Jen několik dní po panu Karlu Schwarzenbergovi zemřel pan Hugo Mensdorff-Pouilly (*24.10.1929 Boskovice - † 21.11.2023 Praha). Patřil k nejstarší generaci potomků šlechty, která žila v naší zemi.
Jen několik dní po panu Karlu Schwarzenbergovi zemřel pan Hugo Mensdorff-Pouilly (*24.10.1929 Boskovice - † 21.11.2023 Praha). Patřil k nejstarší generaci potomků šlechty, která žila v naší zemi. Ke generaci pana Zdeňka Sternberga, který již také zemřel, a to roku 2021. Ostatně oba muži byli příbuznými, když matkou pana Zdeňka byla Kunhuta hraběnka z Mensdorffu-Pouilly.
Zesnulý pan Hugo Mensdorff-Pouilly pocházel z původně lotrinského šlechtického rodu Pouilly. Během Francouzské revoluce opustil Albert Pouilly Francii a jeho syn hrabě Emanuel Mensdorf-Pouilly (*1777 - † 1852) přijal jméno Mensdorff, podle vesnice v hrabství Roussy. Důvodem byl snad strach z pronásledování revolucionáři. V roce 1818 získal rakouský hraběcí stav a sloužil jako vysoký důstojník v rakouské armádě (se jménem Mensdorff-Pouilly). V roce 1838 se zakoupil v Čechách panství Nečtiny a stal se zakladatelem české linie rodu. Hrabě Emanuel se oženil se Sofií Friderikou Karolinou vévodkyní Sachsen-Coburg (*1778 † 1835), tak se stala hrabata Mensdorffové příbuznými mnoha korunovaných hlav Evropy. Jejím bratrem byl belgický král Leopold I., sestra Julie se provdala za velkoknížete Konstantina, bratra ruského cara Alexandra I., a druhá sestra, Marie Louisa Viktorie, byla matkou proslulé anglické královny Viktorie.
Zesnulý Hugo Mensdorff-Pouilly byl přímým mužským potomkem Emanuela a čtvrtý syn hraběte Alfonse Karla, který během druhé světové války odolal nátlaku nacistických úřadů a odmítl německou národnost. Ještě předtím, v roce 1939, podepsal společně se svým strýcem Emanuelem a bratrem Františkem “Prohlášení české a moravské šlechty v září 1939”, ve kterém se přihlásili k českému národu. Za tyto postoje byla na jeho statek v roce 1942 uvalena německá nucená správa. Na konci války se hrabě Alfons Karel zapojil i do odboje. Přesto ho po roce 1948 čekala konfiskace boskovického majetku. Pokusil se o emigraci, ale byl zatčen a v roce 1951 internován v táboře nucených prací v Hodoníně a Kunštátu. V roce 1952 byl poté rodu celý majetek konfiskován. Hrabě Alfons Karel měl s manželkou Marií rozenou hraběnkou Strachwitzovou celkem 8 dětí a celá početná rodina dostala k užívání 3 pokoje v jihozápadním křídle zámku. Neúspěšně se pokusil o emigraci, byl v Bratislavě zatčen a internován Po propuštění se vrátil do Boskovic, kde prožil celý život jako dělník a skladník.
Zesnulý pan Hugo v době nesvobody nemohl dokončit studium na gymnáziu, byl vyloučen měsíc před maturitou. Také mu bylo odňato volební právo. Dva měsíce strávil na nucené práci v Novákách v chemické továrně. Vojenskou službu absolvoval u PTP. Pak prošel různá povolání, byl např. garážmistrem v Praze v Sudoměřské ulici na Vinohradech a posléze referentem výrobního družstva pro zpracování plastických hmot. V roce 1968 odjel do Francie, ale vrátil se do ČSR. Po roce 1990 byl v československých diplomatických službách a působil na velvyslanectví v Paříži. Se sourozenci restituoval zámek a hrad Boskovice a další statky, které byly po roce 1948 konfiskovány jeho otci. Vykonával také funkci rady – vyslance Suverénního řádu maltézských rytířů v Praze jako čestný rytíř řádu. Byl taktéž čestným rytířem Řádu sv. Jiří – evropského řádu Domu Habsbursko-Lotrinského. Tohoto stavu si nesmírně vážil a cenil a měl blízko k panu Karlu Habsbursko-Lotrinskému a byl i velkým ctitelem bl. Karla I Habsburského.
Jako člověk byl známý svojí laskavou a přátelskou povahou, která zůstala nedotčena i životními strázněmi, kterými musel projít. Ostatně heslem rodu bylo FORTITUDINET-ET CARITATE (STATEČNOSTÍ A LÁSKOU). Jeho linie pokračuje synem Janem.
Zádušní mše se bude konat 18.12.2023 ve 14.00 v Bazilice Nanebevzetí Panny Marie na Strahově v Praze a 9.1. 2024 v 18.00 v Malteserkirche St. Johannes der Taufer.
ČEST JEHO PAMÁTCE
