Skromnější vstup do Strahova býval od 16. století od Pohořelce skrze dům „U zlatého stromu“, čp 147. Vede zde dnes velmi romantické schodiště pod asi nejkrásnější erbovní památkou Pohořelce. Vstupte, milí čtenáři.
Od roku 1143, kdy byl na západní straně petřínského kopce, zvaného Strahov založen první premonstrátský klášter v českých zemích, se stali "bílí bratři", jak jsou někdy premonstrátští řeholníci označováni, nedílnou součástí duchovních i kulturních českých dějin. Zakladatelé byli kníže Vladislav II. a olomoucký biskup Jindřich Zdík, místo nazvali "Sion". Klášter byl ve své historii nejen centrum vzdělanosti a kultury, ale stejnou měrou i centrem duchovním.
Strahovská opatská bazilika je navíc místem, kam byly roku 1627 přeneseny ostatky Svatého Norberta, zakladatele premonstrátského řádu, čímž se Strahov stal jeho jakýmsi pomyslným duchovním středem a i katolickou oporou pobělohorské Prahy. Zakladatel řádu zemřel dne 6. června 1134 a byl pochován v klášterním kostele v Magdeburku, roku 1627 byly jeho ostatky převezeny do premonstrátského kláštera na Strahově. Když se Magdeburg v době třicetileté války přiklonil k protestantství, získal strahovský opat Kašpar z Questenberka ostatky světce pro Prahu. Císař zaštítil jeho iniciativu a pověřil i Albrechta z Valdštejna, aby byl translaci nápomocen ochranou svého vojska. Tělo bylo ve slavném procesí na přelomu roku 1626 a 1627 přeneseno na Strahov. Pro náhrobek dal opat adaptovat a nově vysvětil dosavadní postranní kapli sv. Voršily a jejích družek, v ní dal zbudovat stříbrný sarkofág sv. Norberta pod knížecí korunou na sloupech a kapli uzavřít stříbrnou mříží a Norbert vstoupil mezi zemské světce.
Ve Strahovské bazilice se záhy vytvořila nekropole katolíků, kteří byli pochováni na tomto významném duchovním místě. Dochované epitafy dokládají pohřby převážně v prvních letech a desetiletích po roce 1620. Nekropole tak byla určitým odrazem nových náboženských poměrů v zemi a symbolicky stála na jedné pohledové rovině s katedrálou sv. Víta, kde tehdy byla nekropole zejména osob spojených se státem stavovským a předbělohorským. Pomyslným klenotem strahovské nekropole světských osob byla jižní boční loď basiliky, kde je přistavěna kaple Panny Marie Pasovské s náhrobkem legendárního císařského vojevůdce třicetileté války Gottfrieda Heinricha Pappenheima (+ 1632). Osudnou se stala Pappenheimovi bitva u Lützenu 16. listopadu 1632. Zde vedl v čele své jízdy protiútok proti postupujícím Švédům a během něj byl smrtelně raněn dělovou koulí. V kapli je pohřben i jeho syn Wolfgang Adam Pappenheim (+ 1647).
Do Strahovského kláštera bylo možné vstoupit od Břevnova hlavní triumfální branous figurální výzdobou. Skromnější vstup do strahovské kanonie býval od 16. století od Pohořelce skrze dům „U zlatého stromu“, čp 147. Dům byl v jurisdikci Strahovské kanonie a byl v průběhu let stavebně upravován. Vede zde dnes velmi romantické úzké schodiště až na nádvoří areálu Strahova. Vstup je to méně nápadný, ale i zde byl kladen důraz na kvalitní reprezentaci a uměleckou podobu. Nad brankou vidíme bezpochyby nejkrásnější venkovní heraldickou památku Pohořelce a patrně i barokních Hradčan, a to barevně polychromovaný alianční znak Strahovské kanonie premonstrátů (vlevo) a znak strahovského opata Mariána Antonína Hermanna.[1] Alianční znaky převyšuje mistrně zhotovená busta strahovského opata (patrně Hermanna), která byla zřejmě vysochána Janem Antonínem Quitainerem[2] do roku 1741. [3]
Vystoupáme li tímto schodištěm pod laskavým pohledem kamenného opata, tak se před námi z přítmí brzy vynoří monumentální běloskvoucí čistá hmota Strahovské baziliky a jejích věží s klášterem jako duchovní skály Prahy a naší země.
[1] Marián Antonín Hermann (1675-1741), potomek staré pražské obchodnické rodiny, opat kláštera strahovského (Montis Sion) a milevského (Milovicensis), visitátor a generální vikář řádu. Do kláštera na Strahově vstoupil v roce 1691, v letech 1692 až 1696 studoval v Collegiu Norbertinum, vysvěcen byl 20. 9. 1698 v kapli v arcibiskupském paláci. Knihovníkem Strahovské knihovny byl v roce 1698. Poté v letech 1700 až 1710 vyučoval v Collegiu Norbertinum, opatem Strahovského kláštera od roku 1711 do své smrti. Opat byl vynikajícím hospodářem a odborníkem v této oblasti, těšil se také přízni vídeňského dvora, za něj Karel VI. s chotí navštívili Strahov a poklonili se ostatkům sv. Norberta.
[2] Syn Ondřeje Filipa Quitainera, byl to český pozdně barokní řezbář a sochař figuralista. Byl umělecky velmi plodný, a také uznávaný umělec tvořící v duchu vrcholného baroka s příznaky nastupujícího rokoka.
[3] VLČEK, Pavel, Umělecké památky Prahy, Pražský hrad a Hradčany, Praha, 2000, st. 370-371
