Na hřbitově Ruzyně spočívá rodina, jež se zcela vymyká venkovskému rázu hřbitůvku. Von Bergamin. Jedná se o rodinu honorárního vicekonzula Švýcarska v ČSR v době první republiky. Dosud literatuře neznámá fakta v článku.
Ruzyňský hřbitov se nachází v Praze 6 v městské čtvrti Ruzyně mezi Karlovarskou silnicí a ulicí Pod Hřbitovem a nikdy to nebyl nijak výjimečný hřbitov. Byl založený asi roku 1900 pro římskokatolické obyvatelstvo vesnice Ruzyně, převedené pod správu Libockého vikariátu. Do té doby sloužil ruzyňským katolíkům hřbitov v Dolní Liboci. Najdeme zde několik větších hrobek ruzyňské statkářské rodiny Kubrů, menší hroby místních obyvatel a novogotickou kapli sv. Václava.
A právě zde, v rohu k ulici Karlovarská, stojí dnes trním zarostlá hrobka, kde spočívá rodina, jež se zcela vymyká venkovskému rázu hřbitůvku. Na žulovém pomníku čteme Remigius von Bergamin spolu s manželkou Paulou (Paulínou), Paulem, Remigiem a Amalií von Bergamin.
Jedná se o rodinu honorárního vicekonzula Švýcarska v ČSR v době 1.8.1921-30.11.1926 Remigia Augustína Františka von Bergamin (27.5.1854 - 27.2.1941).[1]Honorárním konzulem v Praze byl tehdy Gérold Frédéric Déteindre (3.12.1874 - 20.12.1939)[2]. Konzulát se zabýval zejména otázkami ekonomické spolupráce mezi oběma zeměmi a na počátku i citlivé otázce pobytu bývalého císaře Karla I. ve Švýcarsku.
Dosud o vicekonzulu nebylo známo nic přesnějšího. Petr Mašek ve svém díle o původu rodu, ani dalších podrobnostech neinformuje.[3] Pokusme se zjistit více. Remigius byl synem Jakuba Bergamina, majitele statku v Obervazu v kantonu Graubünden ve Švýcarsku. Matka byla Josefina Strassernová z Feldkirchu z Tyrolska. [4] Remigius se 29.6. roku 1878 v Liboci oženil s Paulinou Schmidovou, dcerou Františka Schmida, ministerského úředníka ve Vídni a Marie Christiny Dinglerové z Vídně.
Rod von Bergamin byl původně šlechtický z Obervazu, kanton Graubünden, Švýcarsko. Erbu tří lilií nad trojvrším v modrém poli.
Remigius tedy žil v Liboci a Ruzyni a pracoval jako účetní úředník cukrovaru a následně jeho ředitel, který založila firma Hugona rytíře von Strassern roku 1836 na pozemcích staršího hospodářského dvora.[5]Hugo von Strassern byl vnukem Josefa z Dolního Rakouska, který byl roku 1787 povýšen do šlechtického stavu a roku 1807 do rytířského stavu. Hugo s bratrem Raimundem měli propachtováno mnoho statků kolem Prahy. Mezi jinými Slivenec, Horoměřice nebo Liboc. V Ruzyni pak Hugo založil prosperující cukrovar a oženil se s Luisou Dinglerovou. Jistě není náhoda, že se matka Remigia jmenovala za svobodna Strassernová a je zajímavé, že manželka Remigia měla matku rozenou Dinglerovou. Je pravděpodobné, že Remigius pracoval v rodinném podniku a rodiny Dingler, Bergamin a Strassern byly propojené příbuzenstvím. [6]
Zároveň pozdější jmenování vicekonzulem Švýcarska svědčí o jeho společenském postavení a vazbě na původní domovinu i vysoké diplomatické kruhy.
Do roku 1900 byla rodina von Bergamin pochována v Liboci, ale po zrušení tamního hřbitova byla hrobka a zesnulí přeneseni na hřbitov Ruzyně. Zde také našel na začátku druhé světové války věčný klid i vicekonzul Remigius von Bergamin. Dnes je hrobka opuštěná.
[1] https://dodis.ch/P38908
[2]https://dodis.ch/P22086
[3] MAŠEK, Petr, Šlechtické rody v Čechách, na Moravě a ve Slezsku od Bílé hory do současnosti – I. díl (A-M)
Praha, 2008, st. 68
[4] https://katalog.ahmp.cz/pragapublica/permalink?xid=D0A7D1FA70D14D0B953EDD754E3D3F1C&scan=44&fbclid=IwAR2IsEjEOcAIcaar1epiTCUrhhqwX_3p9Nw-7F9ekYrAmFZ_bXReJlIPyXc#scan44
[5] MAŠEK, Petr, Šlechtické rody v Čechách, na Moravě a ve Slezsku od Bílé hory do současnosti – I. díl (A-M)
Praha, 2008, st. 68
[6] Podrobnosti o rodokmenu rodu Strassern in: Almanach českých šlechtických a rytířských rodů 2007, Brandýs nad Labem, 2008, st. 403-404a
