V Martinickém paláci na Hradčanském náměstí v Praze nalezneme záhadný erb rodu, který se nijak neprotíná s dějinami paláce ani Prahy. Proč tam tedy je a komu náleží? Literatura k tomu mlčí.
Martinický palác na Hradčanském náměstí v Praze vznikl ve 2. polovině 16. století. Do renesančního skvostu se proměnil za Jiřího Bořity z Martinic. Z té doby jsou venkovní sgrafita na hlavním i dvorním průčelí, kde jsou zobrazeny výjevy ze života Josefa Egyptského, skutky Samsonovy a hrdinské činy Herkulovy. Dalším majitelem byl synovec Jiřího Jaroslav Bořita z Martinic, známý z třetí pražské defenestrace v roce 1618. Adéla Barbora Kostomlatská z Vřesovic , vdova po Jaroslavu Bořitovi, nechala síně doplnit nádhernými malovanými trámovými stropy. K hlavnímu sálu byla připojena i kaple s pozoruhodnou výzdobou.
Palác byl v majetku rodu Martiniců až do roku 1788, kdy zemřel poslední mužský potomek rodu. V roce 1799 se stal palác vlastnictvím Josefy Weitenweberové a po přebudování v něm vzniklo 26 bytových jednotek. Na základě dochovaných velice přesných nákresů a plánů, které na začátku 19. století vytvořil syn majitelky Felix Weitenweber, bylo možno některé vnitřní místnosti obnovit do původního renesančního stavu. Byly nalezeny cenné nástěnné malby a téměř ve všech místnostech malované trámové stropy.
Nástěnné malby obsahují i heraldické motivy, zejména krásně výtvarně provedené erby hrabat Martiniců. Palác i jeho výzdoba patří k vrcholům renesance v Praze a našich zemích.
Při procházení zdejších komnat si můžeme povšimnout i erbu kosmého červeného břevna ve stříbrném poli s gotickou kbelcovou přilbou a klenotem pěti stříbrných lžíc. Malba erbu je v gotickém slohu a překrývá zelenou borduru zdi navazující na záklopkový renesanční trámový strop.
Při bližší heraldické rešerši zjistíme, že se jedná o erb rodu von Lepel. Rod je středověky původem z německého Meklenburska a Pomořanska. Najdeme v něm důstojníky i hodnostáře německých států a jeho potomci žijí dodnes. Klenot je mluvící znamení – lepel je v staré němčině a dnes nizozemštině lžíce. Nicméně rod se nijak neprotíná s českými dějinami, nebo Prahou. Nenajdeme ho v rodokmenu Martiniců, ani mezi majiteli paláce. Proč tedy byl vymalován na zeď sálu paláce?
Při dalším výzkumu zjistíme, že se jedná o pouhou domalbu na renesanční výzdobu sálu. Pravděpodobně z počátku 20. století nebo i později. Téměř doslovně kopíruje předlohu z GHdA-Adelslexikon vol. VII. Genealogisches Handbuch des Adels (GHdA) je referenční dílo vydávané v letech 1951 až 2015 nakladatelstvím C. A. Starke Verlag a vydávané německou nadací Stiftung Deutsches Adelsarchiv. Je považován za nástupce Gothaischen Genealogischen Hofkalenders a Gothaischen Genealogischen Taschenbuchs.
Jedná se tedy o pouhou moderní domalbu erbu s napodobením gotického slohu k renesančnímu trámovému sloupu. Jako okopírovaný vzor byl použit erb z tehdejšího erbovníku. Důvod si můžeme dnes pouze domýšlet. Snad to bylo v duchu tehdy módního romantismu, který rád regotizoval gotické či jiné památky, aby vypadaly více středověce dle tehdejších představ umělců i veřejnosti.
