Panství Schwarzenbergů v jižních Čechách jsou dostatečně známá. V Praze je to pak monumentální Schwarzenbergský palác na Hradčanech. Ale možná méně lidí by hledalo rozsáhlá panství rodu na území dnešní Prahy 5.
Panství Schwarzenbergů v jižních Čechách jako je Hluboká, Krumlov či Třeboň jsou dostatečně známá. V Praze je to pak monumentální Schwarzenbergský palác na Hradčanech, dnes Národní galerie. Ale možná méně lidí by hledalo rozsáhlé bývalé panství tohoto rodu na území dnešní Prahy 5. Svým hospodářským významem na našem území následující panství jihočeská.
Vše započalo v období po konci třicetileté války, kdy v roce 1684 Ferdinand Vilém Eusebius Schwarzenberg za 60 000 zlatých koupil v dražbě majetky zadlužených hrabat Sinzendorfů, konkrétně Ludvíka von Sinzendorf. Získal mimo jiné na území dnešní Prahy 5 obce Jinonice, velkou část Radlic a Butovice. Postupně rod nabyl i rozsáhlé pozemky dnešního Smíchova, včetně viničních usedlostí. Správním centrem nového panství se stal tehdy barokní zámeček v Jinonicích, nad jehož vchodem je dodnes umístěn kamenný alianční erb Ferdinanda a jeho manželky Anny Marie von Sulz. Zde sídlili úředníci patrimoniální správy, byl zde i pivovar a vrchnostenský dvůr. Zde se vyřizovaly záležitosti týkající se jak majetku vrchnosti, tak poddanských gruntů. Vrchní úředník také pravidelně informoval ústřední úřady schwarzenberské správy, sídlící v jižních Čechách, o hospodářské situaci na panství.
V 19. století došlo k přesunu tehdy již moderního ředitelství panství z venkovských Jinonic na Smíchov, který procházel bouřlivou industrializací. Vznikaly zde nové strojírenské a textilní závody a Schwarzenbergové toho využívali a stali se téměř výhradními dodavateli dříví na účely stavební a palivové. Dodnes naproti Smíchovskému nádraží nalezneme sídlo schwarzenberských úřadů, jež měly dopravu a obchod s dřívím ve své pravomoci. Dřevo se na Výtoň plavilo ve velkém z jihočeských lesních správ pomocí vorařů. Schwarzenbergové velmi umně pochopili, že budoucnost je v průmyslu, a proto přesunuli těžiště aktivit z Butovic a Jinonic, tehdy již venkovského charakteru, na industriální Smíchov.
Smíchovské ředitelství panství sídlilo severně od úřadoven správy obchodu s dřívím, směrem k Praze, v areálu zájezdního hostince. Ten byl vybudován v sousedství vrchnostenského dvora. Dvůr zanikl při výstavbě parního mlýna už v polovině 19. století a panský hostinec, nazývaný Na Knížecí, zanikl na začátku 20. století. Na fasádě činžovního domu postaveného na jeho místě lze dodnes spatřit knížecí erb Schwarzenbergů (křižovatka ulic Nádražní a Za Ženskými domovy) a podle jejich šlechtického titulu je dosud pojmenována celá tato smíchovská lokalita – Na Knížecí. Ostatně i dnešní Nádražní ulice se za monarchie jmenovala Schwarzenbergská třída.
Další viditelnou upomínkou na rod je dnešní park a zámeček (vila) Santoška, kterou už v 18. století věnovali svému právnímu úředníkovi Františku Vilému Sonntagovi, po kterém je dodnes stojící objekt pojmenován. Dříve se jmenoval Sontoška, postupně se ujal název Santoška.
Rod stál i u zrodu slávy Prokopského údolí. Byl zde barokní poutní areál, o jeho vznik se v roce 1711 zasloužil František Adam Schwarzenberg. Základem byl jednolodní kostelík zasvěcený sv. Prokopovi, který stával na skále. Svatyni projektoval významný barokní stavitel Pavel Ignác Bayer. Postupem času přibyly dvě poustevny pro místní eremity, kteří o poutní místo pečovali, ale také další architektonické prvky – kříže, sochy světců nebo schodiště, po kterém bylo možné ke kostelu vystoupat při cestě z údolí. Hlavní atrakcí pak byla jeskyně, v níž údajně slavný český světec pobýval. Svatoprokopská pouť se v Praze a blízkém okolí stala jednou z nejoblíbenějších a účastnily se jí desítky tisíc poutníků. Zprávy o jejím konání máme ještě z první poloviny 20. století. Ovšem později samotní Schwarzenbergové začali údolí intenzivně využívat pro těžbu lomového kamene, a tak poutní místo postupně zaniká.
Rod v 20. století postupně majetky v dnešní Praze 5 rozprodává, zbývající majetky jsou konfiskovány v roce 1945 spolu s ostatním majetkem hlubocké primogenitury.
Dodnes zůstává na Schwarzenbergy mimo jiné i památka ve znaku Smíchova. Nalezneme zde štít, kde je hradní věž s cimbuřím na černém kopci, obojí v červeném poli. Odtud také německá podoba šlechtického predikátu, jenž v překladu znamená „z Černé hory“ a vychází z názvu bavorského hradu a panství Schwarzenberg, který příslušník rodu Erkinger I. získal na počátku 15. století. Tento štítek je součástí erbu Schwarzenbergů jako tzv. srdeční štítek.
