Na Olšanských hřbitovech je hrobka rytířů Krticzků von Jaden. A tam odpočívá i teta slavného Sachera-Masocha, díky němuž vzniklo slovo masochismus. Barbara von Sacher. O rodu rytířů Sacher-Masoch a Krticzků.
Při procházce po nejstarší části hřbitova Praha Olšany nalezneme mnoho rozpadlých náhrobků dávno zapomenutých rodin a rodů. Časem množství náhrobních kamenů postihne úplný zánik, kdy neklamnou předzvěstí zkázy bývá postupné mizení nápisů se jmény zesnulých.
Je zde i částečně poničený a velmi zanedbaný pomník dnes spíše neznámé rodiny Krticzka ritter von Jaden (hrob II 8 oddělení 72). Josef Anton Krticzka (1750–1837), právník a advokát v Praze, byl do rakouského rytířského stavu jako nositel rytířského kříže Leopoldova řádu uveden v roce 1810 s predikátem „von Jaden“. Jeho syn Josef, nositel Královského uherského řádu sv. Štěpána, dvorní rada ve Vídni, obdržel v roce 1839 stav rakouského svobodného pána. Jednalo se o typická šlechtická povýšení úředníků prostřednictvím státního vyznamenání v 19. století. Nejznámější z rodu byl patrně Karl Krticzka Ritter von Jaden, policejní prezident ve Vídni. Na Olšanech je pohřbena rodina Josefa Antona Krticzky von Jaden, která až do konce monarchie zůstala v rytířském stavu a zastávala nejrůznější úřednické funkce.[1]
Jména a úřednické funkce. Nic neobvyklého a překvapivého. Avšak až dole na nápisové desce skoro zakryté břečťanem je jméno. Barbara Krticzka von Jaden, geboren von Sacher (2.8. 1802 – 12.1. 1861). Jedná se o tetu velmi známého spisovatele Leopolda Sacher Masocha. A u nás je to patrně jediná hmotná památka na rodinu Sacher- Masocha. Barbara byla ve svazku manželství s Wenzelem Krticzkou von Jaden (1789-1847), který byl úředníkem c. a k. státní loterie (k u k Lottoambtverwalter), měli syna Ferdinanda a dceru Rosu (nar.1835).
Leopold Sacher – Masoch ( Lvov, 27. ledna 1836 – Lindheim, Hesensko, 9. března 1895), jehož výše uvedená teta Barbara je pohřbená na Olšanech, byl ve své době proslulý spisovatel, který psal mnoho románových děl z prostředí tehdy rakouské Haliče, věnoval se i publicistice a historii. Byl také jedním z prvních, kdo živě vykreslil realistický obraz Židů v Haliči a mnoho folklorních prvků z tohoto regionu. Díky kariérnímu působení svého otce Leopolda st. u nás studoval od roku 1848 gymnázium v Praze, dále studoval od roku 1854 práva, matematiku a historii ve Štýrském Hradci, kde v roce 1856 získal doktorát. Později však nejvíce proslul svými erotickými romány Venuše v kožichu a Kruté ženy, kde vykresluje rafinovanou rozkoš ze submisivního vztahu muže k ženě a určité hry mezi oběma pohlavími s tím spojené, včetně obdivu vůči některým částem ženského těla. Psychiatrický termín "masochismus", který byl později zaveden k označení sexuální preference, je narážkou na jeho jméno a erotiku, kterou zobrazoval.[2]
Jeho otec Leopold st. Johann Nepomuk ritter von Sacher se narodil a studoval v Haliči (1797-1874). Otec Leopolda st. byl Jan Nepomuk Štěpán Sacher (1759, Kynžvart, -1836), který byl v roce 1818 povýšen do rytířského stavu na základě získání rytířského kříže Leopoldova řádu, a to za zásluhy o stát ve funkci administrátora státních statků a solných dolů v Haliči. Leopold ml. v letech 1826 až 1828 působil jako okresní komisař v Tarnopolu ve východní Haliči. V roce 1831 byl jmenován policejním ředitelem ve Lvově. Tuto funkci zastával až do roku 1847. V roce 1848 byl přeložen do Prahy, kde byl jmenován taktéž policejním ředitelem. Byl mužem velmi vzdělaným se zájmem o přírodovědu a fosilie. Přátelství s Joachimem Barrandem, který také žil v Praze, se projevilo například společnými sběratelskými výpravami na jihozápadě Prahy. V jeho sbírkách byly zastoupeny geologické a paleontologické exponáty a později obohatily i Národní muzeum. Leopold st. měl kromě Leopolda ml. i dceru Rosu (nar. 1838), a druhého syna Karla, později dvorního radu místodržitelství v Praze. Nakonec je třeba zmínit, že Barbara měla syna Ferdinanda (nar.1832) a dceru Rosu (nar. 1835), dcera Rosa se vdala za rytmistra Silvestra Mořice Wittmanna (také pocházel z Haliče).
Rod vstoupil i do dějin heraldiky a šlechtictví. Jméno Sacher – Masoch vzniká za Leopolda st. Před rokem 1835 se oženil s Karolínou Masochovou (1802–1870), která byla dcerou bývalého rektora lvovské univerzity a skvělého chirurga Franze Masocha (1763–1845). Vzhledem k předčasné smrti jeho jediného syna na choleru si jeho tchán přál, aby jeho zeť měl jméno i Masoch. Díky skvělé pověsti tchána Leopold souhlasil. Ale u šlechticů něco takového vyžadovalo císařský souhlas, který byl udělen v roce 1838. Od té doby nesl Sacher jméno Sacher-Masoch. A je zajímavé, že konfirmační listina obsahovala i predikát rytíř von Kronenthal. Leopold ml. v podstatě podsunul příslušnému odboru ve Vídni i žádost o povolení predikátu von Kronenthal. V 18. století byla totiž povýšena do šlechtického stavu jiná rodina Sacher s predikátem von Cronthal. V rodině Leopolda patrně byla pověst o společném původu s rodinou von Cronthal. A tak využil příležitost a úspěšně se pokusil tímto odkázat ke starší šlechtické rodině von Cronthal a zvolil si pozměněný predikát von Kronenthal. Šlechtický odbor udělal kupodivu[3]chybu a toto vše konfirmoval. A tak se Leopold od roku 1838 nazýval Sacher-Masoch, ritter von Kronenthal.
Příkladná úřednická rodina rytířů von Sacher poctěná vyznamenáními od zaniklé monarchie a císaře a jeden muž z téhož rodu, který psal převážně folklórní romány, ale proslavily ho jeho milostné vášně a slovo masochismus, za ty by Leopold neobdržel povýšení do stavu svobodných pánů, ale získal tím věčnou památku pro celý svůj rod. Historie je někdy usměvavá dáma.
[1] Rodokmen Krticzků a Sacher-Masoch in: VAVŘÍNEK, Karel (†); MAŠEK, Petr, Almanach českých šlechtických a rytířských rodů, Praha, 2016 s. 195-197, s. 393-394. Zejména rodokmen Sacher -Masochů však obsahuje množství genealogických chyb
[2] Termín masochismus poprvé vědecky použil v roce 1886 německo-rakouský psychiatr a forenzní vědec Richard sv.pán von Krafft-Ebing. Leopold Sacher Masoch se tomu bránil, nicméně pojem se vžil do odborné terminologie jako protipól sadismu, pojmenovanému podle markýze de Sade. https://de.wikipedia.org/wiki/Masochismus
[3] ŽUPANIČ, Jan. Nová šlechta Rakouského císařství, Praha 2006, s. 345-346
