Před pár dny uplynulo sté výročí popravy vrchního vladaře Ruska, admirála Kolčaka. Méně známý je příběh jeho životní lásky paní Anny. Připomeňme si ho dnes, 14.2.
7.2. 1920 končí život admirála před popravčí četou. Hrdý a nezlomený voják jako obvykle. V Irkutsku, kde chtěl umístit své velitelství, nedávno proběhl puč a moci se chopili členové strany levých eserů. První, co nová vláda udělala, bylo zbavení Kolčaka veškeré moci. Kolčak rezignoval a veškerou moc předal generálovi Děnikinovi. Velitelem jeho zbývajících jednotek byl jmenován kozácký ataman Semjonov. Kolčakova kariéra a moc se během několika týdnů rozpadá na prach. Manželku i se synem posílá do Paříže. Někdo však s ním zůstává až do posledních dnů. Paní Anna Timireva. Jeho životní láska, která zůstává v pozadí příběhu. O admirálovi se píše mnoho, ale ženy jeho života jsou u nás málo známé.
Paní Anna, rozená Safonovová, dcera hudebního skladatele a hudebníka Safonova. Kolčak byl ženatý s paní Sofií, které projevoval velkou úctu a miloval děti, které spolu měli. S paní Annou, tehdy manželkou kapitána 1. třídy Timireva (později viceadmirála), se seznámil za války v roce 1915 v Helsingforsu, tj dnešních Helsinkách, tehdy hlavním městě velkoknížectví finského, integrální součástí Ruského impéria, kde pracovala jako překladatelka (výborně ovládala francouzštinu a němčinu), následovala ho do Omsku přes veškeré peripetie občanské války, kde pracovala na úřadu vlády vrchního vládce Ruska. Nikdy admirála neopustila, byla s ním i v tu osudovou noc na nádraží, kdy byl admirál zástupci ČS Legií předán vládě levých eserů. Přichází svržení vlády levých eserů bolševiky a nevyhnutelný konec.
I ona byla zatčena, ale v říjnu 1920 propuštěna na svobodu, aby byla opětovně zadržena v roce 1921. Následně jí její láska pronásleduje jako tmavý stín, kdy je kvůli svému vztahu nemilosrdně drcena krvavými koly sovětského režimu. Od léta 1922 do roku 1935 je vězněna třikrát, žije ve vyhnanství v kalužské oblasti. V roce 1935 je opětovně zadržena a odsouzena k pěti letům žaláře za smyšlenou kontrarevoluční činnost, trest je jí změněn na vyhnanství, aby byla v roce 1938 opět souzena a odsouzena tentokrát na 8 let. Pracuje v lágru v Karagandě. Po propuštění je opětovně zadržena a souzena v roce 1949, je vězněna. Ve vyhnanství až do roku 1956, do roku 1960 je omezena ve svých občanských právech. Nakonec přichází konec jejího utrpení a je rehabilitována. Žije v Moskvě. Pracuje jako archivářka, knihovnice. Dělá konzultantku ohledně etikety v době před rokem 1918 režisérovi Bondarčukovovi při natáčení filmu Vojna a Mír. Vždyť kdysi absolvovala gymnázium kněžny Obolenské v Petrohradě (1906-11). Píše básně, maluje. Umírá 31.1.1975 v Moskvě. Jak krátký popis života a jak velké utrpení.
Musela prožít smrt své životní lásky, smrt svého syna, který byl popraven v roce 1938 (také rehabilitován v roce 1957), nadaný mladý malíř se provinil jen tím, že byl synem viceadmirála. Velká láska a následně krvavé soukolí. Příběh silné ruské ženy, příběh silné ženy, příběh silného člověka.
Nikdo nikdy by neměl být trestán za svou lásku, je zavrženíhodný ten, kdo tak činí.
Za laskavé poskytnutí reprodukce portrétu pana Kolčaka děkuji ????? ???? / White Cause
