamentu už hezkou řádku let chybí.
Neúspěšný kandidát Jan Fischer nakonec přece jen ukázal, že umí říci svůj vlastní názor, když se před druhým kolem veřejně přiklonil k volbě Miloše Zemana. Bohužel tak učinil v rozporu se zadáním, a tak byl urychleně překřičen svým vlastním (!) volebním týmem, že správné je přece volit Karla.
Co na tom, že Karel Schwarzenberg do obyčejné hospody zajde hlavně před objektivy fotoaparátů, co na tom, že v politice je minimálně patnáct let a seděl ve všech posledních vládách. „S Karlem bych klidně zašel na pivo, Karel je symbolem změny a naděje, Zeman nepatří do třetího tisíciletí,“ hlásali fanatičtí členové sekty žlutých placek. A hlavně: „Nezatěžujte nás fakty, my Karla milujeme!“ Marketingový tým udělal pořádný kus práce, dokázal v části voličů vyvolat iluzi téměř dokonalého produktu Karel. Na zvolení účelově založené lobbistické strany to stačilo, na zvolení prezidenta naštěstí nikoli.
Oba tábory se před druhým kolem volby uchýlily ke zjevným podpásovkám, s tím drobným rozdílem, že ze strany Schwarzenberga na sebe část tohoto úkolu ochotně vzala přímo média a kulturní fronta. Mašinérie pravdy a lásky mluvila i konala ve stylu, že kdo nevolí Karla, je vyvrhel. Už dlouho nebylo tak snadné stát se inteligentním, slušným a vznešeným člověkem. Stačilo na sebe připnout nebo obléknout pankáče Karla a hrdě si užívat svou příslušnost k elitě. Alespoň na chvíli, než mediální bublinu zase vystřídá všední realita.
Ukázalo se, kolik z nás velmi rychle zapomíná nebo koná, ač možná nevědomky, v rozporu se svými siláckými řečmi. To bylo řevu kvůli dotovaným „solárům“, řepkovým polím, smlouvě ACTA, církevním restitucím, energetickým štítkům budov, ... Nakonec by si zvolili za prezidenta někoho, kdo pro tohle všechno proti jejich vůli hlasoval. Nepochopitelné.
Z poraženého tábora „pravdy, lásky a tolerance“ se ozývají hlasy, že jsme promarnili šanci, že jsme národ hlupáků a že si demokracii ani nezasloužíme. Tyto názory nelze zcela podceňovat, neboť se za určitých okolností mohou stát další záminkou ke změnám v mocenském uspořádání.
Byli jsme svědky obludné mediální manipulace ze strany některých rádoby seriózních médií, nikoli náhodou třeba těch s německými vlastníky, i když si to Miloš Zeman do jisté míry vykoledoval sám. Vrcholem trapnosti byla fotografie Šloufa visící na titulních stranách až do zavření volebních místností, zatímco Kalouska radši někam uklidili už dva týdny dopředu. Je zřejmé, že v celé volbě šlo o více než jen vybrat „důstojného kladeče věnců“. Bylo by dobré nezapomenout. Tentokrát svou bitvu prohráli, ale zkusí to zas.
